Článek byl převzat z Profilu Ing. Radovan Vích - Vích (SPD) Jsou ještě vůbec nějaké výhody členství v EU?

Když Česká republika vstupovala do EU, probíhala v roce 2003 velká kampaň ve všech médiích i na plakátovacích plochách. Kampaň PRO VSTUP do EU. Hlasům proti vstupu nebyl dopřán velký prostor a už vůbec státní finance. Tedy o nějaké vyváženosti, nebo veřejné diskusi pro a proti nebyl dán dostatečný prostor. Dost to připomíná nedávnou a vlastně ještě probíhající kampaň Tečka pro větší očkování naší populace proti Covidu-19. Roztomilé je, jak se záhy ukázalo, že to žádná tečka není a budou požadována další a další přeočkování. Každý je přenašeč bez ohledu na očkování.

Společné politiky znamenají – rozhoduje EU

Podobně to bylo s EU. Později se ukázalo, že po vstupu do EU se na tuto organizaci převedly významné pravomoci, jako rozhodování v zemědělství, obchodu, dopravě a ohledně měny (ta poslední pro státy, které přijaly euro, ale částečně i pro ty ostatní). To jsou tak zvané společné politiky, ve kterých se členské státy podřizují rozhodování na úrovni EU, tedy hlavně rozhodování Evropské komise.

Koordinované politiky – také rozhoduje EU, když se jí zachce

Dále existují koordinované politiky. To se týká hospodářské politiky, sociální politiky, ochrany životního prostředí, průmyslové politiky, ochrany spotřebitele, zdravotnictví atd. V těchto oblastech se postupně EU nejvíce „roztahovala”, aby získala více pravomocí na úkor členských států. Vidíme to jasně třeba v oblasti zdravotnictví. Jak to, že vakcíny proti Covid-19 posuzuje jen agentura EU zvaná EMA (Evropská léková agentura), ale národní SÚKLy se do samostatné práce v této oblasti nehrnou? Vlády lehkomyslně předávají stále další kousky kompetence do té doby národní na unijní úroveň. Podobně je to i v jiných oblastech.