Cítil jsem nadšení a hrdost, že se tam Česká republika dostala. Že jsme konečně tam. Jako student politologie jsem před tím v prosinci 2002 napjatě sledoval celé vyjednávací finále v Kodani a cítil pak úlevu, když lídři členských států souhlasili s polskými požadavky a potvrdili, že všichni uchazeči splnili podmínky vstupu. Přiznávám, že o rok později jsem byl také nadšen z masivní podpory vstupu v referendu. Pak mohla přijít ona historická chvíle.
Ano, onen pocit výjimečnosti na začátku se postupně proměnil v celkem rutinní pocit příslušnosti k Unii. Vedle toho se postupně začaly měnit názory části veřejnosti a zejména pak politické reprezentace, která začala vykreslovat „Brusel“ jako místo nepopulárních a zbytečných rozhodnutí.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
jmenování premiéra
Dobrý den, sledoval jsem vás včera na CNN, kde jste se vyjadřoval k tomu, koho by prezident měl nebo neměl jmenovat premiérem. Jestli o tom rozhoduje prezident, tak k čemu jsou volby? Neměl by na základě výsledku dostat vítěz šanci sestavit vládu? Protože jestli ne, tak jsou podle mě zbytečné. A jes...
Další články z rubriky

8:14 Senátor Hájek: Leyenová. Sebereflexe = 0. Sebevědomí = 100
Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k vyslovení důvěry von der Leyenové Evropským parlame…
- 6:14 Balaštíková (ANO): Tohle není obnova důvěry, to je její kremace
- 22:31 Peštová (ANO): Blackouty nejsou strašení – jsou reálná hrozba. A tato vláda ji ignoruje
- 21:02 Udženija (ODS): Pražští záchranáři patří mezi světovou špičku
- 19:03 Kolář (TOP 09): Svou kariéru založili na kritice EU a volání po její destrukci
- 18:02 Farský (STAN): Odhodlání, jaké v sobě mají Ukrajinci, ruské rakety nezdolají