Skutečný socialismus. Nadšení čeští levičáci rozjeli revoluci a na akcích mají nával

25.09.2013 12:46

JINÝMA OČIMA Základní nepodmíněný příjem nebo všeobecný základní příjem (angl. universal basic income) je navrhovaný systém sociálního zabezpečení v podobě pravidelné peněžní dávky vyplácené ve stejné výši všem lidem. Smyslem této dávky by bylo poskytnout základní zajištění živobytí každému, bez ohledu na to, zda pracuje, pracovat nemůže či pracovat nechce. Její zastánci ji navrhují zavést buď na úrovni jednotlivých států, na úrovni Evropské unie nebo celosvětově. A jsou tací i v Česku.

Skutečný socialismus. Nadšení čeští levičáci rozjeli revoluci a na akcích mají nával
Foto: Hans Štembera
Popisek: Úplatek, ilustrační foto

„Zvykli jsme si již na mnohé civilizační vymoženosti, které dnes považujeme za samozřejmé. Například je z veřejných prostředků do značné míry hrazeno zdravotnictví nebo školství, dále se z nich platí vybudování chodníků, silnic nebo veřejného osvětlení. Je paradoxem, že v České republice a dalších zemích dosud není jako základní civilizační vymoženost zavedeno právo na nepodmíněný základní příjem. Přitom finanční základ pro život každého občana by měl patřit mezi hlavní práva občanů, neboť každý občan má v České republice ústavní právo na život, a navíc na důstojný život. Nepodmíněný základní příjem by mohl pomoci odstranit chudobu a nedůstojný život nezaměstnaných, špatně placených pracovníků, rodičů na mateřské a rodičovské, bezdomovců, lidí pracujících v organizacích občanské společnosti nebo tvůrčích osobností v oblasti kultury,“ říká filosof a sociální vědec Marek Hrubec, jeden z autorů knihy na toto téma u nás vydané. Tehdy ovšem bez většího zájmu veřejnosti v roce 2007. V současné době však zájem narůstá, a tak se snaží společně s dalšími lidmi sdruženými v Iniciativě evropských občanů za nepodmíněný základní příjem rozpoutat diskusi a tlak občanů na politiky, aby se tímto nápadem začali zabývat.

„Reakce občanů jsou fantastické, na naše akce pořádané například v Praze či v Brně je vždy velký nával. A co nás těší, že ho tvoří zejména mladí lidé,“ řekl ParlamentnímListům.cz mluvčí zmiňované iniciativy Tomáš Haimann.

Jak dále prozradil, nápad, který rozhodně není novinkou, začínají stále více brát na zřetel a v úvahu nejen občané, ale i politici ve světě. On osobně má prý zkušenosti s tím, že o nepodmíněném základním příjmu jsou informováni lidé jak v Portugalsku, tak třeba i v Německu.

Zdroj: YouTube

„S místními studenty politologie se dá na toto téma obsáhle a zasvěceně diskutovat, informováni jsou o tom ale i obyčejní občané, kteří čtou alespoň pravidelně noviny a jejich obecný přehled nekončí po příchodu ze zaměstnání jen někde u seriálů v televizi. Ti lidé tam prostě začínají přemýšlet tímto směrem a stále více ho přijímají jako možnou cestu. I proto najdeme tuto myšlenku v programu Evropské strany zelených. Naši zelení ji sice nemají, ale je mezi nimi řada zastánců, proto hovoří o tom, že do svého příštího programu ji určitě také zařadí. Podobně jsou na tom i Piráti, KSČM s touto myšlenkou dokonce počítá už v tomto období,“ prozradil dále ParlamentnímListům.cz Haimann.

Co odhalí anketa mezi českými politiky?

Jelikož zdůraznil zároveň ale i to, že jejich iniciativa není spojená s žádnou politickou stranou, je ryze nezávislá – jejich úkolem je hlavně to, aby se skutečně i u nás začalo o nepodmíněném základním příjmu hovořit a uvažovat. A to i na politické scéně. „Odeslali jsme různým politikům proto anketu na toto téma, do voleb budeme znát výsledky. Víme, že čeští politici jsou v podobných záležitostech často velmi konzervativní, i proto bude zajímavé, jaké výsledky anketa přinese,“ konstatoval ještě mluvčí Inciativy evropských občanů za nepodmíněný základní příjem.

Na místě je třeba zmínit, že tato iniciativa požaduje, aby každý občan Česka dostával 3682 korun měsíčně, společně s dalšími sociálními dávkami. Odkud ty peníze však vzít, dosud zcela jasné není - přitom již nyní jdou na sociální systém stovky miliard korun ročně.

Poprvé toto téma zaznělo už v roce 1918

O základním nepodmíněném příjmu se zmiňoval už v roce 1918  filozof Bertrand Russell ve své knize Cesty ke svobodě: Socialismus, anarchismus a syndikalismus, kde spojil tuto myšlenku s anarchií. Zabýval se jí ale i utopický socialista Charles Fourier, teoretik liberalismu John Stuart Mill, americký liberální ekonom Milton Friedman (v podobě záporné daně) a mnoho dalších.

