Dohra Bělobrádka u Sudeťáků: Naši vojáci spáchali horší masakr, než byly Lidice. Stříleli nemluvňata. Okradli jsme Němce, říká aktivista. A plukovník Vranský...

Bělobrádek na svou obranu uvedl, že uctil památku obětí násilí především jako předseda KDU-ČSL a jako křesťan. Také uvedl, že jeho cesta měla především věcnou a odbornou rovinu, kdy jednal o spolupráci ve vědě a výzkumu. Setkal se proto zde se třemi bavorskými ministry a předsedou vlády.

Podle sobotních informací regionálního deníku Oberbayerisches Volksblatt navštívil Bělobrádek jako vůbec první člen české vlády Sudetoněmecký dům v Mnichově, kde se nachází instituce Němců vysídlených z českých zemí. V domě navíc jsou například Sudetoněmecké krajanské sdružení, archiv, nadace, noviny či výzkumný institut Collegium Carolinum.

Filip: Je to neúcta a výsměch!

Co se týče nesouhlasu komunistů s Bělobrádkovou akcí, například předseda KSČM Vojtěch Filip uvedl, že pokud se Bělobrádek poklonil odsunutým sudetským Němcům, považuje to za neúctu a výsměch obětem druhé světové války. „Měl by (Bělobrádek) vzdát úctu těm, kdo položili životy za naši svobodu, a ne těm, kteří nadšeně vítali Hitlera,“ uvedl Filip. Bělobrádka na Facebooku kritizoval i předseda poslanců KSČM Pavel Kováčik.

JUDr. Vojtěch Filip

KSČM
1. místopředseda PS PČR

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

„Komunisti si nemohou nic jiného ani dovolit, než vše kritizovat. V tomto smyslu bych rád ocitoval svého známého, historika Karla Mrzílka, který na ošívání komunistů reagoval přesně a napsal mi k tomu SMS: ‚Komunisti kritizují Belobrádka, že se omluvil za chování Čechů při odsunu českých Němců. Vzpomínám Pitharta, který kdysi domlouval, abychom se komunisty nezabývali, protože časem vymřou. Volit takovéhle snílky na odpovědná místa znamená podporovat individua, která neustále šíří nenávist.‘ A o tom to je! Německo je vstřícné a my neustále díky nezodpovědným a populistickým politikům šíříme nenávist. V tomto smyslu je akce pana Bělobrádka hodná úcty a smekám před ní,“ reagoval na to pro ParlamentníListy.cz Jan Šinágl, který je veřejnosti známý především jako antikomunistický aktivista a publicista.

Oni se omluvili a my jen mlčíme...

Před Bělobrádkem „smeká“ hlavně prý proto, že našel odvahu. „Němci se omluvili za své zločiny – už sedmdesát let jsou vstřícní – a my pořád o vlastních zločinech mlčíme. Ptejme se, proč se to stalo (odsun Němců) v době míru v takovém děsivém rozměru a proč se to nedělo tam, kde Němci po staletí také žili, tedy například v Holandsku nebo v Dánsku. Oni odtamtud vyhnáni ani nebyli, a nebyli tak ani okradeni, a když se podíváte na Alsasko-Lotrinsko, vidíte, o co jsme přišli,“ zmínil dále Šinágl.

Jenže z jiného úhlu to vidí naopak bývalý český letec z dob druhé světové války, příslušník 311. československé bombardovací perutě RAF a bojovník od Tobruku plk. Pavel Vranský.

„Pan Filip má v podstatě pravdu. Nelze příčinu zaměnit za důsledek. A ten důsledek odsunu byl to, co prováděli u nás Němci za války. Když se podíváme třeba na gestapo za války u nás v Praze, tak z více než šedesáti procent tam pracovali právě sudetští Němci, neboť mnozí z nich znali češtinu a mohli se lépe mezi českým obyvatelstvem pohybovat. Ale také není sporu o tom, že mezi Čechy bylo mnoho kolaborantů...,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Vranský.

Podle Šinágla i Vranského je ale otázka odsunu Němců pro český národ stále bolavou záležitostí.

