Kterého ministra by Zeman určitě měl odmítnout?Anketa
Po první větě, kterou bývalý ředitel NBÚ pronesl, samozřejmě nutně musela přijít otázka na to, zda ho zarazilo mezi adepty na nové ministry jedno jméno či více z nich.
„Nebudu jmenovat žádná konkrétní jména, ale mohu říct, že například v případě pana Mládka jsem minimálně hodně překvapen,“ uvedl Kadlec.
Byl to právě Tomáš Kadlec, kdo stál včele NBÚ od roku 1998 do roku 2003. Na vlastní kůži tedy zažil počátky fungování tohoto úřadu a prověřování osob, u kterých je to v zájmu bezpečnosti země.
„Princip prověřování fyzických osob je takový, že na ministerstvech existují funkce, na kterých jednotliví zaměstnanci musí mít prověření. Tedy mít bezpečnostní prověrky pro to, aby se mohli seznamovat s některými dokumenty a utajovanými skutečnostmi. Nutno říci, že ten systém výběru osob si vytváří každé ministerstvo samo – nevytváří ho NBÚ. Je to v kompetenci bezpečnostního aparátu ministerstva,“ popsal princip toho, kdo se ocitá v hledáčku NBÚ.
Fotogalerie: - Jednání KDU-ČSL a ČMKOS
Znamená to tedy, že Národní bezpečnostní úřad potom provádí bezpečnostní prověrky na základě žádosti, která k těm jednotlivým osobám přijde z ministerstva. A prověřovaná osoba musí dát k prověrce souhlas. Ta se pak rozlišuje na čtyři stupně: vyhrazené, důvěrné, tajné a přísně tajné. Logicky z toho vyplývá, že osoba je prověřovaná podle toho, s jakými informacemi a stupni utajovaných skutečností se bude ve své funkci setkávat.
Pro někoho může být překvapivé, že ministr prověrku nepotřebuje.
„Ano, ministři nejsou prověřováni vůbec, vyplývá to ze zákona, kde je uveden seznam osob nejvyšších funkcionářů, kteří prověrku nepotřebují. To je například prezident, členové vlády, poslanci, soudci, předseda Nejvyššího kontrolního úřadu atd.,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz Tomáš Kadlec.
Kandidáti na prezidenta v přímé volbě také nebyli prověřováni. Prezidenta bychom neměli možná dodnes
Právě u osoby prezidenta stojí za to se na chvilku zastavit. Už jen proto, že vloni měli občané ČR poprvé možnost ho zvolit přímo. Mezi kandidáty na tuto funkci přitom minimálně na startu byly různé osobnosti. Ocitly se třeba ohlášením své kandidatury (nebo zvažováním) v hledáčku bezpečnostních složek? Hypoteticky tak totiž mohlo dojít k situaci, kdy by lidé v té přímé volbě přece jen zvolili někoho, kdo by bezpečnostní riziko mohl představovat?
Fotogalerie: - Benešová ve vazební věznici Ruzyně
„Ne, tito lidé nebyli v žádném případě prověřováni. Tím, že prezident prověrku nepotřebuje, ani si nedokážu představit to, že by jim byla NBÚ zpracovávána,“ říká Kadlec.
Vychází se tak tedy z předpokladu, že národ vždy zvolí někoho, kdo tím bezpečnostním rizikem nebude? „Ano, to musíme předpokládat,“ poznamenal bývalý šéf NBÚ. Dal ale příklady, kdy se to přece jen nepovedlo. Zatím k nim však došlo jen u sousedů.
„Když se ale podíváte třeba na sousední Německo, tak tam v poměrně nedávné době odstupovali hned dva prezidenti – jeden z nich kvůli vyšetřování zpronevěry… To je samozřejmě situace, na kterou musí myslet jiné ustanovení, v tomto případě Ústavy, kdy může být prezident na základě něčeho odvolán… Ten, kdo se tedy do přímé volby přihlásí, sám o prověrku požádat nemusí, a NBÚ ho neprověřuje, poněvadž nepatří do okruhu osob, které prověrkou projít musí ze zákona. To by se nám ty prezidentské volby výrazně posunuly. Navíc do doby, kterou by nikdo nebyl schopen přesně určit. Všichni ti kandidáti, kterých, jak jsme viděli, bylo poměrně značné množství, by se do určité doby tedy přihlásili, pak by probíhala prověrka a volba by tak byla možná tak o rok nebo kdoví o kolik prodloužena… To není možné a nutno říct, že to tak není ani nikde jinde ve světě,“ doplnil ještě Tomáš Kadlec na vysvětlenou.
