Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře,

situace, ve které jednáme o tomto zákoně, je mimořádná, a to proto, že si musíme uvědomit, že na hlavu, s ohledem na příjem, průměrný příjem občanů v České republice, jsme zvítězili suverénně největším – tedy nejdražším, nejdražší energií v Evropě. To znamená, čeští občané nakupují oproti ostatním občanům Evropy plyn nejdráže ke svým průměrným příjmům. Jsou oblasti, malé, regionální, v Evropě, kde plyn je asi stejně drahý jako u nás, nicméně kdyby nám pan ministr předvedl tabulku skutečných cen kubíku plynu v jednotlivých státech Evropy, tak zjistíme, že jsme na špici také.

Jak jsme k tomu došli? No došli jsme k tomu tím, a to nebudu opakovat, co řekli mí předřečníci – především kolega Fischer – to znamená absolutní ztrátou kontroly nad produktovody obecně. A také jsme podle informací, které jsou veřejně známy, zřejmě jediným státem v Evropě, který nemá žádnou dlouhodobou dohodu o nákupu plynu se dodavateli plynu. To znamená, že my jsme odkázáni skutečně pouze tím, jak plyn v aktuálním čase nakoupíme. A aktuální čas nemusím popisovat, ten žene cenu plynu nahoru. To je jedna věc.

Zamysleme se nad tím, proč to tak je u nás, proč Rakušani, Němci, Slováci, všichni, Poláci, proč to mají jinak? Ano, někteří mají CNG, ale mají na to také dlouhodobé kontrakty. Takže to je jedna věc. Další věc, kterou tady pan ministr zmínil a týká se to tohoto zákona, jsou zásobníky plynu. To je asi věc, která mě, byť mluvím poměrně klidně, vytáčí doběla. Irituje mě tedy, ale silně. Kdy my jsme ztratili všechny produktovody v historicky tedy letech minus 30 a méně let. Ty jsme prodali, podle mě úplně nesmyslně, o tom se také zmíním, ale teď nabízí RWE zásobníky, které jsou volné a my bychom je mohli koupit. A tím by tak Česká republika mohla vstoupit konečně na cestu jakés takés soběstačnosti. Myslím státní soběstačnosti nad kontrolou a realizací jednotlivých kroků ve věci energetiky.