O porážce nebudiž pochyb. Vláda slibovala dopravu, energetiku nebo územní rozvoj, o kterém veřejně snila Jourová přesto, že už dva týdny před bruselským oznámením byla na internetu dostupná informace, že rozdělování strukturálních a kohezních fondů dostanou Rumuni (sic!).

Výsledek je pro Česko tristní. V oblasti justice nemá Evropská komise kompetence, na českou komisařku zbude úkol uvést do života úřad Evropského veřejného prokurátora, který bude v koordinaci s národními orgány stíhat defraudanty evropského rozpočtu. Ochrana spotřebitele nezahrnuje ani klíčovou bezpečnost potravin (tu má na starosti litevský komisař), ani atraktivní digitální trh (po Redingové ho dostal Němec), naopak od šéfa EK Junckera dostala Jourová na starosti těžké jednání mezi EU a USA o ochraně dat. Komplexní dohoda ovšem vyžaduje změnu zákona v americkém Kongresu (U.S Privacy Act) a zvítězí-li v listopadových volbách v USA republikáni (je to pravděpodobné), může EK na dohodu nejspíš zapomenout. Dominantní agendou tak zůstává téma „rovnosti pohlaví“ a „diskriminace“. Juncker ve jmenovacím listě Jourovou vyzývá, aby odblokovala léta váznoucí jednání o horizontální anti-diskriminační směrnici, proti níž vystupovala vehementně nejen vláda Petra Nečase, ale také kancléřka Merkelová.

Média týden pátrala, kdo za český neúspěch může. „Eurohujeři“ svalují vinu na Václava Klause a pravicové vlády. To je ovšem komické vysvětlení, když prezident Zeman i vlády Jiřího Rusnoka a Bohuslava Sobotky již rok lezou EU přímo do zadku. Neobstojí ani Kalouskův názor, že za všechno může Sobotkův odpor k protiruským sankcím. Slováci, jejichž vláda je k sankcím kritičtější, nám totiž vyfoukli silnou agendu dopravy, kam spadají nejen velké infrastrukturní projekty, ale i pro nás důležitá otázka placení mýta na německých dálnicích, integrace železniční dopravy či budoucnost leteckého průmyslu.