Zmatkář Dobeš opojený mocí. Vyrazil ženu na eurofondy. Exrektor vypovídá

Jak vnímáte současnou situaci v českém vysokém školství?

Je problematická jako v každé civilizované zemi. Když přemýšlím o tom, co se u nás děje a vidím reakce vlády, konkrétně ministra školství, tak si myslím, že celá vláda, ale i celá společnost by se měly zamyslet nad tím, jaké zadání školství, a vysokému školství zvlášť, dají. Z toho zadání bych já poté přikračoval k nějakým reformám nebo zásahům. Náměstek Wilhelm i další často používají sloveso kontrolovat. A já si říkám kontrolovat co? Kontrolovat, jak oni říkají, tok peněz. Já si nemyslím, že v tom by byl problém vysokého školství na rozdíl od stavebnictví obrany a jiných oblastí. Tady peníze neutíkají. Tady je každá koruna určitě využita, jestli nejlépe, je už druhá věc, ale to už souvisí s organizací celého školství.

Co se vám vybaví jako první, když slyšíte jméno Josef Dobeš? Co si o něm myslíte?

Jeden Dobeš do vlády by stačil. Inteligentní člověk, který ví, o čem mluví, je, zdá se, ministr dopravy. Ministr školství je ale absolutně zmatečný. Je také do jisté míry opojený z moci, kterou má - ať už jmenování pana Bátory a vůbec personální politiku, kterou na ministerstvu zavedl. Shodou okolností znám jednu dámu, která na ministerstvu byla pro kontrolu a řízení evropských fondů a on ji vyhodil. Zeptala se, kdo to bude místo ní dělat, on jí řekl, že do toho jí nic není. A jak se později ukázalo, možná právě proto o peníze přicházíme, protože to od té doby buď nedělá vůbec nikdo anebo nikdo dostatečně kvalifikovaný. S Josefem Dobešem jsem se setkal asi dvakrát. Na minulé České konferenci rektorů, i těch emeritních, nám oznámil, že on jako „vévéčkář“ měl vždy sociální cítění, které teď jako ministr školství ztratil, protože si uvědomil, že prodavačka v Kauflandu, aniž má dítě na vysoké škole, přispívá na parazity – naše vysokoškolské studenty. Už to ale řekl před časem Klaus a Dobeš to po něm zopakoval. Takto to vidět - to je přinejmenším velmi omezené. Je přece řada oblastí, kde já přispívám a nejsem přímo odběratel – hasiči – platím třeba na ně a jsem rád, že na ně platím, i když mi právě nehoří dům. A tady se dostáváme k dalšímu problému – celospolečenské solidaritě. Samozřejmě, že ta prodavačka v Kauflandu může mít děti a nejdou na vysokou školu a jdou tedy do školky, do školy, ona chodí k lékaři – to všechno jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé a my můžeme říct, že jsou za to někteří placeni mizerně nebo ne dost, ale dělají to proto, že chtějí sloužit společnosti. Nepodceňujme fakt, že chtějí sloužit společnosti a nabídnout, co se studiem naučili.

Jak se díváte na plán zavést školné na vysokých školách?

Debata kolem toho, jestli zavést školné, či ne, se vede už od začátku devadesátých let. Samozřejmě, že při omezených financích, se toto téma stává stále aktuálnější, ale možná by bylo důležitější se podívat, jak efektivně se využívají peníze v celé společnosti. Peníze by se snad našly i v resortu školství, ale hlavně jinde. Finanční skandál na vysokých školách žádný nebyl - nešlo tu o úniky miliard, milionů. Jediný průšvih byl, že nedosáhneme na evropské fondy a to zásluhou ne právě efektivní práce ministra nebo vlády. To je velká škoda.

Nevzniká příliš mnoho nových oborů především v humanitním směru, které degradují vysokoškolský titul, neboť absolvent takového oboru pak nenajde odpovídají uplatnění na trhu práce? Mám na mysli třeba obory jako komunikační studia a podobně.