Podpora základního nepodmíněného příjmu ze socialistické části politického spektra souvisí s emancipací a lidskou důstojností a s přesvědčením, že sociální jistoty jsou předpokladem svobody. Libertariáni a liberalisté zase doufají, že výrazným zjednodušením sociálního systému by se radikálně omezila státní administrativa (sociální stát).

Jak uvádí internetová encyklopedie Wikipedie, v současnosti je jedním ze známých propagátorů myšlenky základního příjmu Philippe van Parijs, filozof a politický ekonom belgického původu, který působil na Harvardově univerzitě, je členem britské Academy of Sciences a profesorem ekonomie na Université catholique de Louvain.

Revoluční nápad, který leží na stole ale již desetiletí. Dočká se uvedení do praxe?

Podle něj a dalších stoupenců zřejmě možná až revolučního nápadu jsou již dnes naplněny technologické předpoklady pro uvedení myšlenky základního příjmu do praxe – stroje podle něj zastanou většinu práce. Pokud by pracovní místa byla nedostatkovým zdrojem, nebyl by žádný důvod, aby ti, kdo dobrovolně pracují, dostávali větší odměnu než ti, kteří se toho práva vzdali.

Nutno dodat, že podle jiné skupiny lidí zastávajících odlišné názory, je ale pracovních míst nadbytek, ovšem problémem je spíše kvalifikovanost potencionálních zaměstnanců. Graf vývoje nezaměstnanosti v USA v letech 1890–2009 jasně demonstruje, že s technologickým pokrokem se míra nezaměstnanosti nezvyšuje a přestože většinu lidmi dříve konané manuální práce dělají stroje, nezaměstnaných z dlouhodobého pohledu nepřibývá.

A jelikož ubývání některých druhů práce společnost nevmíná jako vývoj pozitivní – i evropská levice praktikuje většinou politiku vytváření a hájení pracovních míst za každou cenu. Podle zastánců základního nepodmíněného příjmu se tak do hry dostává možnost zkrácení pracovní doby a v důsledku toho více volného času, větší svoboda a osobní rozvoj.

Kde tyto systémy fungují?

Reálně systém základního nepodmíněného příjmu funguje už čtvrt století na Aljašce, kde je financován ze zdanění těžby nerostných surovin, a tvoří v průměru zhruba 6 procent příjmu domácností.

I v Brazílii byl základní nepodmíněný příjem rovněž právně zakotven (jako cíl do budoucna), ale realizuje se postupně. Nejprve je vyplácen příslušníkům nízkopříjmových sociálních skupin, a pro jeho výplatu je nutno splnit určité podmínky, tudíž zatím nejde tak zcela o základní nepodmíněný příjem vyplácený všem a bez jakýchkoli podmínek, ale spíše o rozsáhlý program sociální pomoci těm nejpotřebnějším. V podmínkách ČR by se za takovouto formu základního příjmu dala považovat tzv. dávka existenčního minima, na kterou má nárok každý plnoletý občan České republiky bez vlastních příjmů.

Prosadit teorii do praxe chce stále více lidí

Není tedy divu, že ve světě existuje řada iniciativ zabývajících se rozpracováním a prosazením teorie základního příjmu do praxe. Také, jak už bylo zmíněno, není „neznámou“ ani v Česku. Nejprve se začala tato myšlenka všeobecného základního příjmu diskutovat sice jen v akademických a politických kruzích v několika levicových i pravicových variantách po roce 2000. Jednalo se však pouze o jednotlivce a nikoli celé politické strany.

Až v roce 2007 publikoval výše uvedený Marek Hrubec, Martin Brabec a Philippe Van Parijs o základním příjmu knihu Všeobecný základní příjem: Právo na lenost, nebo na přežití? Tehdy sice zapadla, ale zdá se, že její doba přichází.

V současné době se totiž o nepodmíněném základním příjmu diskutuje v různých organizacích občanské společnosti i v politických stranách, které již byly zmíněny (např. také v ČSSD či Klubu nekompromisních, který usiluje o základní nepodmíněný příjem a ekonomickou svobodu).

Všeobecný, neboli nepodmíněný základní příjem (NZP) je příjem, který dostává každý občan, nezávisle na své ekonomické situaci či jiných podmínkách a který mu umožňuje zajistit důstojný život ve společnosti. Každý občan má nárok na spravedlivý podíl bohatství země, kterou sdílí s ostatními spoluobčany.

NZP může proměnit priority, na špičce už nebude produktivismus a masová spotřeba, které jsou neustále poháněny Sisyfovskou snahou o plnou zaměstnanost. NZP proto směřuje k udržitelné ekonomice a šetrnému zacházení s přírodou a přírodními zdroji.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Alena Hechtová

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Babiš v knize zúčtoval s Bémem. Hřib mu nestál ani za vyslovení jména

16:56 Babiš v knize zúčtoval s Bémem. Hřib mu nestál ani za vyslovení jména

EXKLUZIVNĚ Nová kniha premiéra Andreje Babiše má název „Sdílejte, než to zakážou!“ ParlamentníListy.…