Poslal jste Radě ČT stížnost na chování moderátora Jakuba Železného v živém vysílání, kdy mimo souvislost s rozhovorem pronesl „poznámku“ na adresu generála Svobody. Předseda rady vám potvrdil, že se stížností budou zabývat. Má věc nějaký vývoj?
V úterý jsem, vzhledem k vývoji a následným výrokům Jakuba Železného, poslal Radě doplnění stížnosti, kdy jsem jí ještě před středečním zasedáním dal svůj výklad její legitimace k projednání stížností na pracovníky ČT.
Sám moderátor Železný v dopise Radě ČT a předsedovi RRTV tvrdí, že Rada České televize nemá žádnou kompetenci k tomu, aby se takovou stížností zabývala. PL podrobně Železného argumentaci popsaly. Co na to říkáte?
Jakub Železný se chová jako právní nihilista, když ze znění zákona dovozuje, že jeho činy není Rada České televize oprávněna posuzovat. To by bylo směšné znevážení Rady jako dohledového orgánu, zřízeného Sněmovnou. Rada je oprávněna posuzovat veškeré stížnosti koncesionářů, související s vysíláním a provozem televize.
Železný se na můj vkus chová příliš arogantně.
Jaké doporučení byste tedy se znalostí legislativy Radě ČT dal? A teď nejen ve věci vaší stížnosti, ale obecně v praxi (ne)vyřizování podnětů a stížností diváků-koncesionářů?
Zákon o České televizi určuje společnost (prostřednictvím zákonodárce – Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR) jako zřizovatele, a tím i zdroj legitimity České televize (§ 1), určuje jí speciálním zákonem (zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů) úkol poskytovat službu veřejnosti, a to tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu (§ 2 odst. 1 zákona), určuje jí hlavní obsahové úkoly (§ 2 odst. 2) – mimo jiné vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti (§ 2 odst. 2 písm. C), a definuje Radu ČT jako orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na všestrannou kontrolu činnosti České televize (§ 4 odst. 1 zákona), a ustanovuje ji jako kontrolní orgán nad vysílaným obsahem (§ 8 odst. 1 písm. i, j), vydávající stanoviska k tomuto obsahu.
Jakub Železný podpisem smlouvy se zaměstnavatelem, která ze zákona obsahuje závazek dodržování Kodexu (§ 8 odst. 1 písm. f), omezil dobrovolně svá práva občana a omezil svou svobodu vyjadřování, danou mu Listinou práv a svobod, ale vždy v limitech daných zákony. Svoboda slova v České republice není neomezená. Svobodu slova standardně omezuje řada zákonů – o utajovaných skutečnostech, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, ale i zákon o ČT. Jako moderátor má Jakub Železný i v mnou stěžovaném případě i nadále svobodu slova zaručenou mu Listinou práv a svobod, ale v limitech prováděcího „lex specialis“ zákona o ČT a jemu podřízené koregulační podzákonné normě – Kodexu ČT. Jeho znění schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Kodex označuje některé chování jako nepřijatelné a dle zvláštního právního předpisu důvod k disciplinárnímu potrestání či v případě opakování k rozvázání pracovního poměru.
Poznámka pod čarou není součást zákona. I když poznámka pod čarou 3b) v zákoně ukazuje na již zrušený zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce a v textu zákona termín „porušení pracovní kázně“ ukazuje na § 55 tohoto zákona, dovodí se v tomto případě odpovídající § 52 odst. f (nahrazuje § 55) a § 52 odst. g) (nahrazuje § 56) nového zákona č. 262/2006 Sb. Toto je ale rozhodnutí, které nemůže činit Rada ČT, ale pouze zaměstnavatel čili ČT sama. Rada pouze může konstatovat porušení Kodexu jako odpovědnost Rady vůči plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání Českou televizí.
Jelikož dle mého názoru do působnosti Rady náleží dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání (§ 2 a 3) a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize (§ 8 odst. 1 písm. i), má stížnost se opírá o aktivní legitimaci Rady kontrolovat a svými stanovisky vynucovat naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize. Žádám tedy Radu, aby postupovala podle § 8 odst. 1 písm. i) zákona o ČT a vydala stanovisko o porušení bodu 6.5 Kodexu ČT Jakubem Železným.
Výklad, který v uvedeném dopise zvolil Jakub Železný navazuje na to, co na minulém zasedání Rady ČT tvrdil radní Zdeněk Šarapatka. Konstatoval též, že vnitřní předpisy ČT (jako Kodex) jsou podzákonné normy a v případě Železného výroku je třeba dbát zákona o protiprávnosti komunistického režimu. Jak toto vnímat? Je systém správně nastavený?
Pan Šarapatka je právní diletant, a je mi srdečně jedno, co si myslí.
Systém správně nastaven je, i když zákon o protiprávnosti „režimu“ před rokem 1989 je protiústavní svou retroaktivitou. Ale stále je součástí právního řádu, tudíž ho respektujme. Pouze Železný a Šarapatka nechodili na teorii práva a netuší nic o kolizních pravidlech, která stanoví prioritu a hierarchii právních norem. Jinak by věděli, že občanský zákoník, zákoník práce či zákon o protiprávnosti komunistického režimu jsou v tomto kontextu normy obecné (lex generalis), zatímco zákon o ČT je speciální zákon (lex specialis). Latiníci říkají: „Lex specialis derogat generali“ – zvláštní úprava má přednost před normou obecnější, subsidiární, která se uplatní jen tam, kde zvláštní právní předpis věc sám neupravuje. Pro mě platí to, co říká v § 2 zákon o České televizi. A ten o nenávisti nemluví.
