Já, vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, nikoli pro vlastní zviditelnění, ale pro zviditelnění tématu bych rád upozornil, že je to oblast, ke které se kromě společenské závažnosti otáčí také docela hodně prostředků.

A to už po léta a bude se otáčet stále více. A mám určitou zkušenost, že tato období, kdy EU vytyčí něco, nejsou vůbec jenom formální. Vzpomenu 2003, kdy jsme vstupovali do EU, tak jsme byli vyzváni přijet do Ženevy, tehdy ještě, a UICC, což je taková mezinárodní unie pro rakovinu, nás přesvědčovala, že si máme udělat vlastně onkologické plány v zemi, což jsme měli od 70. let, ale určitě ne v této podobě, kde se jasně strukturovalo, jak má vypadat péče cancer units, cancer departments, cancer centers, comprehensive cancer centers. A kupodivu my jsme se toho hezky drželi, takže v roce 2005-2007 tehdy i s podpisem pana prezidenta Klause se naformulovala taková ta první vlna. Teď je dobře hovořit o vlnách, takže první volna onkologického programu, který byl výjimečný tím, že byl na jedné stránce a měl 6 bodů, které si každý zapamatoval. Nicméně na základě toho se přezbrojilo. To znamená, dosavadní kobalty a tady ta stará technika, cesioteraxy se přezbrojily na lineární urychlovače. Vzniklo 16 onkologických, 17 později, krajských onkologických center.

Jedině, kde chybí, je zatím Karlovarský kraj, a to spíše z důvodů personálních. A stalo se mnohé a proinvestovalo se hodně peněz na přezbrojení, i těch evropských. Kromě solidních názorů máme ještě šest hemato-onkologických center napříč republikou a dvě pediatrická centra pro děti. Takže jakýsi základní organizační rámec byl. Máme data po celou tu dobu, protože jsme nerozpustili, nýbrž zdokonalili národní onkologický registr. A kdo bude mít volný čas, tak si zalistuje na webu na svod systém pro vizualizaci onkologických dat, v češtině nebo angličtině, a najde si tam, cokoliv bude chtít o svém kraji. Případně o celé republice po stránce struktury.