„Jde o to, že některé důležité věci, které se kolem toho děly, jsou dodnes veřejnosti skoro neznámé. O odsunu Němců se sice veřejně hovoří, ale podstatné věci kolem toho média stále zamlčují,“ vysvětlil Šinágl a zmínil k tomu, že když se hovoří a nacistických zločinech, je to vždy celoplošné, ale když se mluví o místních zločinech a zločinech našich lidí, tak to jde vždycky jen místně.

„Víte, jaký byl největší skandál na území naší země? Největší masakr a daleko horší než Lidice? Stalo se to na Švédských šancích v noci z 18. na 19. června 1945, kde vojáci svobodné armády povraždili téměř tři sta lidí včetně maminek, dětí a kojenců! (Masakr na Švédských šancích, resp. Přerovský masakr proběhl u Horní Moštěnice na návrší Švédské šance v noci z 18. na 19. června 1945. Příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky, což byli bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru, vedení poručíkem OBZ Karolem Pazúrem a osvětovým důstojníkem Bedřichem Smetanou, zde zmasakrovali 265 obyvatel Dobšinej, Kežmarku, Gelnice, Mlynice a Janovej Lehoty pri Žiari nad Hronom. Povraždění byli hlavně Karpatští Němci a Maďaři, bylo však mezi nimi i několik Slováků. Naprostou většinu povražděných tvořily ženy a děti – pozn. red.) Zakrvácená a těžce raněná batolátka se tam plazila po maminkách a maminky pak dokonce prosily vojáky, ať ty děti zastřelí, ať mají jistotu, že netrpí. A to se stalo v době míru!“ zdůraznil Šinágl s tím, že už od začátku zde šlo o úmysl poručíka Pazúra pozabíjet nějaké „německé zrádce“ za účelem vylepšení vlastní nepříliš dobré pověsti.

Dokument ČT o smutné události ZDE

Vrah byl nakonec omilostněn

„Vraždění se tak účastnil i sám Pazúr, který osobně postřílel některá nemluvňata,“ poznamenal Šinágl s tím, že nakonec Pazúr byl sice za svůj čin odsouzen, ale jelikož byl přítelem řady komunistických pohlavárů, kteří za něj opakovaně intervenovali před i po odsouzení, byl mu trest Klementem Gottwaldem napřed snížen a po dvou letech věznění byl propuštěn při amnestii a nakonec skončil jako představitel Svazu protifašistických bojovníků, a to dokonce s poctami. „Ptejte se, proč to není v médiích,“ otázal se Šinágl s pohnutím v hlase.

Poté zdůraznil, že Němci jako národ u nás žili po několik staletí a dodnes tady žije mnoho potomků Němců. Dokonce prý z těch „vyhnaných“ pocházelo i devět nositelů Nobelových cen! „Všem doporučuji, aby si zašli na poslední film z řady, která vypráví příběhy o odsunutých Němcích. První byl Habermannův mlýn, pak byl film 7 dní hříchu a nejlepší je Díra u Hanušovic,“ podotkl.

A přidal nakonec i historku o tom, jak kdysi mohlo ve Vratislavicích nad Nisou vyrůst muzeum Ferdinanda Porscheho, ale nakonec bylo vše jinak.

Údolí dutých hlav...

„Porsche se u nás narodil, my jsme tady mohli mít kdysi slavnou automobilku, a když mu ve Vratislavicích chtěli postavit muzeum, tak se našel komunistický zastupitel, který nalezl fotografii na Googlu, kde se starý pan Porsche sklání a přes ruku mu kouká Hitler. Pak z toho vzniklo, že budeme dělat muzeum Hitlerovi. Teď tam nemají nic a říká se tomu Údolí dutých hlav... Také si všimněte, jak se dnes mluví o Janu Husovi: Jan Hus byl upálen, ale Milada Horáková byla odsouzena. Proč se neřekne, že byla oběšena stejně, jako byl Jan Hus upálen? Přitom umírala 15 minut!“ doplnil Šinágl s tím, že i samotné založení Československa byl zločin, neboť jsme porušili slib, jenž jsme dali prezidentovi W. Wilsonovi, který připomínal, že když založíme Československo, zároveň s tím musíme dát autonomii jednotlivým národům, což znamená Čechům, Slovákům, Polákům i Němcům.