Rada České televize rozhoduje (stejně jako vláda) ve sboru a názor její jedné patnáctiny je bezpředmětný. Jinak ve vztahu k prezidentovi Československé socialistické republiky Ludvíku Svobodovi je zákon o protiprávnosti komunistického režimu stejně už neuplatnitelný, protože za 27 let jeho existence nikdo nepřišel a nezažaloval dle něj prezidenta Svobodu za to, že se dopustil zavrženíhodných činů… Přiznejme si, že my starší padesáti let, jsme byli všichni součástí tohoto „zavrženíhodného“ systému a necítíme se jako zločinci. Ano, i vaše matka či babička. A to nemusely být komunistky, ale stačilo jen poctivě pracovat ve prospěch socialistické republiky. Tedy pokud neberou podle tohoto zákona důchod za to, že zapalovaly stohy, stříleli policajty nebo donášely britské MI6 či jiné demokratické mocnosti…
Ale nešť. Já neberu moderátorovi jeho soukromé politické názory. Klidně si o Svobodovi může i nadále myslet cokoliv. Myslet. Ne říkat z obrazovky. Znovu opakuji, že nehodlám argumentaci své stížnosti opírat o obsahovou stránku (dle mého subjektivního názoru nepřijatelného) projevu Jakuba Železného, ale jen a pouze o zjevné nedodržení povinnosti, uložené mu Kodexem ČT při jeho roli moderátora. Zdůrazňuji – moderátora. Nikoliv hosta – politologa, nikoliv historika, nikoliv náhodně tázaného občana, nikoliv komentátora, ale moderátora. Je mi jedno, co si Jakub Železný myslí o prezidentovi ČSSR, generálu Svobodovi. Ale v souvislosti s diskusí se ho nikdo na jeho názor neptal. A on sám porušil povinnost moderátora vyjadřovat se tak, aby nikdo nevěděl, co si o dané věci myslí.
Kolem moderátora Železného bylo „živo“ i po jeho výroku o Ludvíku Svobodovi. Mluvil dále o vyhazování ze studia, v rozhovoru pro DVTV nevyloučil kandidaturu na GŘ ČT.
To jeho zbytnělé ego, naškrobená kravata a vyleštěné lakýrky… On má takovou obsesi. Když měl ve studiu jednou mě k diskusi o příletu Madeleine Albrightové do Česka, o pauze nahlas pochyboval, jestli má se mnou jako s bývalým bolševikem (ano, byl jsem členem KSČ i KSČM a nehodlám se za to ani dnes jakkoliv stydět) sedět ve studiu. Zřejmě jeho kolegové poslouchali v režii, tak musel ukázat, že má pevná ramena a mužství. Tak jsem mu s úsměvem řekl, že dveře od studia jsou támhle a může jít. A byl klid. Tehdy se zachoval jako profesionál. Od té doby si na mě dával bacha.
Abych ale kulturně jeho ego pohladil, odcituji zde něco z historie evropské kultury… V traktátu Pirkej Avot, Výroky Otců, což je kompilace etických učení a maxim rabínské židovské tradice, se píše: „Svět existuje díky třem věcem: pravdě, soudu a míru.“ Dovolím si dodat otázku: K čemu je mít pravdu, když rozpoutá válku? „Nebudeš se mstít a nebudeš mít zášť vůči dětem svého lidu“, říká Mojžíšovi Bůh v knize Va-jikra, kterou známe dnes jako 3. Mojžíšovu. A v Šabatu 31a rabi Hilel říká: „To, co je pro vás nenávistné, nedělejte svému bližnímu: Toto je celá Tóra, zbytek je jen vysvětlení. Jděte teď hned a naučte se to.“
Neměl by ale i veřejnoprávní novinář mít právo na prezentaci svých názorů?
Jak který a jak kdy. Komentátor ano. Ale to Železný přece není. Nikdy by neměl mít právo na prezentaci svých názorů hlasatel nebo redaktor zpravodajství. A to ani v soukromí. Za to není placen. Je placen za to, že přinese objektivní informace, což jsou odpovědi na otázky KDO? KDY? KDE? CO? JAK? a jeho názor – třeba odpověď na otázku PROČ – nikoho nezajímá. Proč – sledování motivů už je domněnka. Autentickou součástí zpravodajství se stává jedině jako výpověď účastníka popisovaného děje. Novinář musí zachovávat neutralitu a konzistenci. Nesmí dělat zpravodajství od osmi do čtyř a večer či na facebooku být komentátorem… To prostě nejde. Zpravodajství má být přesné, rychlé, nepředpojaté, poctivé i při výběru. Zpravodajství nikdy nesmí obsahovat novinářův názor. Pokud to vezmeme gramaticky, nesmí obsahovat hodnoticí přídavná jména ani příslovce. A komentátor se ve své práci musí vždy opírat o už zveřejněnou zprávu. Komentářem tedy není a nemůže být pouhá věta, že „Premiér je debil.“ To není faktické konstatování, které podléhá důkazu pravdy. Tuto větu by mohl vyřknout pouze premiérův psychiatr, který by tím ale porušil lékařské tajemství. Komentářem ovšem nemůže být tvrzení: „Já si myslím, že premiér je debil.“ Autor této domněnky ovšem musí pro svou laickou diagnózu snést odůvodnění, které obstojí před soudem o nactiutrhání.
Myslím, že Rada by měla rozhodnout mou stížnost co nejdříve. Jinak se vystavuje nebezpečí, že na ni podám stížnost Poslanecké sněmovně pro nečinnost a žádost o její odvolání. Stížnost jsem Radě zaslal 21. července 2020, dnes je 24. září. Tak málo práce za naše peníze?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