Poté se však vrátil k tomu, jak se prověřují úředníci, kteří přicházejí do styku s citlivými údaji a informacemi.A kolik jich je.
Zpočátku se prověřovaly desetitisíce osob, nyní je to už méně
„Když jsem odcházel z úřadu v tom roce 2003, mohlo být prověřeno asi tak 35-40 tisíc osob. To byl ten největší nápor. V roce 1998 neměl v ČR prověrku nikdo. K nám do NBÚ tehdy vozili žádosti třeba z Ministerstva obrany na menším náklaďáku s paletami, na kterých byly papírové bedny plné vyplněných dotazníků vojáků, co potřebovali prověrku. Skládali nám je vysokozdvižným vozíkem,“ vzpomíná na dobu začátků Kadlec.
Kolik lidí neprojde prověrkou?
Ovšem již samotné slovo prověrka naznačuje, že ne každý prověrkou a prověřováním projde. Někteří lidé jsou zřejmě vyhodnoceni jako rizikoví.
„Nejvíce lidí neprošlo bezpečnostní prověrkou hlavně v tom prvním kole. Tedy při prvním prověřování, které nastalo (pokud dotyčná osoba zůstává ve funkci, po pěti letech probíhá prověrka opakovaně, ale tam už jsou situace, že by nebyla někomu udělena, spíše ojedinělou výjimkou - pozn. red.). A to můžu říct, že jsem si odnesl já. My jsme to byli, kdo objevil na různých postech ty stovky agentů Státní bezpečnosti, nebo lidi s různými komplikovanými záležitostmi a záznamy z minulosti, kteří představovali bezpečnostní riziko. A s mým podpisem pak odcházela informace, že jim nebylo vydáno osvědčení. Dnes už i v tom prvním kole, kdy někdo nově žádá, jsou to pravděpodobně již jen jednotlivci či maximálně desítky lidí, co ročně prověrkou nakonec neprojdou. Ale v těch počátcích to bylo značné množství, kolem sta lidí ročně, za těch pět let to bylo něco kolem 500 až 600 lidí. Přitom šlo o takové jedince, kteří se neucházeli o nějaké nové místo, ale už na tom místě seděli, a proto tu prověrku potřebovali. Byli to různí náměstci ministrů, diplomaté, vrchní ředitelé, státní zástupci, vojáci a policisté. Já jako hlava úřadu jsem si tím vyrobil stovky úhlavních nepřátel. Dokážete si představit, jak jsem byl asi oblíben u členů tehdejší vlády. Mně, ale i mé rodině, chodily v té době výhrůžné dopisy,“ konstatoval dál Tomáš Kadlec.
Ti, co neprošli, z vysokých státních postů zmizeli, ale...
Ti lidé tak sice pod tlakem, ale skutečně z té státní správy většinou zmizeli. „To by si málokdo dovolil je tam ponechat. Byly samozřejmě sem tam nějaké pokusy, hlavně z mého pohledu na ministerstvech obrany a zahraničních věcí, kde se děly podivné věci. Tam se skutečně stávalo třeba to, že ti lidé byli přesunuti na jinou pozici, kde takzvaně tu prověrku nepotřebovali. Přitom už jen fakt, že prověrkou neprošli, byl problém a riziko, držet tam takovou osobu z jakéhokoli důvodu a zakonzervovat na nějakém jiném postu. Ale to už nebyla odpovědnost NBÚ,“ vzpomínal dál na první roky fungování bezpečnostního úřadu Kadlec.
Nebylo podle něj proto divu, že právě ti lidé, co seděli na ministerstvech mnohdy i dvacet let, pak měli snahu se mstít nebo alespoň vyhrožovat. „Jenže já si ty důvody nevymýšlel. Ty důvody byly jasně dané a kvůli nim ty posty museli opouštět. Jenže nedalo se jim divit, že tu nenávist pak pochopitelně potřebovali personifikovat jedním směrem – a tím byla moje osoba,“ podotkl dále.
