Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové,

otevíráme pokračování rozpravy mimo jiné nad sněmovním tiskem 211, což je novela Listiny základních práv a svobod. Dovolte mi za předkladatele toto pokračování krátce uvést. Cílem předkládaného návrhu je doplnit ochranu rodiny na úrovni ústavního pořádku, tak jak je to zakotvené v článku 32 hlavy čtvrté Listiny základních práv a svobod o ochranu jednoho ze základních stavebních prvků úplné rodiny, jímž je manželství muže a ženy. Potřeba poskytnout manželskému svazku muže a ženy coby jednomu ze základních kamenů společnosti zvláštní uznání a ústavní ochranu je v dnešní turbulentní době, v níž se setkáváme se všudypřítomnými snahami o relativizaci a bourání vzorů, ať již sebelépe osvědčených, aktuálnější než kdykoli dříve. Je proto nanejvýš žádoucí, aby pravou podstatu, význam a důležitost tohoto svazku reflektoval i dokument, který zakotvuje ty nejvyšší hodnoty, na nichž stojí naše společnost a náš právní řád. Tímto dokumentem je právě Listina základních práv a svobod.

Jedná se jednoznačně o debatu hodnotovou. A tady je potřeba říci, že já i KDU-ČSL a skupina dalších předkladatelů jasně, srozumitelně, ale zároveň také slušně a kultivovaně se staví na stranu stabilní rodiny postavené a definované jako táta, máma a děti. Odmítáme relativizaci hodnoty manželství a představu, že by mohlo být svazkem kohokoli. Realita bohužel dnes nedopřává štěstí v podobě úplné rodiny a šťastného manželství každému. Prožívá-li rodina v dnešním světě, a Českou republiku nevyjímaje, určitou krizi a erozi, není úlohou státu na její podporu rezignovat, nýbrž naopak ji tím více a intenzivněji podporovat. K tomuto cíli, k vytváření pozitivních vzorů směřuje i tato novela.

Manželství muže a ženy má typicky potenciál naplnit všechny hlavní funkce rodiny, zvláště potom přivést na svět další generaci a vychovat ji v nenahraditelné, vzájemně nezastupitelné a komplementárně působící mateřské i otcovské lásce a vzoru. Institut manželství muže a ženy, který se v průběhu dějin mimořádným a dlouhodobým způsobem osvědčil, si zasluhuje tu nejvyšší ochranu a úctu, a nikoli svévolné experimenty a pokusy vylepšit a přetvořit jej podle momentálních trendů. Opakovaně ve veřejných vystoupeních uvádíme, že manželství není právem, že jeho účelem není ošetřit vztah dvou lidí, kteří se mají rádi. Stát nemá upravovat emocionální citové vztahy. Je každého zcela svobodným rozhodnutím, s kým žije v partnerském soužití. Mohou to být nejenom dvě ženy, dva muži, ale mohou to být také třeba dvě sestry, které pečují o svoji starou matku nebo otce. Manželství je ale jedinečné společenství muže a ženy, které má svoji nezastupitelnou hodnotu. Je to dar a poslání.