Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové.

Já považuji debatu o veřejných rozpočtech, o jejich příjmech a výdajích, za výsostně politickou debatu, je to taková ta hlavní debata politického střetu, jak má být stát organizován, jak mají být vybírány...

Já nevím, jestli to ještě více půjde, zkusím to. Podvazovat politické rozhodování v této oblasti jakoukoli zákonnou úpravou já považuji asi za problematické, já z tohoto hlediska nejsem vůbec rád, že máme úpravu pravidel rozpočtové odpovědnosti v zákoně, protože si nejsem jistý, že tam tímto způsobem patří, že máme tu základní politickou debatu takto legislativně limitovat, tím spíše jsem rád, že jsme ji neupravili na ústavní úrovni.

Nejsem si také jist, že to bylo tehdy, protože byla obava z toho, jak rozhodne Senát, nebylo tehdy možné získat většinu ani v Poslanecké sněmovně pro tu ústavní úpravu, myslím si, že to bylo částečně také proto, že tam byla debata o nějakých automatických pravidlech, jak omezovat výdaje z veřejných rozpočtů v momentě, kdy dojde k nějaké situaci větších schodků a podobně. Ta debata z mého pohledu, jak já jsem ji tehdy vnímal, byla velmi jednostranná, ta byla jenom o automatickém škrtání těch výdajů, ale už ne třeba o automatickém navyšování příjmů, o nějakém automatu, který by třeba navýšil o 1, 2, 3 % korporátní daň z příjmů. Neříkám, že to je jediná možnost, jenom jako ukázku toho přístupu. To znamená, ta debata byla jednostranně ideologicky zatížená z mého pohledu. Já jsem velmi rád, že nemáme takto limitující ústavní úpravu.