Milé kolegyně, milí kolegové,
já tady vystupuji tentokráte i v pozici zmocněnkyně vlády pro lidská práva, protože Výbor, který je pod Radou pro lidská práva, pro ochranu práva dítěte připravil řadu podnětů, kterými reaguje na současnou situaci. A navážu tady na to, co řekla moje předřečnice, vaším prostřednictvím, paní poslankyně Gajdůšková, totiž že tady máme velkou skupinu dětí, která se díky současnému stavu společnosti, hlavně v té oblasti sociální a ekonomické, ve které se nalézá, v té pandemické situaci, kdy se některé rodiny dostávají nejenom ekonomicky a sociálně, ale i technologicky do takové propasti a prohlubují se rozdíly mezi dětmi, které mají přístup zajištěný prostřednictvím těch moderních telekomunikačních prostředků k distančnímu vzdělávání, a těmi, které nemají vůbec nebo nekvalitně.
A v této souvislosti si myslím, že každý signál, který těmto dětem, zejména k těm, kde zápasí jejich rodiče ještě více než předtím s tím, aby zajistily základní potřeby - takže jsem strašně zvědavá na vystoupení, která po mně budou následovat a velmi pozorně si je poslechnu - tak že my bychom měli každý takový signál přivítat a podpořit, protože ta situace je jiná, než byla před rokem. A obávám se, že jinou zůstane i v následujících měsících, doufám, že ne v letech. A ty děti potřebují tu pomoci teď co nejdříve. A věřím tomu, že prostředky takto vynaložené budou využity kromě jiného i na snížení toho v současné době se prohlubujícího se rozdílu mezi dětmi z rodin tzv. zajištěných, ony brzo nemusí být úplně zajištěné, hlavně ta střední třída bude bojovat, nicméně má dobré vyhlídky, že to zvládne, když si čtu ekonomické analýzy, zatímco ty, co již jsou - a nemusí být zrovna v dluhové pasti, ale jsou na hranici svých možností, tak si zaslouží naši pozornost.
A když k tomu ještě přistoupí ten moment, že je tam člověk na výchovu dítěte sám - a vím, o čem mluvím, protože jsem si to z vlastní zkušenosti zažila se svým synem, kterého jsem vychovávala, a vím, že občas mně nebylo dobře, nebylo mně do smíchu a nebýt mých rodičů, tak bych to tak snadno nezvládla, tak samozřejmě podporuji nejenom ten návrh, který tady paní ministryně přednesla a který, si myslím, že je zlomový, současně je to velice dobrý test toho, jak české právo a česká justice, naše nezávislá justice, naši pomocníci v této oblasti, ti, které dobře platíme a jistě si nemohou stěžovat na to, že bychom jim do jejich práce zasahovali, nám ukážou, i jak dovedou vymáhat právo, jak dovedou pohledávky, které má stát vůči povinným, v tomto případě těm, za které zaplatil výživné, vymoci.
Proč jim tu šanci nedat. Ať nám dokážou, že si postavení, které v naší republice, v české společnosti mají, zaslouží. To je úplně ideální případ a nechci být úplně populistická, protože na jejich hlavu se v poslední době snáší dost kritiky. Vidíme také, co se děje na Slovensku. Takže já si myslím, že tady by nám mohli dokázat, jak je důležité, že justici máme, jak důsledně, rychle a jednoznačně vymáhá od lidí, kteří svoji základní povinnost - platit výživné - neplní, jejich závazky. Takže já bych se toho nebála. Pokud nepřijmeme tento zákon, no tak dáváme současně jasně najevo, že nevěříme právnímu státu, že nevěříme tomu, že tady máme orgány, které jsou schopné vymoci pohledávky státu. Tak na co je potom platíme.
Tak já nechci opravdu ujíždět do těchto emotivních projevů, i když to právě dělám, ale skutečně ta diskuse se velmi dlouho už vede. Znáte mě, jsem spíše konzervativní, víte, že jsem byla i proti zrušení kriminalizace současné - tedy ta, která existuje v trestním zákoníku - neplacení výživného, dokud se ty věci nevypořádají v té rovině civilně právní. Prosím, pokud schválíme tento zákon, nejsem pro, abychom to i znovu neotevřeli, ale počkejme řekněme rok, jak se bude situace vyvíjet a do jaké míry naše soudy budou schopny od těch povinných ty částky vymoci ve svůj prospěch.
Nebudu vás zdržovat. Myslím si, jednoznačně ve prospěch dětí kdo chce teď něco udělat, tak má optimální příležitost. A nějaké výmluvy na to, že nevíme, jak to dopadne a proč by teď stát apod., jdou stranou, protože ty děti se samy bránit nemůžou a my jim dáváme teď nástroj, o kterém ony samozřejmě neví, ale který jim může pomoci, alespoň částečně vyrovnat rozdíly mezi tím, co nabízí rodina, která ekonomicky na to má v této době to zvládnout, nebo rodina nebo neúplná rodina, která bez naší podpory to takzvaně nedá.
Děkuji za pozornost.
Prof. JUDr. Helena Válková, CSc.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
