Osm let se klubala na svět kniha Pod znamením půlměsíce s podtitulem Příběhy z Evropy pod vládou islámu, než se začátkem letošního léta dostala ke svým prvním čtenářům. Právě tolik času uplynulo od chvíle, kdy se Luděk Frýbort pustil do psaní románu, jenž je projekcí současného trendu ve vývoji západní, respektive evropské civilizace do období let 2049–2070. Tedy civilizace, která odvrhla své kořeny, ztratila vůli k obraně a proklamované hodnoty zbavila jejich obsahu. Děje se odehrávají v době, kdy téměř celá Evropa se nachází pod muslimskou mocí, která se však začíná drolit v důsledku vnitřních rozporů a postupného vyčerpání zdrojů vytvořených západní civilizací.

V úvodu ke knize připomíná český exilový spisovatel žijící od roku 1979 v Německu, že islám, jehož název je odvozen z arabské slovesné formy istaslama, což značí podvolit se nebo také bezvýhradně se podřídit, zbavuje věřícího odpovědnosti za jeho činy. Člověk tedy nekoná nic z vlastního rozhodnutí, vše je řízeno vůlí Boží. V jedné z kapitol Koránu se praví: „Když se na pochodu střetnete s nevěřícími... nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh je zabil…“ Když dokážeme přijmout logiku této věty, podle Luďka Frýborta pochopíme snadněji, v čem spočívají všechny ty hrůzné činy na bojištích svaté války, jak se o nich denně dočítáme v novinách. To ne mudžahídové zabíjejí, mučí, popravují, podřezávají, vyhánějí z domovů, to Bůh zabíjí.

Je urážlivé, když se početné muslimské rodiny tísní v provizorním bydlení

Kniha je rozdělena do čtyř částí s výstižnými názvy Záplava, Exodus, Záplava ustupuje a Zaslíbená země. V té první můžeme prožít paralelní a hluboce lidské příběhy utečenců z různých koutů porobené Evropy – Itálie, Čech, Pobaltí, Německa – a dobytého Izraele; příběhy křesťanů, židů, drúzů a lidí sekulárních. První příběh líčí osud badatele z Florencie a později zaměstnance městské vodárny dvacetitisícového Orvieta Paola Carlucciho. Poté, co městská rada prohlásila, že je nespravedlivé a urážející, tísní-li se dvanácti- i vícečlenné muslimské rodiny v provizorních příbytcích, kdežto osamělé italské páry nebo rodiny s jedním dítětem si drží prostorné byty, dostal vypovídací dekret a po Florencii musel i s manželkou a třemi dětmi opustit i svůj druhý domov. Přišel i o místo ve vodárně, o němž muslimský šéf usoudil, že by dobře slušelo jeho zeti.