Ostatně, ve svých 71 letech a přes nejrůznější životní peripetie, kdy se k němu kdysi „strana a vláda“ nechovaly zrovna přátelsky, přece nemá zapotřebí brát si servítky.
Celé jméno exposlance ze šlechtického rodu, který je bratrem ostravsko-opavského biskupa Františka Lobkowicze, zní Jaroslav František z Assisi Klemens Alois Gabriel Eleonnora Josef Antonín Jan Bosco Jáchym Felix Maria Lobkowicz.
S největší pravděpodobností opět zasednete do Parlamentu. Je něco, čemu byste se chtěl věnovat více než v minulých letech?
Člověk, když žije mezi lidmi a neuzavírá se, vidí další a další věci, které by se měly měnit, nebo kterým se zatím tolik nevěnoval. U mne je to to samé. Setkávám se jako podnikatel v zemědělství se spoustou nejrůznějších nelogických zákonů a nařízení a vždy se divím, jak se dají některé věci složitě a mnohostranně vyložit. Nemůžeme přece udělat zákony, kde taxativně pojmenujeme všechny možnosti, skutečnosti, varianty, eventuality… To prostě nejde. Ale jde o to, aby výklad paragrafů byl co nejsrozumitelnější. Víte, já jsem za rok tady měl na dvacet nejrůznějších kontrol a hlava mi občas nebere, co všechno chtějí. Například finančňák požadoval, abych doložil doklad o vzdělání své jedné zaměstnankyně a sociálka se zase podivovala, že určitá žena měla dítě až ve 37 letech.
Takže jsou na vině špatné zákony? Vy jste přece legislativec...
Uvědomte si, že zákony tvoří buď vláda - a to je, přiznejme si to, nejlepší - nebo poslanci, a pak, a to je vůbec nejhorší, to jsou ty přílepky a pozměňovací návrhy, co jdou ze sněmovny. Na jejich prostudování máte minimálně času a mnohdy ani se za tu dobu ani nemůžete dopátrat celé souvislosti. Proto je dobré, jestliže je stabilní a kvalitní vláda, a ta posílá do Parlamentu zákony, které se projednávají, připomínkují, a tím se omezí, dovolte mi to tak říci - lidově umělecká činnost některých poslanců.
Psali jsme:
A už jsme u budoucí nové vlády a Parlamentu… Co je pro naši republiku správné? Přehršle stran a hnutí, nebo pravý opak?
Nejlepší by bylo, aby v Poslanecké sněmovně byly třeba čtyři strany - dvě silné, dvě slabší. Tak jako třeba v Německu. Ty by se střídaly ve vládnutí a byl by takzvaně klid. Někde jsem četl, že by v případě, pokud voliči dají hlas osmi nebo dokonce deseti stranám, vypukl chaos. A já se pod to mohu jen podepsat! Jak by se vytvářely koalice? Jak by byli čitelní ti noví partneři, bez zkušeností…? Vždyť jen než získáte v Parlamentu ostruhy, trvá to minimálně čtyři měsíce. Jak budou reagovat ti nováčci? Jakou mají zkušenost, praxi? Taková KDU-ČSL, která tam posledně nebyla zastoupena, ale předpokládám, že se dostane, vždyť na Moravě má silné zázemí, je etablovaná strana s jasným programem, vizemi, aparátem, členskou základnou. A co ti noví…?
Takže Babiš, Okamura, ale třeba také Bobošíková jsou pro Vás nečitelní?
Jistě! Cožpak se normální člověk může dostat k takovému majetku jako právě Babiš? Zvláště, když víme o jeho nadstandardních vztazích v minulosti dávnější i nedávné, polistopadové. Já podnikám v zemědělství a musím se setsakra snažit, abych ušetřil nějakou tu korunu. A pak slyším, že to jde docela snadno… Tak věru nevím… Stanislav Gross by měl být zavřen, protože se ke svému majetku dostal díky informacím a kontaktům, které měl ve vládě. V některých státech je to jasná věc! Bankovní úředník třeba nesmí manipulovat s akciemi. A to nejen když je zaměstnanec banky, ale i poté, co odejde. To u nás není zvykem. Škoda.
O panu Okamurovi raději nebudu moc hovořit. Je to jen bla bla… O cikánech, o všem… A paní Bobošíková? Vždyť s manželem měli nedalekou sklárnu v Heřmanově Huti, a jak ten podnik neslavně dopadl. Je také docela úsměvné, jak nyní tak horlivě brojí jakožto bývalá europoslankyně, co zaměstnala v Bruselu svého manžela, proti Evropské unii.
