Paní předsedkyně, děkuji za slovo.

Je 6:09. Jsem sedmým poslancem bez přednostního práva, který vystupuje. Jestli to Patrik dobře spočítal, tak jsem dvanáctým za opozici oproti 14 koaličním. Já bych si opravdu moc přál, aby to bylo na delší dobu poslední noční sezení, které tu máme, protože jednací den je opravdu do devíti. Vy se nesmějte, pane ministře, protože vy jste tady mluvili do půl třetí! Je to otázka nějaké organizace a opravdu apeluji na předsedy všech klubů a na paní předsedkyni, aby se to nějakým způsobem snažili organizačně zvládat. Jsou tu osoby staršího věku, se zdravotními handicapy, a když už ne kvůli nim, tak kvůli těm zaměstnancům, kteří tady musí ten čas trávit také.

Na úvod začnu parlamentní dimenzí, protože já jsem během včerejšího dne, během toho jednání absolvoval několik diskusí televizních a koneckonců bude to i reakce na pana ministra Válka, který tvrdil, že jsme prostě nedodrželi slovo a my jsme ti zlí, kteří vyvolávají hlasování o nedůvěře v době předsednictva. Chtěl bych říct, že za dnešní hlasování si můžou především sami představitelé koalice, a tady ty pseudomorální apely, že chceme destabilizovat společnost v těžkých časech, jsou laciné.

Běžte se podívat do červnových a červencových stenozáznamů, kolikrát byl navržen nějaký bod na jednání schůze, abychom se těm problémům mohli věnovat. Ani jeden jste neschválili. Ani jeden. Pak jsme navrhli mimořádnou schůzi na téma problémů STAN. Neschválili jste program. Pak jsme navrhli mimořádnou schůzi, která se měla zabývat energiemi. Ta dopadla tak, že je odročena na neurčito, protože jste odešli ze sálu a nebylo možné schválit program, a to nemluvím o tom... Mohla byste, prosím vás, paní předsedkyně, vysvětlit panu ministrovi, ať na mě nepokřikuje? (O ministru Lipavském.)

Já ho slyším a ruší mě. Je to dětinské.