Dámy a pánové, já jsem v Poslanecké sněmovně už osmým rokem a debatu o platech ústavních činitelů a představitelů státní moci jsem zažil několikrát. Řekl bych, že úroveň té debaty je rok od roku horší. Vždycky si říkáme, že musíme nastavit nějaký automat, abychom se k tomu už nikdy nemuseli vracet, pak se nám, máme ten pocit, podaří takový automat nalézt, ale další rok opět někdo přijde s tím, že je potřeba udělat novou úpravu. A v podstatě je to skutečně způsobeno tím, že kdysi došlo k zamražení platů, a vždycky když má nastat ten okamžik, že se ty platy rozmrazí, tak mně to přijde, že ještě, ještě ne, ještě to musíme posunout. A my jsme ostatně tohle udělali i to minulé volební období, a ještě právě abychom nebyli osočeni z toho, že si to rozmražujeme pro sebe, tak jsme řekli, to velké rozmražení, ať přijde až pro naše nástupce, až v příštím volebním období. A z té minulé Sněmovny nás tady přece není většina. Takže teď přišli naši nástupci, ano někteří jsme tady i z toho minulého volebního období, a přichází jak vláda, tak poslanci s tím, že je potřeba nepřipustit toto rozmražení.

Ale víte, co mně nejvíc vadí? Ta argumentace! Skutečně v důvodové zprávě vlády i v tom, co zaznívá, poslouchám tu debatu poctivě, tak je to spíš o dojmech, že to je moc, jak říkal kolega Ferjenčík minule - jak já se budu cítit v té hospodě, když tam přijdu s tímto platem? Přece takhle nemůžeme posuzovat tyto věci. My jsme se v minulém období alespoň snažili k tomu přistoupit poměrně zodpovědně, my jsme požádali i parlamentní institut, aby nám udělal nějaké srovnání s platy v dalších evropských státech, posuzovali jsme věcně, jestli třeba je správně, že náměstek má víc než ministr, že premiér když jedná s představiteli státních podniků - (Místopředseda Fiala: Pane poslanče, váš čas vypršel!) - atd. Takže prosím, pokud se o tom bavíme, zkusme alespoň věcně. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)