Zjistili jsme k tomu další informace, které mnohé překvapí. Předně takovéto nájezdy zase až tak nejsou ničím neobvyklým, i když počet hříšníků byl v tomto případě enormní.
Všechno ofiko?
Nejednalo se však o nějaký zájezd, který projížděl republikou. V době koronavirové si jen těžko dovedeme představit, že by plně obsazený autobus projel přes Maďarsko a Slovensko do Čech a třeba směřoval do Německa. Všude jsou, i když už ne stálé kontroly jako u našich visegrádských partnerů, tak alespoň namátkové, jako třeba v Bavorsku a bez platného kovidového osvědčení se do země nedostanete. Vždyť do spolkové země Sasko Češi už nemohou ani na nákupy. A že by to byli nějací sezonní pracovníci, jak rádi uvádějí tuzemské, respektive polské, personální agentury, které operují u nás, je také nesmysl. Protože ti by byli vybaveni patřičnými dokumenty a jsou dopravováni leteckými mosty.
Žádný zájezd, ale pololegální pracovníci zdejších montoven, kteří tady žijí i se svými rodinami a mnohdy i dětmi. Je veřejným tajemstvím, že v Plzni žije početná komunita bulharských cikánů, kteří tu mají i své děti, jež samozřejmě i v nekovidové době nechodily do školy. Charitativní organizace, podporované hlavně z městského rozpočtu, jsou o této věci spraveny a řada terénních pracovníků o tom ví, ale to je tak asi všechno.
Balkán na západě (Čech)
Nu a početná skupina údajných Rumunů, kteří mohli být též Moldavané, jejichž práce montovny rádi vyžívají, si prostě před nebo po práci zajela nakoupit. V balkánském stylu. Že něco podobného, byť v podstatně menším gardu, se děje nejen v západočeské metropoli, ale i v jiných místech, kde je zhuštěná koncentrace cizích manuálních dělníků, je nabíledni. Třeba v okolí Boru u Tachova, Plané u Mariánských Lázní, ale třeba také na Domažlicku. Odskáčou to malé prodejny, které nemají na ochranku. Jejich majitelé – a to jsou nejen obchodníčci z vietnamské komunity, by mohli vyprávět. Ale raději drží jazyk za zuby nebo si to vyřeší stranou a po svém
Na jednoho „legála“ připadá i vícero ilegálů. Projděte si Plzeň a hned poznáte, v jakých ulicích a lokalitách tyto osoby, často s bohatou trestnou minulostí, „vegetují“. Před domy spatříte neuvěřitelný nepořádek, protože balkánská nátura je zvyklá házet vše nepoužitelné a vypotřebované nejlépe z okna nebo v nejlepším případě to vynést před dveře na chodník. Frekventovaná výpadovka na Domažlice a Rozvadov, už od obchodního centra Plaza a zvláště od „starého“ autobusového nádraží, je jasnou ukázkou. Stejně jako centrum města – Husovo náměstí, Tylova ulice a na ně přiléhající další. Tam všude najdete kopy odpadu a v domech ubytovny, kde se tísní desítky lidí. Ideální kšeft. Mít v obýváku dvacet Rumunů či Moldavanů je prostě super byzbnys. Že se vám to nezdá, takové číslo by byla světová rarita? Jsou to snadné počty – vždy se tam nějak směstnají, protože alespoň půlka je v práci. Takže najednou spí třeba „jen pouhých“ deset lidí.
Psali jsme:
Domovské země jim udělaly pápá
Když jsem ještě před coronou pobýval v Bulharsku, smáli se nám místní obyvatelé, že jsme si na práci pořídili největší netáhla a problematické lidi, kterých se tyto balkánské státy rády zbavily. Nu a že u těchto lidí je hlavním motem vydělat nějaké peníze za každou cenu, ať je jim dobře nebo špatně, je jasné. Ostatně, pokud by náhodou někdo nepřišel do práce, je tu hned další náhrada, agentury se činí, seč mohou. Nedivme se tedy, že některé firmy, například s německým kapitálem, sídlící na Borských polích, striktně odmítají jakéhokoliv zahraničního dělníka a upřednostňují jen Čechy. Bohužel, to ale není pravidlo, jen světlá výjimka.
A toto je hlavní rozdíl od Ukrajinců. Ti tady pracují v naprosté většině sami a posílají peníze domů. Ať již napřímo nebo prostřednictvím svého „kápa“, který si nechá tučné procento pro sebe. Někteří, zvláště ti, co už nenašli uplatnění v soukromých batalionech, se u nás „dobře“ etablují. V případě konfliktu (a tím může být i to, že se na něj zamračíte nebo že se jim líbí vaše partnerka), hned vytahují nože. A nejsou to žádné rybičky, to mi věřte! Binec po sobě také nechávají, ale třeba v proslulém sídlišti Vinice, nad zoologickou zahradou, hází odpadky a petky prostě do křoví tak, jak jsou zvyklí ve své rodné vlasti. Nemáte-li peníze na cestu na Ukrajinu (a v dnešní době kvůli covidu ani chuť) a chcete poznat jejich kulturu? Stačí jen zajít do ulic mezi paneláky ve večerních hodinách nebo o víkendech. Nějaký zákaz vycházení a doba klidu jsou jim celkem ukradeny.
Cukr, bič a rozbuška
Tak takto se tu žije. To, že je zaděláno na obrovský problém, je jisté. Takže jestliže se jednalo o nákupní šílenství a nic horšího, můžeme být rádi. Na spořádané občany ale musí být větší bič, a tak ochranky budou raději buzerovat teenagery a důchodce, že mají roušku pod nosem nebo nemají košík. Kdo se bude dohadovat se snědým cizincem, který nezná ani slovo česky, křičí a mává rukama? Nebo si něco pro sebe mumlá, či i přes zákaz alkoholu se potácí po chodníku, kde vykoná i potřebu, protože na jednu toaletu v místě ubytování se čekají fronty a ve fabrice máte zákaz a „hodit čůrku“ můžete tak jednou za směnu.
Konec montoven? Ani náhodou!
A sbírat pracovní povolení a vydávat zákazy vstupu? Jsme v EU, a to je složitější proces. Poškodily by se rovněž zájmy ubytovatelů, kteří skupují další a další domy a byty. A také zájmy montoven, které – světe div se – stále rostou. Například kolem Štěnovic na jižním Plzeňsku obchází developeři a brousí si zuby na další pěkná pole, na kterých by časem vyrostly nevzhledné haly. A dělají všechno proto, aby si místní radnice vyhrazovaly právo nepřijímat další a další „gastarbaitry“, kteří jsou horší a horší…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