Nicméně pojďme dál v popisu toho, co znamená prověrka v praxi. I proto, že se o tomto tématu začalo více mluvit v souvislosti s jmenováním nové vlády. Ministerstvo či úřad si dá žádost k určité osobě, ta osoba s tím souhlasí. NBÚ zkontroluje dodané materiály z dotazníku a rozešle dotazy k takzvanému evidenčnímu šetření. To je šetření, při kterém se vznesou dotazy na jednotlivá lustrační místa. Na finanční úřad, policii, zpravodajské služby, celní správu - prostě na místa, kde by mohly být k dotyčné osobě negativní informace. Úřadu se v nějaké určité době odpovědi z těch míst vrátí, a pokud ta osoba byla prověřována na stupeň důvěrné, což je druhý stupeň, a nejsou zjištěny žádné negativní informace, může se přistoupit k tomu, aby se jí vydalo osvědčení.
Psali jsme:
Při pohovorech mohli lidé rizika a jejich důvody vysvětlit. Šlo o tisíce pohovorů
„Na ty další stupně – tajný a přísně tajný tam už je nutná žádost o šetření na zpravodajskou službu. Úkolem je eventuální zjištění výskytu možných bezpečnostních rizik v prostředí, v kterém se ta jmenovaná (podle zákona navrhovaná) osoba pohybuje. Bylo a asi stále je na zpravodajských službách, zda-li jsou schopné zjistit nějaké relevantní informace nebo ne. Když nezjistila nic, tak nám poslala zprávu o tom, že nic zjištěno nebylo, tedy došlo též k vydání osvědčení. Pokud se nějaké negativní informace v rámci šetření objevily, tak to na NBÚ příslušný referent vyhodnotil a v každém případě pozval tu osobu na provedení bezpečnostního pohovoru. Při něm se zjišťují okolnosti toho zjištěného rizika.Těmito pohovory procházely tisíce lidí. Pokud však ani pohovorem nejsou vyvráceny pochybnosti, které kolem té osoby panují, pak ta osoba bezpečnostní prověrkou nemůže projít. A není jí uděleno osvědčení – naopak – je konstatováno, že neprošla. Pokud přesvědčí a vyvrátí pochybnosti, je jí ale samozřejmě vydáno,“ konkrétně popsal mechanismus vydávání prověrek v praxi bývalý šéf NBÚ.
Na ministry se tedy nikdo nezaměřuje? Je to trochu jinak…
Ministři tedy, jak už zaznělo, prověrku nepotřebují. Znamená to tedy, že se neprověřují? „V demokratických státech tradičního typu nebo délky fungování, je mechanismus jakéhosi neoficiálního prověřování asi takový: Designovaný premiér, tak jak je (bude) jím nyní Bohuslav Sobotka, většinou, když má už v ruce papír, že premiérem skutečně je, ale nemá ještě jmenovanou vládu, vezme jiný papír, na kterém jsou uvedena jména členů budoucí vlády a s ním navštíví ředitele zpravodajské služby. Požádá ho o to, zda by u těch jmen šly udělat tečky, vykřičníky…a každý ředitel ví, oč jde, poněvadž to dělal již po minulých volbách, nebo jeho předchůdce to také dělal. A druhý den ten ředitel zpravodajské služby vezme onen zmiňovaný papír, navštíví na oplátku toho premiéra, ukáže mu ten papír a tam třeba u třech jmen je velké černé nebo červené mínus či vykřičník…Ten premiér se zeptá, zda je to u těch jmen (nebo jednoho jediného, záleží na aktuální situaci) tak špatné? Pokud to ten ředitel odkýve – příčiny a důvody toho označení většinou říci nemůže – pak se ten dotyčný člověk ministrem prostě nestane. Premiér ví, že by měl na ten post navrhnout jiného kandidáta, poněvadž jinak hrozí velký problém. Je to neoficiální, ale je to standardní mechanismus, o kterém jsme diskutovali už na prvních zahraničních zpravodajských školeních na počátku 90. let, kterých jsem se účastnil. Jestli to tak u nás funguje, je dotaz na šéfy zpravodajských služeb a premiéra – ale pravděpodobně vám to oficiálně nepotvrdí,“ odhalil alespoň částečně oponu tajemství Kadlec.
Psali jsme:
Řvali na něj američtí generálové, protože nebylo komu předat šifrovací klíče
Nyní se vraťme zase ale ještě o pár let zpátky. Do roku 1998 u nás prověřovány osoby nebyly. Poté, co potřeba vznikla, docházelo tak k řadě kuriózních situací.
„Je třeba upřesnit, že přece jen nějakým způsobem osoby na některých místech prověřovány byly. Byl tu zákon o ochraně státního tajemství – takže ti lidé, kteří s ním přicházeli do styku, do jisté míry prověřeni byli. Šlo však o naprosto nedokonalý zákon moskevského typu z roku 1971. Když pak probíhala přístupová jednání o vstupu ČR do NATO od poloviny devadesátých let, tak naše země musela plnit všechny ty bezpečnostní požadavky, co na ni byly kvůli tomu kladené…Na úrovni ochrany utajovaných skutečností tak musela přejít na standardy NATO, aby do systému NATO vůbec bylo možné vstoupit. Jedním z velkých požadavků byl vznik NBÚ, respektive vznik celého mechanismu ochrany utajovaných skutečností. Ty prověrky totiž nejsou jen prověrkami osob, ale i prověrkami firem, certifikace komunikačních a informačních systémů, to jsou standardy zabezpečování trezorových místností, budov, kde se ochraňují různé důležité dokumenty atd. A tak NATO tlačilo na ČR, aby tyto standardy přijala. V ČR kolem toho byla velká politická diskuze a byl velký odpor ze strany některých ministrů a politiků, ale i úředníků, aby se něco takového vůbec přijalo. Byli tady totiž lidé, kteří říkali:‚No přece nebude někdo moje kamarády prověřovat podle nějakých takových principů!‘ Až na základě opravdu velmi urgentní nóty tehdejšího velvyslance Jaroslava Šedivého, který byl pak ministrem v Tošovského vládě, a který sem zoufale vozil bezpečnostní ředitele z NATO, aby u nás stále dokola vysvětloval o co jde, byl v dubnu 1998 schválen zákon číslo 148 o ochraně utajovaných skutečností. Byl prý jistým politickým handlem za následné předčasné volby, ale to je na jinou diskuzi…“ řekl dále ParlamentnímListům.cz Tomáš Kadlec.
Tři měsíce nepobíral žádný plat, prostě nebyl mechanismus, podle kterého by se měl vyplácet
Zákon tedy schválen byl, ale na poslední chvíli. Jak Kadlec říká: buď by se dalo říct půl minuty před dvanáctou, nebo dokonce po dvanácté. Takže když pak doslova na zelené louce ten úřad vznikl, bylo to pouhých pět měsíců před vstupem do NATO. A ČR vše stíhala opravdu na poslední chvíli. Představte si, že úřad neměl svůj rozpočet, vlastní budovu, žádné technické zázemí, prostě vůbec nic. "Pro zajímavost, já osobně jsem 3 měsíce nepobíral žádný plat, protože neexistoval mechanismus jakým mně ho vyplácet," usmívá se dnes Tomáš Kadlec.
Psali jsme:
„Do NBÚ původně přešel jeden odbor ministerstva vnitra. A ten se skládal z 26 příslušníků bývalé StB, se školami KGB a pár mladých lidí. Museli jsme tak přijímat nové lidi, abychom vůbec mohli tu činnost nějak zabezpečovat. Když pak nastala klíčová jednání v březnu 1999, tak na mě řvali tříhvězdičkoví američtí generálové, jak to, že nemáme prověřený žádný lidi. A já zase řval na ně, ať si to vyřídí s našimi politiky, protože pozdě přijmuli zákon. To znamená, že toho 15. března, nebyl prověřený u nás vůbec nikdo. Ale protože o den později jsme již byli členským státem NATO, tak jsme museli určit pár lidí na ministerstvu obrany, kterým mohly být z NATO předány šifrovací klíče, aby v případě vojenského konfliktu vůbec mohlo být s někým z ČR komunikováno,“ popsal skutečnosti, o kterých se příliš nehovoří, Kadlec.
Nejen v Česku byl však chaos
Jak však dodal, Česko v tomto ohledu ale nebylo úplnou výjimkou. Podobná situace se prý odehrála i v Polsku a Maďarsku, i když tam zvolili naprosto odlišný model vzniku a fungování NBÚ.
Nicméně přestože klopotně, prověřování se rozjíždělo, a to i přesto, že nebyly vytvořeny ani prováděcí vyhlášky k zákonu…do toho chodily na NBÚ ty tisíce žádostí…
„Stíhalo se to složitě, vytvářely se tak prioritní seznamy osob k prověření, kteří prověrku potřebovali zvláště urgentně.Ten chaos byl veliký. Jeden den nám přinesl bezpečnostní ředitel z Ministerstva zahraničních věcí seznam osob k prioritnímu prověření a za dva dny přinesl seznam jiný, naprosto odlišný. První vlna prověrek se ale do toho roku 2003, kdy jsem odcházel, jakž takž odvalila. A moji nástupci řešili už většinou hlavně opakované prověrky…A samozřejmě prověrky mladých lidí, kteří chtějí jít nově do státní správy. To jsou ale již jen tak stovky osob ročně, dle mého odhadu – určitě ne desítky tisíc lidí, jako tomu bylo v počátku fungování NBÚ,“ uzavřel Tomáš Kadlec vzpomínání a upřesnění toho, co se děje na úrovních, do kterých většina normálních smrtelníků nemá jinak většinou šanci nahlédnout.
Kdo je Tomáš Kadlec?
Jednapadesátiletý inženýr je bývalý státní úředník, který byl mimo jiné ředitelem Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ).
Působil též v Bezpečnostní informační službě, jako ředitel odboru, který se zabýval závažnou ekonomickou kriminalitou a ochranou ekonomických zájmů státu. Poté se stal poradcem předsedy vlády ČR Josefa Tošovského, v působnosti měl zpravodajské služby. Po nástupu tehdejší vlády Miloše Zemana se Kadlec stal odpovědným za budování a řízení a posléze byl přímo ředitelem NBÚ.
Předmětem zájmu médií se stal zejména poté, co se veřejně zastal svého podřízeného z NBÚ Martina Hejla, který byl medializován kvůli svým kontaktům s Františkem Mrázkem, zavražděným v roce 2006, a poté, co byly zveřejněny informace o jeho vztazích s lobbistou Andrejem Surňakem. I Kadlec sám poté otevřeně hovořil o svých osobních kontaktech s Františkem Mrázkem.
Kadlecem vedený NBÚ byl v době jeho působení kritizován za to, že některé bezpečnostní prověrky vydává nebo naopak nevydává bezdůvodně. Podle některých právníků a poslanců byl problém zejména v nedokonalém tehdy platném zákonu č. 148/1998 Sb., který byl posléze zrušen a nahrazen jiným. Naopak Tomáš Kadlec médiím 12. května 2006 uvedl, že jím řízený Národní bezpečnostní úřad byl vystavován politickým tlakům, aby výsledky prověrek ovlivňoval. ČTK v této souvislosti uvádla tehdejšího ministra zemědělství Jana Mládka, k jehož prověření měl být Kadlec kýmsi údajně přemlouván.
Po odchodu z Národního bezpečnostního úřadu se Kadlec stal (v období vlády Vladimíra Špidly) ředitelem státem vlastněné firmy Čepro. Předseda vlády Jiří Paroubek se ale v roce 2005 zasadil o Kadlecovo odvolání z této funkce. V době, kdy Kadlec Čepro řídil, prý firma uzavřela řadu podezřelých obchodů, když prodávala různé komodity pod cenou, a naopak nakupovala předražené zboží. Tomáš Kadlec byl posléze kvůli této činnosti vyšetřován policií, 3. července 2006 byl obviněn z přípravy trestného činu podvodu, kterého se měl podle obvinění dopustit právě ke škodě firmy Čepro ve spolupráci s podnikatelem Radovanem Krejčířem. Toto podezření se však nikdy nepotvrdilo a Tomáš Kadlec popírá to, že by se s Krejčířem vůbec někdy viděl. Obvodní soud pro Prahu 1 z těchto podezření Kadlece vloni v listopadu očistil, prohlásil ho v kauze za nevinného. (Zdroj: Wikipedie)
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Alena Hechtová
