Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nejen Ukrajina, ale také Česká republika se ocitla ve velmi vážné situaci. Nepřijatelná, neospravedlnitelná ruská agrese sílí každým dnem. Doslova každou hodinou. Dochází k velmi těžkým zraněním a ztrátách na životech, a to čím dál častěji v řadách civilního obyvatelstva. To jsou válečné zločiny. Rusko shazuje kazetové bomby, používá termobarické zbraně, které jsou ničivost srovnatelné s jadernými. Oba typy zbraní zapovídá OSN, které jenom před několika okamžiky ve valném shromáždění masivní, nevídanou většinou odsoudilo ruskou agresi vůči Ukrajině. Na Ukrajinu dnes míří kolony vojenské techniky z ruské federace dlouhé desítky kilometrů. S tím, co nazýváme ruský státní terorismus, máme vlastní zkušenost. Vždyť v roce 2014 byly příslušníky ruských ozbrojených sil při výbuchu muničního skladu zabiti dva Češi v moravských Vrběticích. A naše země má bohužel své zkušenosti s tím, jak vypadá okupace Ruskem. Na úvod proto musíme zde v českém Senátu vyjádřit podporu Ukrajinců, kteří bojují za svou vlast, a hlubokou soustrast těm, kteří přišli o své nejbližší. Manželky, manželky, rodiče, prarodiče a děti. Putin dnes totiž útočí i na ty bezbranné. Čest památce všech obětí této Putinovy války. Co dělá Senát, ptají se nás lidé? Co dělá parlament? A to je vlastně předmět mého vystoupení. Česká republika, její vláda a obě komory parlamentu dělají všechno proto, aby reakce Evropy na tuto ruskou agresi byla silná a nekompromisní. Český Senát přijal v pátek minulého týdne 25. února jednoznačné a velmi silné usnesení, kterým bezprostředně reagoval na rozpoutání války ze strany putinovského Ruska. Za to Senát zaslouží ocenění a poděkování. Dovolte mi, abych vám teď řekl, co v této věci jsem dělal v posledních dnech já osobně. A pak bych se vrátil k tomu, co dělal Senát v minulém období. Jako předseda výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost jsem minulý týden absolvoval sérii jednání v Paříži. S kolegy z různých evropských parlamentů jsme doslova neustále jednali o tom, jakým způsobem reagovat na tuto situaci. V souladu s tím, jaké kroky činila vláda České republiky, jsme hledali shodu s poslanci a senátory z evropských zemí a vysvětlovali jim také naše argumenty. Tato jednání byla velmi osobní, nejsou z toho žádné výstupy mediální, ale právě díky tomu jsme si mohli vyříkat velmi otevřené a tvrdě stanoviska našich zemí bez obalu a také plánovat společný postup. Byl jsem a stále jsem v kontaktu s panem premiérem Petrem Fialou, který prosazuje zájmy České republiky na zahraničních jednáních. Naposledy jsme o Ukrajině a bezpečnostní situaci České republiky jednali dnes dopoledne. S velvyslanci, našimi partnery, především v evropských parlamentech jsme v denním kontaktu. Chci jenom připomenout, že ani ukrajinská krize, ani hrozby z Ruské federace nejsou žádnou novinkou. Náš výbor a náš Senát se jimi zabývaly opakovaně. Také za to chci vám všem poděkovat. Vláda Andreje Babiše naše varování a požadavky často nechtěla moc poslouchat. Tak si to shrňme. Například usnesení č. 153 z 9. června 2020:

„Konstatujeme, že Rusko se snaží dlouhodobě ovlivňovat energetickou politiku Českou republiku a upozorňujeme na to, že bezpečnostní problémy spolupráce s Ruskem při stavbě jaderné elektrárny jsou vážné.“

Vláda nebere zřetel. Usnesení č. 8 z 18. listopadu 2020, tzn. asi o 4 měsíce později:

„Vyzýváme Babišovu vládu, aby vyloučila ze stavby jaderné elektrárny ruské a čínské firmy, protože by mohly představovat ohrožení pro národní bezpečnost. Česká republika by se ve strategické oblasti energetiky a bezpečnosti mohla stát vydíratelnou.“

Vláda nebere zřetel. Usnesení č. 11, 2. prosinec 2020: