Senátor ČSSD: Cikáni se často vyznačují povalečstvím a kriminalitou

25.06.2012 5:14

ROZHOVOR Podle nestranického senátora Pavla Lebedy zvoleného za ČSSD nemalou část romské populace charakterizuje povalečství, příživnický způsob života se zneužíváním sociálního systému, neplatičství, neschopnost dlouhodobé práce, kriminalita, promiskuitní a incestní sexuální praktiky v komunitách, nedodržování všech základních norem a pravidel občanského života a soužití.

Senátor ČSSD: Cikáni se často vyznačují povalečstvím a kriminalitou
Foto: senat.cz
Popisek: Senátor Pavel Lebeda

Vy jste se několikrát hodně kriticky vyjádřil k romské minoritě. Máte nějaké osobní zážitky, nebo odkud se bere tento váš pohled?

Vnímám to podobně jako veřejnost a v tomhle mám stejný názor jako většinová společnost. Na Cikány lidé nadávají u piva či v obýváku, neboť vnímají, že toto téma je nepatřičné a tabuizované. Protože o problémech s tímto etnikem mluvím otevřeně, komentuji bez přibarvování skutečnosti, takže jsem si vysloužil označení extremisty a rasisty. Budu se s tím muset naučit žít.

Negativní postoj velké části většinové populace k Romům se formuje dle projevů, které charakterizují nemalou část tohoto etnika. Shrnuto: povalečství, příživnický způsob života se zneužíváním našeho sociálního systému, neplatičství, neschopnost dlouhodobé systematické činnosti, jako je zaměstnání či vzdělávání, dále kriminalita, promiskuitní a incestní sexuální praktiky v komunitách, nedodržování všech základních norem a pravidel občanského života a soužití. Je mi upřímně líto těch Romů, kteří chtějí žít jako většina občanů této země, chtějí pracovat, platit daně, dodržovat zákony. Dlouho a velmi obtížně budou ten negativní obraz opouštět a překonávat nedůvěru. 

A co říkáte na to, když naši zemi některé státy odsuzují jako rasistickou?

Já jsem členem meziparlamentního shromáždění Rady Evropy. Tam znovu a znovu slyšíme odsudky České republiky jako nejvíce rasistické země ve vztahu k romské minoritě. Ve výročních zprávách Ministerstva zahraničí USA se sveřepou pravidelností opakuje kritika ČR jako země, diskriminující Romy. Kritika a postoje některých západoevropských zemí se změnily poté, co hordy rumunských Cikánů paralyzovaly některá italská a francouzská města, Kanada a Velká Británie po získání vlastních zkušeností upravily udělování víz Romům. U Evropského soudu pro lidská práva jsem ke svému překvapení zjistil, že právní servis Cikánům poskytuje jakási skupina právníků v New Yorku a výsledky soudních procesů Cikáni versus Česká republika jsou hodně odvislé od složení soudního senátu. Jiný názor mají soudci ze zemí, kde je výrazná cikánská komunita, jako jsou Maďarsko, balkánské země, Francie, Španělsko, Slovensko, a jiný soudci ze zemí, kde přímá zkušenost chybí, jako jsou skandinávské země, či Německo a Rakousko. O pověst naší země jako rasistické se hodně zasloužili různí aktivisté a pseudohumanisté, nejrůznější vládní agentury, lidskoprávní spolky, občanská sdružení, vyčpělé hvězdy šoubyznysu, pozapomenutí politici a jiní, kteří se buď přisávají na nemalé peníze, které do této problematiky tečou, tudíž problém rádi přiživují, případně usilují o zviditelnění.

Jak se díváte na sociální dávky? Nejsou demotivující? 

Společnost, která dává peníze lidem, aniž by za to cokoli vyžadovala, a sponzoruje povalečství, je nezdravá. Naši lidé reagují podrážděně, protože životní úroveň se zhoršuje a když potom slyší, že starosta Dubí na opakovaný dotaz v České televizi odpoví, že romské rodiny dokážou kombinací různých dávek dosáhnout i na 90 tisíc korun měsíčně, nedivím se jim. Nevím, kde tu romskou problematiku začít řešit. Možná tak, že by tento stát měl ke všem svým občanům přistupovat se stejným metrem, bez jakékoli diskriminace, včetně té pozitivní. A některé příklady té pozitivní jsou skutečně do nebe volající a občané na to zcela právem poukazují.

Myslíte si, že stát, soudy a policie, měří všem občanům stejně?

Příkladem té pozitivní diskriminace jsou například diametrálně rozdílné judikáty v podobných věcech. Za žhářský útok na dům, obývaný kriminální romskou rodinou ve Vítkovicích žháři dostali 22 let. Skutek sám neobhajuji, je jistě ohavný a navíc měl zlé následky. Ale trest se rovná sociální popravě, ti grázlíci nešli prvoplánově vraždit. Za přímý útok na ubohého třináctiletého hocha, jeho znásilnění a ubití téměř k smrti dostali Cikáni pět roků. Za útok Cikánů na hosty restaurace v Novém Boru mačetami dosud nebylo vzneseno ani obvinění, jeden útočník se stále skrývá v cikánských komunitách a je snaha kvalifikovat incident jako obyčejnou hospodskou rvačku. Nevím, co může být zjevnějším pokusem o vraždu, když ne sekání mačetou do hlavy. Častá je také kriminalizace napadených, kteří úspěšně brání svůj majetek či život a nedejbože poraní útočníka. To pak je hned zjevné, kdo byl zloděj či útočník, i když to media zatajují. Ochrana delikventů je vůbec v našem právním systému, ale i v justiční praxi moment, se kterým mám velký problém.

Používáte pojem Cikáni, nikoli Romové, jak je to teď politicky korektní... 

Romové, nebo Cikáni. Oba názvy jsou lingvisticky opodstatněné a vznikly v době, kdy tato nízká indická kasta v raném středověku migrovala do Evropy přes tehdejší říši Perskou a Byzantskou. Většinu mého života tu byli Cikáni a nikdo se nad tím nepohoršoval. O Cikánech jsou zmínky ve středověkých kronikách, Karel Hynek Mácha napsal krásnou novelu Cikáni, o Cikánech psala Němcová, Lada, jsou popisováni v policejních zprávách z Rakouska-Uherska. A koneckonců oba tyto termíny uznává i slovník spisovného jazyka českého. Velká část Cikánů ani po mnoha staletích se neintegrovala do většinové společnosti, neztotožnila se s jejími civilizačními hodnotami a nepřizpůsobila svůj životní styl. Srovnejme to s Vietnamci, kteří jsou zde teprve po tři generace. Usilují o vzdělání svých dětí, ty jsou často ve třídách premianty. neparazitují na daních většinové společnosti a mají maximální snahu se o své potřeby postarat. Tím ovšem neříkám, že to dělají vždy způsobem, který bych schvaloval. 

My jsme pro jednání v Radě Evropy dostali podklady i statistiky z Předsednictva vlády ČR o kriminalitě Romů, o jejich zaměstnanosti, vzdělávání a podobně. Tam bylo strašidelné číslo, že třicet procent Cikánů v produktivním věku si opatřuje živobytí v rozporu se zákonem. Poklopy od kanálů, kabely zabezpečovacího zařízení a bronzovými deskami z Národního hřbitova v Terezíně počínaje a loupežnými přepady seniorek konče. Také údaj ze Zprávy  předsednictva vlády o tom, že v našich věznicích je téměř 60 procent Cikánů, působí děsivě.

Co říkáte na to, že nás různé lidskoprávní organizace kritizují za to, že diskriminujeme Romy, či, chcete-li Cikány, ve školství?

