Když Václav Havel odcházel ze svého úřadu, měli jsme v nakladatelství vzácnou příležitost vydat první velkou fotografickou publikaci, která o něm vyšla. A také jsem měla možnost na chvíli se s ním setkat. Ten okamžik mi zůstane v paměti do konce života a symbolizuje to, jak o Vaclávu Havlovi přemýšlím. Jako o neobyčejném odvážném člověku s obyčejnými lidskými slabostmi. Jako o za mého života jediném prezidentovi, za kterého jsem se nemusela stydět. Když jsem čekala v předpokoji na přijetí, do ohromných hradních dveří najednou vstoupil malý velký muž. To byl ten okamžik, který mám stále před očima. Už je to deset let. A pořád, a pro mě stále víc tu chybí.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