„My jsme to ale porušili, a tady pak začala Mnichovská dohoda – byl to teror, který dělalo Československo vůči sudetským Němcům. To, co jsme jim pak provedli, byla zároveň největší krádež minulého století; vždyť se to odhaduje na 250 miliard euro...,“ zakončil Šinágl.

Český válečný letec Pavel Vranský se ale k tématu rozhovořil trošku jinak.

Vzdali se československého občanství a nebojovali za nás

„Já ale nevím, jak vicepremiér Bělobrádek v Mnichově vystupoval. Pokud tam vystupoval jako místopředseda vlády, tak to by určitě neměl dělat bez souhlasu vlády. Ale musíme si uvědomit, že odsunutí Sudetských Němců je nesprávným termínem, neboť to byli českoslovenští předváleční občané, kteří získali říšské občanství a potom se toho československého vzdali. To je ale podstatná věc, neboť na našem území žili lidé, kteří si československého občanství naprosto nevážili, i když je tady otázka rozlišování mezi přímými nacisty a nenacisty, tedy mezi obyčejnými Němci a nacisty. My ovšem víme, že 98 procent všech Němců, kteří tady před válkou žili, pak přijalo německé občanství, a to již v době, kdy ještě existovala předválečná Československá republika a ta nikdy neměla v zákonech dvojí občanství. To je ale otázka dotýkající se mezinárodněprávních věcí,“ zmínil Vranský a zdůraznil:

„Pro mě jako zahraničního vojáka je ovšem otázka tzv. sudetských Němců bolestivá. Celá řada z nich totiž namísto toho, aby při mobilizaci jako českoslovenští občané nastoupili, utekla do Říše. Druhou věcí je, že celá příprava Mnichovské dohody mezi státníky Západu, tedy Anglie, Francie, Itálie a Německa bez nás, způsobila, že nám ubrali pohraničí. K tomu ale živnou půdu připravili hlavně Němci, kteří tady žili... Já jsem tehdy žil v pohraničí, které bylo úplně německé, a pamatuji si, že v podniku, kde jsem pracoval jako učeň, náš majitel firmy vyhodil dva Němce, protože šířili v podniku hitlerovské a nacistické dokumenty a ideologii. To ale byla situace, kterou nelze odmyslet od tehdejší doby, neboť i proto od nás po válce museli odejít. A že existoval divoký odsun, který nebyl humánní? S tím souhlasím! Ale nesmí se zapomínat na to, že to bylo krátce po válce a že lidé vídávali na vlastní oči, jak vězni odcházeli v transportech smrti, a také viděli, kolik jich bylo v příkopech zastřeleno.“

Bývalý pilot RAF také připomněl, že tato doba netrvala příliš dlouho – jen do června či července 1945, kdy tehdejší prezident Edvard Beneš vydal na základě Postupimské dohody výzvu, že se odsun Němců musí provádět spořádaně a humánně. „Ti Němci, kteří byli odsunuti, vytvořili samozřejmě svoji organizaci, což byl Sudetoněmecký svaz, který teprve loni ze svých stanov odstranil pasáž, v níž se požadoval návrat na naše území a návrat majetků, čímž by se úplně obrátily výsledky druhé světové války,“ pronesl k období těsně po válce Vranský.

Za doby první republiky nebyli utlačováni

Pokrčil ale rameny nad dotazem, zda může Bělobrádkova cesta po Bavorsku a hlavně do útrob Sudetoněmeckého domu mediálně otevřít znovu otázku odškodnění sudetských Němců. „Touha by tam z jejich strany byla, ale již přece došlo k určitému jejich odškodnění, a hlavně Němci za doby první republiky přece nebyli nijak námi potlačováni jako národnostní menšina,“ zmínil k tomu Vranský a uzavřel svůj pohled na věc omluvou, že je v těchto horkých dnech trochu zdravotně indisponován, a tak mu to prý momentálně nemluví tak, jak by si přál.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama