Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Dovolte mi, abych se opět krátce vrátil k dopadu opatření na konkrétní skupinu obyvatel České republiky, která představuje desítky tisíc obyvatel a odůvodnil svůj návrh na doprovodné usnesení, ke kterému se později přihlásím i v podrobné rozpravě. Budu tedy sice mluvit hlavně k paní ministryni financí, ale původně jsem toto téma adresoval panu ministrovi vnitra, který tu však není ani přítomen.

Usnesení se totiž týká osob pravidelně překračující státní hranice za účelem výdělku, tedy tzv. pendlerů. Ti jsou stále rozděleni do několika skupin, a když teď vynechám tu skupinu B), směr Polsko a Slovensko, a budu se soustředit na skupinu A) a C), musím poznamenat, že se jedná o skutečnou absurditu, protože zatímco zdravotnický personál, tedy ta skupina A) má výjimku a může téměř volně cestovat, ačkoliv představuje mnohem rizikovější skupinu z hlediska přenosu, ostatní pendleři měli doposud navržený model 21 dní v práci a 14 dní karantény. To však u většiny zaměstnavatelů nebylo realizovatelné, a to z mnoha důvodů, jak ubytování, tak ta následná 14denní prodleva. Jsem si vědom, že k dnešku, tuším, došlo k několika drobným změnám a posunům, ale stále zůstává zachován ten turnusový model, byť zkrácen na 14 plus 14 dnů, takže to vlastně mnoho těch situací opět neřeší.