Ale někdo řekne, že Evropa se mění, rudne, je levicovější...
Ale ne, to je jen jeden pohled. Druhý je takový, že třeba v Bavorsku zase vyhrála pravice. A po dvaceti letech v Norsku také. A otevřená demokracie, pluralita? Referendum na všechno? Argumentovat Švýcarskem není právě korektní, protože to už má demokracii 160 let, tak se to tam jaksi zaběhlo. Odvolatelnost politiků? Dobrá, ale jak, za co? Je potřeba toto všechno řádně vyspecifikovat, protože kdo pak bude dělat tuhle veřejnou službu? A věřte, že je spousta kvalitních lidí, avšak každému se někdy něco nepovede. Budeme je postihovat? Zavírat? Vyhazovat? Kdo místo nich? Jak ty nové zaškolíme? To jsou velmi vážné otázky a vykřiknutím jednoho hesla nepostoupíme ani o píď...
Psali jsme:
A také nezapomínejme. Když se v polovině devadesátých let zaváděla daň z přidané hodnoty, byla 23 procent! Zvyšování nebo snižování přímých daní je problematické, víme přece, že se nejhůře vybírají.
Kdysi v Itálii padala vláda doslova každou chvíli. Byla tam spousta stran a nemohly se nijak dohodnout. Politika je umění kompromisu. Je těžké hledat kompromisy, kde není program, nejsou ideje. No a vládnutí, to je také o tom dělat nepopulární opatření. Mnohdy hodně nepopulární. A co pak? Já se prostě bojím přemíry různých stran a hnutí a záplavy nekompetentních lidí. V žádném případě nechci paušalizovat, je spousta dobrých, kvalitních odborníků. Jenže to jsou specialisté ve svém oboru, ne v politice. To se většinou budou učit. A to bude nějaký čas trvat…
Vidíte, hovoříme pořád o politice a ještě jsme se nezmínili o Vašem zámku a firmě...
Zámek dávám dohromady, jak to jde, teď už bude zprovozněna jeho třetí místnost. Radost mám z parku, tam se už letos dělala spousta akcí. Také kaple se opravila, je pěkně vybavená, začínají se tam organizovat svatby a zájem je. Z toho mám velkou radost. Nu a firmu brzo převezme můj čtyřicetiletý syn a já budu mít víc času na politiku a zámek.
Kdo je Jaroslav Lobkowicz (zdroj: top09.cz)
Narodil se 16. 8.1942 v Plzni jako druhý nejstarší z 5 dětí, maturoval v Plzni v roce 1959.
Z kádrových důvodů nemohl Jaroslav Lobkowicz studovat vysokou školu, vyučil se tedy televizním opravářem. Po dvou letech na vojně pracoval v Televizní službě v Plzni.
Od roku 1968 žil v Mnichově. Vystudoval elektrotechniku na Technische Universität v Mnichově, studium ukončil v roce 1972. Pracoval u firmy Siemens.
V restituci mu byl vrácen částečně zdevastovaný rodinný majetek zejména v Plzni-Křimicích, na kterém hospodaří. Zpočátku do Čech dojížděl, v roce 1993 se přestěhoval i s rodinou do České republiky. Podniká v zemědělství a potravinářském průmyslu.
Jaroslav Lobkowicz je ženatý a má tři syny. Nejstarší syn Vladimír má 2 děti a v roce 2012 přebral správu nad rodinným majetkem. Druhý syn Jaroslav vstoupil do řádu a v současné době žije v Paříži. Nejmladší Filip má dvě 2 děti a pracuje v bankovním sektoru ve Frankfurtu nad Mohanem.
V komunálních volbách v roce 1994 byl zvolen do zastupitelstva města Plzně, byl členem rady města Plzně a předsedou komise pro partnerské vztahy rady. Členem zastupitelstva města Plzně byl i po komunálních volbách roku 1998. Ve volbách 1998 byl Jaroslav Lobkowicz zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Pracoval ve dvou výborech: zemědělském a pro evropskou integraci. Svůj mandát obhájil v roce 2002. V roce 2008 byl zvolen do krajského zastupitelstva Plzeňského kraje
V květnových volbách 2010 do Poslanecké sněmovny byl zvolen poslancem. Je předsedou Francouzské aliance v Plzni.
Hovoří německy, francouzsky a anglicky.
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
