Dne 7. 10. 2014 se podnikatel Pavel Buráň vrací z práce domů. Je zastaven „policisty“, kteří jej po ověření jeho totožnosti násilím zpacifikují a převážejí jej do domu jeho společníka, nyní obžalovaného Jaroslava Novotného, a jeho ženy Jarmily Novotné Dimunové, rovněž obžalované. Je po něm požadováno, aby podepsal dokumenty, které jej zavazují jako fyzickou osobu přistoupit k závazku, který nikdy nevznikl. Pavel Buráň podepsat nechce a „zlomí“ ho až výhrůžka smrtí jeho blízkých. Pavel Buráň podepíše, je donucen pít na „oslavu“, po níž je odvezen domů Jarmilou Novotnou Dimunovou. Doma své ženě v opilosti stačí krátce říct, co se stalo, a usíná. Ráno, hned poté, co se vzbudí, jde celou věc ohlásit a činí další potřebné kroky ke zneplatnění vynuceně podepsaných dokumentů.
Podnikatel Jaroslav Novotný naopak tvrdí, že Pavel Buráň se dne 7. 10. 2014 k němu dostavil sám od sebe a dobrovolně. To vše na základě dopisu, který mu byl Pavlem Buráněm zaslán, s tím, že chce věci dát do pořádku, nechce ho o nic okrást, a naopak dát Jaroslavu Novotnému, co mu skutečně patří. Dokonce navrhl, ať připraví smlouvy, neboť by Jaroslav Novotný jeho právničce již nevěřil. Po podepsání vše řádně zapili a rozloučili se, domů je odvezla Jarmila Novotná Dimunová. Vše přece může dosvědčit právě jeho manželka, která jej i vezla domů, advokát JUDr. Šabršula, který ověřoval podpisy, dcera Bibiana, přítomná u podpisů, a dokonce i babička Eleonora, jež byla u nich na návštěvě.
Dáte za Vánoce (v součtu výdajů) letos víc než loni?Anketa
Případ putuje před soud Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, k rukám senátu JUDr. Radomíra Koudely. Teprve zde začíná ta pravá právní bitva, obžalovaní se brání, poškozený hájí svá práva, jsou navrhovány nové důkazy, svědci, vyhotovovány znalecké posudky z obou stran. Soudce Koudela dne 29. 3. 2018 rozhoduje a odsuzuje obžalované k nepodmíněným trestům odnětí svobody pro spáchání zločinu vydírání ve stadiu pokusu formou spolupachatelství. Jaroslav Novotný odchází s nepodmíněným trestem v trvání osmi let, Artur Žilina a Robert Sádecký se sedmi lety a Jarmila Novotná Dimunová s pěti lety. Naopak Matěj Janečka se zprošťuje obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal.
Všichni nepravomocně odsouzení se odvolávají. V neveřejném zasedání soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vladislav Šlapák vydává dne 18. 5. 2019 usnesení, kterým se rozsudek částečně zrušuje a případ se vrací soudu prvního stupně, kterému jsou uloženy úkoly k doplnění dokazování. Soudce JUDr. Radomír Koudela pokračuje v řízení, doplňuje dokazování za aktivní účasti obou stran a dne 17. 12. 2019 vydává rozsudek. Jaroslav Novotný je odsouzen k sedmi letům odnětí svobody nepodmíněně, jeho manželka Jaroslava Novotná Dimunová ke čtyřem letům, rovněž nepodmíněně. Naopak únosci Artur Žilin a Robert Sádecký jsou ze skutku zproštěni, a to ve smyslu zásady iu dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch. To, že si soud učinil názor na některé obžalované, vyplývá i z jeho odůvodnění: „Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se obžalovaní jednoznačně nedopustili trestné činnosti, naopak soud je nadále toho názoru, že nejpravděpodobnější verzí spáchání trestné činnosti je verze spáchání trestné činnosti za aktivní účasti všech původně obžalovaných, což znamená Artura Žilina, Róberta Sádeckého i již dříve zproštěného Matěje Janečky. Tato verze je ale jen nejpravděpodobnější a není jedinou možnou verzí.“ Jaroslav Novotný a jeho žena Jarmila Novotná Dimunová podávají odvolání.
Případ je opět v rukou senátu soudce JUDr. Vladislava Šlapáka. Ten si dá opět načas a dne 30. 9. 2021 vydává usnesení, kterým rozsudek zrušuje a případ vrací soudu prvního stupně, kterému jsou uloženy úkoly k doplnění dokazování. Ovšem s neobvyklým dovětkem, aby krajský soud v případě pochybností: „uvážil možnost aplikace zásady trestního práva in dubio pro reo (v pochybnostech o vině ve prospěch obviněných) ve věci posuzované a od toho se odvíjející i způsob rozhodnutí o trestní odpovědnosti obou odvolatelů“. Neopomíjí dokonce tuto zásadu tučně zvýraznit pravděpodobně proto, aby ji krajský soud nepřehlédl. Vrchní soud mimo jiné nejvíce trápí věrohodnost poškozeného či rozpory ve výpovědích svědků.
