Narodil se právě před 400 roky. Pro současníky to byl Český Titus Livius. Vynikal brilantním IQ a erudicí. A k tomu i nezlomnou páteří a kuráží. Klenoty našich dějin bránil proti brutální zvůli. Šlo o přežití českého jazyka a kultury. Balbín je hájil s velkou grácií. O to víc žene na hrách IQ tykve, mající navrch dnes. A právě to je poznání, k němuž vybízí Mgr. Karel Kiesenbauer. Text špičkového bohemisty i germanisty vyšel v rubrice Ad fontes. Zdobí web sdružení Kudy z krize.   

Karel Kiesenbauer: Duchovní světlo v temnu aneb Titus Livius de la Boheme

Ty, z patronů země české nejpřednější a největší Václave! Vratislavem buď a Čechám svým navrať dávnou slávu! Opět postav nás na to místo, z něhož jsme padli nezaslouženě, vlastní netečností a zločinnou zlobou jiných neb pochlebnictvím mnohých, nejvěrněji až do skonání sloužíce tobě i nejsvětější víře, i králům! Ty národa našeho záštito a podporo! Zahyneme-li, tobě zahyneme! Od nových obyvatelů bys marně očekával té pocty, kterou tebe země česká od tolika věků velebí a miluje. Proto v pokoře prosíce, toto opakujeme:
Nedej zahynouti nám i budoucím!
Neráčíš-li snad vyslyšeti synů zvrhlých, slyš a vyslyš prosby předků, kteří orodovali za potomstvo své a v nebi na tebe hledí! Svatý Václave, mučedníku Kristův, jediný dědici země české, oroduj za nás!

Dne 3. prosince si připomínáme narození českého teologa, filozofa, pedagoga, historika, literárního teoretika, prozaika a básníka Bohuslava Balbína z Vorličné (latinsky Bohuslaus Aloysius Balbinus, 1621-1688), člena jezuitského řádu, odvážného patriota a nejvýznamnějšího představitele našich literárních dějin období pobělohorské protireformace, který byl uznáván ve druhé polovině 17. století téměř ve všech evropských zemích jako jeden z nejvzdělanějších mužů starého kontinentu a vysloužil si tak plným právem čestné jméno „Titus Livius de la Boheme“.

Bohuslav Ludvík Alois Balbín se narodil jako syn královského purkrabího Lukáše Balbína z Vorličné v měšťanské patricijské rodině, povýšené roku 1556 do vladyckého stavu (původní rodinné jméno znělo Škornic/Škornice). Přežil všechny své sourozence (z ostatních pěti bratrů nedosáhl ani jeden dospělosti, sestra Dorota zemřela v roce 1645). Záhy ztratil otce (1622) a zchudlou vdovu Zuzanu, rozenou Vodičkovou, s dětmi vzal k sobě na svůj zámek v Častolovicích rodinný přítel, hejtman Královéhradeckého kraje Otto z Oppersdorfu.

Zde prožil malý Bohuslav hezké dětství v materiálním dostatku i duchovním rozvoji spojeném s domácím vzděláváním, naučnou  četbou (už jako sedmiletý přečetl Hájkovu Kroniku českou) a téměř otcovskou péčí urozeného pána z Oppersdorfu, na niž Balbín později rád vzpomínal. Na chlapcovu výchovu však mněla rozhodující vliv matka, která jako bigotní katolička vedla syna v přísně protireformačním duchu. V dětském věku Bohuslav Balbín často churavěl a podle rodinného přesvědčení se z těžké nemoci uzdravil zásahem Panny Marie Staroboleslavské, které byl svou matkou zasvěcen.