Takové argumenty považuji za nesmyslné. Málokdy čteme, že sami Cikáni požadují pro své děti návštěvu praktické školy, protože je snadnější. V mém bydlišti mne ředitel jedné integrované školy informoval o tom , že měl ve třídě šikovného romského chlapce, který dobře zvládnul řemeslo, odmítl ale vykonat závěrečnou zkoušku. Zakázal mu to prý otec. Proč? No s ukončenou kvalifikací by na trhu práce byl upotřebitelný, musel by i odmítat nabídky na práci a hůře by dosahoval na dávky. Totéž je u praktických škol, kdy vlastně nejde o plnohodnotné základní vzdělání. Příklad diskriminace ve vzdělávání ale přeci jen mám. Na webu ministerstva školství se objevil jmenný seznam asi tisíce cikánských rodin, které budou dostávat finanční prostředky, když jejich dítě bude navštěvovat střední školu. Já jsem to ani netušil, upozornila mne matka tří dětí, samoživitelka, která přes dvě zaměstnání nemohla udržet svého nadaného syna na střední škole. Nevěděl jsem, co odpovědět, když se mne v kanceláři zeptala: “Proč oni a proč ne my?“

Víte o nějakém pozitivním příkladu ze zahraničí, jak věc řešit?

Ono je to u nás podobně, jako v mnoha jiných zemích, kde boj za práva menšin znamená v podstatě poskytování výhod často problémové menšině na úkor většiny. Většinová společnost takovouto pozitivní diskriminaci těžce nese. Ve Švýcarské konfederaci, která je vzorem demokracie, nedosáhne na podporu v nezaměstnanosti člověk, který pět let systematicky nepracoval. Kdo odmítne práci, nic nedostane, kdo přijde o práci svým zaviněním, pitím alkoholu či absencí, nedostane podporu. A každý je povinen nahradit škodu, způsobenou zničením veřejného majetku, vybydlením bytu. A nějaké dávky za nicnedělání, to už tam opravdu téměř nejde. U nás dostávají podporu v nemalé míře lidé, kteří práci odmítají opakovaně. V romských komunitách je nezaměstnanost až osmdesát procent. Cikánské děti pak vyrůstají v prostředí, kdy nikdy neviděli nikoho pracovat. Neviděli nikdy nikoho, že by měl nějaké povinnosti. Naopak viděli, jak se jejich rodiče živí kriminalitou, a mnohdy se toho i sami zúčastňovali. Tak co potom může z dětí vyrůst? Víme, že gangy mladých Cikánů, mnohdy adolescentů i dětí, přepadávají lidi, obvykle seniory a zatímco dříve se jednalo převážně o majetkovou kriminalitu, jsme svědky narůstajícího počtu násilných trestných činů s často ohavnou brutalitou.

A co si myslíte o to, že dle vládní strategie by se měly zavírat zvláštní či dnes speciální či praktické školy?

Často jsme z Rady Evropy slýchali o diskriminaci Romů ve vzdělávání, doplněného počty v tak zvaných zvláštních školách. Naše ministerstvo školství pak mazaně přejmenovalo zvláštní školy na školy speciální a praktické, ale Evropa tenhle trik prokoukla. A tak se rozhodlo o zrušení těchto škol a o ušlechtile znějícím inkluzivním vzdělávání. K zoufalství všech zodpovědných pedagogů, kteří se děsí, že ve třídě s 28 běžně vzdělatelnými žáky budou mít jednoho až dva, kteří buď oni a jejich rodina nemají na vzdělání vůbec zájem, nebo jsou obtížněji vzdělatelní. A tak nešťastní budou všichni. Učitel, který se musí snažit táhnout retardované s většinou, ti retardovaní, kteří ve třídě zdravých budou vždy poslední, a ti zdraví, kteří se budou nudit při pomalém postupu výuky. Nejde o to, že všichni ti Romové musí být přímo mentálně opoždění. Ve většinové populaci se rodiče se svými dětmi snaží už v předškolním věku pracovat, zpívají si s nimi, malují a čtou jim. Ale v mnoha romských komunitách to chodívá tak, že to dítě má dva sourozence starší a dva mladší, všichni pak žijí bez valného zájmu rodičů na ulici. Když pak přijde do školy, tak neumí vůbec nic, neumí ani česky. A to dítě nemusí být ani mentálně postižené, ale je v reálu stejnou brzdou, jako kdyby bylo.

V Senátu se schvalovala implementace bruselské směrnice o prasatech. Nepřipadá vám, že z toho Bruselu se toho na nás valí až moc a že nás EU svazuje až příliš? Že nám diktují věci, které bychom si mohli rozhodovat sami a že mnohdy to jde až do absurdností a nesmyslných detailů? Přece jenom každá země má své tradice, tak proč vše centralizovat a dávat do latě...

Ano, máte pravdu. Ten problém tu je. Ale něco je opravdu hyperaktivita bruselské byrokracie, ale něco je i tvořivost našich byrokratů, kdy jsou někdy bruselštější než Brusel. Ale připomněl jste mi kolegu, senátora Pospíšila, který říká: byl jsem v Bruseli a jedu do Brusele...

Skloňování podle vzoru pr*el...

Ano, přesně. (smích) Já k té bruselské hyperaktivitě a unifikaci Evropy jsem také trošku skeptický. Nedávno jsem našemu šéfovi senátorského klubu Víchovi poslal takové pojednání o tom, že americká ústava má několik málo set slov, kdežto směrnice EU o kysaném zelí má 27 tisíc slov. To mluví samo za sebe.

Vy jste rovněž nebyl bojovníkem za zrušení imunity zákonodárců...

Nikdo správně nevysvětlí, a žurnalisté už vůbec ne, o čem ta imunita vlastně je. Občané mají pocit, že imunita znamená, že si politici mohou dělat, co chtějí. Je nesmysl si představit, že bychom nevydali ke trestnímu stíhání kolegu, který něco zpronevěřil, či vytuneloval, někoho zranil a tak dále. A institut parlamentní ochrany je běžný všude v demokratických zemích a znamená ochranu zákonodárců před mocí výkonnou, před různými formami nátlaku. Má garantovat jejich nezávislý výkon mandátu. Ale i ochrana před mocenskými strukturami je potřebná, má jim zajistit, aby mohli volně mluvit a hlasovat a nebyli manipulovatelní a vydíratelní. Představte si senátora, který šlápne na kuří oko nějaké mocenské lobbistické mafiánské skupině.

Nebo v místě bydliště je politicky nepohodlný. Pak přijde akt msty. Není pro mocné problém vykonstruovat proces, žalobu i zainteresovaného státního zástupce. Pokud Senát tohoto zákonodárce nevydá, protože uzná, že žaloba je šikanózní, politicky či mocensky vykonstruovaná.. Jenže senátorův problém trvá, má strach a je pod tlakem po zbývající dobu trvání mandátu. Pokud totiž zrušíme doživotní trvání imunity u zákonodárce, kterého komora nevydala, má náhle na krku trestní oznámení, jakmile odevzdá průkaz zákonodárce. Kupodivu přestávají platit důvody, pro které senátor nebyl vydán. Jak to? Protože je to zákon. A tak se nešťastník bez ochrany ocitne pro vykonstruované obvinění bez ochrany proti drahým právníkům jakési mocenské skupiny. Pán Bůh ho ochraňuj, na bývalém politikovi si rádi smlsnou soudci i žurnalisté a tak dál. V plně právním státě by snad obhájit svoji čest snadněji, u nás bych byl ostražitý a chránil napadeného zákonodárce i po uplynutí mandátu.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Scéna v ČT, kterou probíral soud: Jde i o Babišova oblíbence Šlachtu. Máme rozsudek

11:04 Scéna v ČT, kterou probíral soud: Jde i o Babišova oblíbence Šlachtu. Máme rozsudek

Bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta podle všeho asistoval u telev…