Senát JUDr. Radomíra Koudely krajského soudu tedy opět provádí dokazování a rozhoduje. Co je ovšem podivné – vše dokáže v rámci jednoho dne (ačkoli je řízení původně plánováno na více dní). Např. znalecký posudek k věrohodnosti poškozeného Pavla Buráně (na které vrchnímu soudu nejvíce záleží) pouze přečte a jeho zhotovitelku PhDr. Petru Kasalovou ani nepředvolá, ačkoli ta uvádí, že ke zkoumání věrohodnosti byly použity i nejnovější metody, které předchozí znalec nepoužil, a výpověď poškozeného označuje jako spíše pravdivou. Dokonce vysvětluje i odlišnou vnímavost konkrétních obrazů ze strany osob, a dokonce to označuje za pravidlo. Jiný úkol, výslech svědka, soud neprovedl s tím, že svědek písemně odmítl vypovídat, ačkoli tento výslech měl sloužit právě k posouzení věrohodnosti poškozeného. U tohoto svědka však již v provedeném dokazování vznikly rozpory ohledně jeho tvrzení a bylo by namístě, aby i odmítnutí výpovědi bylo provedeno na základě zásady ústnosti.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, Mgr. Petr Matoušek se se závěrem soudu neztotožňuje a podává odvolání. Zde mimo jiné konstatuje, že soud prvního stupně: „nehodnotil důkazy dle svého vnitřního přesvědčení, když vlastní hodnocení klíčového důkazu, tj. výpovědi poškozeného P. Buráně, nahradil úvahami odvolacího soudu, které nejenže vybočují z rámce daného ustanovením § 263 odst. 7 tr. řádu, ale také neberou v potaz všechny okolnosti významné pro rozhodnutí.“ Zkráceně řečeno, přihlížel k něčemu, co je zapovězeno trestním řádem. A jsme zpět u úvodu, neboť o pokračování opět rozhodne soudce JUDr. Vladislav Šlapák.
Důležitou věcí, jak je z kriminalistiky známo, je motiv. Již bylo naznačeno, že se jedná o spor dvou podnikatelů. Zjednodušeně řečeno, společníci si jako fyzické osoby nic nedlužili. Existoval pouze závazek společnosti AUTO GAMES GROUP, a.s., vůči společníkům. Podstatou zůstává, zda dokumenty, podepsané Pavlem Buráňem, byly podepsány dobrovolně, nebo pod nátlakem. Pokud dobrovolně, vyvstávají zásadní rozpory tohoto tvrzení s konkrétními dokumenty a časovými úseky, podporované navíc svědeckými výpověďmi zúčastněných osob, e-mailové komunikace apod. Pokud by tedy Pavel Buráň tyto dokumenty podepsal a akceptoval, musel vědět, že porušuje platné smlouvy, závazky a nadto se zavazuje přistoupit jako fyzická osoba k něčemu, co nemusí. Naopak v případě nepravosti těchto dokumentů (a platnosti stávajících) by Jaroslav Novotný musel vrátit již vyplacené finanční prostředky řádově přes 100 000 000 Kč. Teprve poté by se řešily finanční nároky obou podnikatelů. Může být označeno jako motiv cílevědomě se finančně zničit, když k tomu nikoho nic nenutí? Nebo prokazatelně muset vrátit cca 100 000 000 Kč, protože musím, jelikož je to právně prokazatelné?
Zásadní otázku, kterou řešil Vrchní soud v Olomouci, je však věrohodnost poškozeného. Proč je ovšem např. v důsledku jeho věrohodnosti absolutně opomíjen znalecký posudek z oboru kriminalistika, specializace jazyková expertiza – jazykové určování textů. Pokud poškozený lže o zvacím dopisu k urovnání sporů, jenž je součástí jeho nevěrohodné výpovědi, jak je možné, že autorství tohoto dopisu je znalkyní přisouzeno právě obžalovanému Jaroslavu Novotnému?
Kdo má větší „škraloup“ z dob minulého režimu?Anketa
Dalším důvodem, kterým vrchní soud přisvědčil odvolatelům, byla nutnost zabývat se tím, za jakých příčin nebyl záznam z kamerového systému k dispozici (kamerový záznam na domu obžalovaných v době přepadení). Uvádí i tvrzení Jaroslava Novotného, že pokud by věděl o trestním oznámení, kamerový záznam by zajistil. Ovšem proti tomu tvrzení jsou ve spisovém materiálu důkazy ve formě odposlechů, ze kterých jednoznačně vyplývá, že odvolavatel Jaroslav Novotný o trestním oznámení věděl.
Ani tvrzení Jaroslava Novotného a jeho ženy nejsou bez chyby. Policisté prokazatelně zadokumentovali jejich snahy o ovlivňování trestního řízení, ať již formou trestních oznámení na vyšetřující policisty, ničení důkazů (vymazání nahrávek během údajného jednání – únosu), pokusů či uskutečnění styků s vysoce postavenými policejními funkcionáři či pracovníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, snahy o zajištění svědků na diskreditaci Pavla Buráně atd.
Jestli se únos skutečně stal, musí rozhodnout jen soud a nikdo jiný. Co však může posoudit i laik, je existence tvrzení, ať již obžalovaných či poškozeného, v návaznosti na zajištěné důkazy, které si prokazatelně protiřečí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