To je otevřená otázka, na kterou odpovídají různé průzkumy různě. Jeden z nich říká, že uplatnění ve společnosti při občanském a inteligenčním testování, lidé, kteří něco vystudovali z humanitních a společenských věd anebo i z matematiky jsou na tom údajně lépe než absolventi tvrdých přírodních věd, ale hlavně nových praktických oborů jako je manažerství.. To je ale otázka na diskusi a rozhodování ve školství, ne aby o tom rozhodovali politici.Politici mají na všechny otázky, které se týkají školství a společnosti připravenou reakci na krátkodobé řešení, protože jejich cyklus existence jsou čtyři roky – k dalším volbám. Jedna vážná otázka, na kterou nemám odpověď, je, proč je společnost tak málo zainteresovaná do záležitostí školství a hlavně vysokého. Méně než třeba do záležitosti fotbalu anebo zemědělských problémů. To ale platí celosvětově, že univerzity si nebyly schopny získat větší pozornost veřejnosti v dialogu posléze ani v domluvě a v sepsání jakési smlouvy, která musí být postavena na vzájemné důvěře mezi společností a VŠ – co ta společnost může od VŠ očekávat, co ta VŠ může společnosti dávat za podmínek dodržování akademických svobod a univerzitní autonomie. To jsou jistě privilegovaná práva. Čili žádáme víc po společnosti, žádáme větší toleranci anebo chceme větší participaci na vlastní existenci a poslání, ale zase historicky se ukazuje, že jsou to právě akademické obce, které mohou nejlépe rozhodnout o tom, jak mohou nejužitečněji sloužit společnosti, že to není ta společnost zvenku, tedy hlavně politici.

Kdybyste vy sám byl ministrem školství, co byste změnil jako první?

V této chvíli bych nedovolil, aby existovalo tak velké množství vysokých škol. To je jedna věc. Šance omezit počet škol je už ale omezená. Já si tedy myslím, že je potřeba přikročit k diverzifikaci a rozdělit vysoké školy, jak je to ve světě, kde jsou takzvané vědecko-výzkumné univerzity. Ještě je potřeba podívat se na vztah Akademie věd a univerzit, které by byly ty vědecko-výzkumné. To je úkol od roku 1990 a nic jsme s tím neudělali. Například ty vysoké školy, které vznikly na základě bývalých ústavů AV jako je Jihočeská univerzita, která je na tom lépe než třeba Plzeň nebo Ústí nad Labem či Opava. To je tedy jeden z momentů, který bych prozkoumal, do jaké míry rozdělit úkoly a finance pro tu vědecko-výzkumnou oblast. Jakmile bychom toto začali, tak by se začaly objevovat další věci, které se dají a musí řešit. A dále: Všechny evropské projekty jsou spíš zaměřeny na schopnosti spolupráce, než na schopnosti konkurence. Ale my mluvíme stále jen o schopnosti konkurence. Máme na univerzitě program Erasmus společně s dalšími 14 evropskými univerzitami a oni se ptají, co můžeme nabídnout, chtějí to, co nejkvalitněji a to je přece otázka spolupráce. Pan premiér Nečas řekl, že je to totéž, ale to totéž není. Konkurenceschopnost a schopnost harmonizace, přidat se k něčemu a být tam užitečný a něco nabídnout je něco jiného než toho druhého nějak přetrumfnout. Je v tom základní psychologický a politický rozdíl. Je to premise, která je špatně formulována.

Co vás tedy přimělo k tomu zapojit se do protestů proti reformě VŠ v rámci takzvaného Týdne neklidu?

Sdílím to, co říkal Václav Havel. Aby se něco stalo, musím něco udělat. Kupříkladu správní rady v USA jsou velmi rozdílné na soukromých a státních univerzitách. tomu, co tu pan. Tam jsou v radách pravdu i ti politici nebo lidé s praktického života, ze společnosti. Jenže ten kontext je přece jen jiný. Já mám obavu, že u nás by se politici, kteří by do těch správních rad vstupovali, by se ptali, čím jim to bude užitečné, ne čím to bude prospěšné té univerzitě protože ani nevědí, co té univerzitě doopravdy chybí. Nemyslím si, že by tu neměl být někdo zvenku, ale určitě by neměl mít kompetence, jaké naznačoval návrh zákona – ovlivňovat volbu rektora, znění statutu univerzity, a dokonce zasahovat do toho, co se bude učit a jak se bude učit. To by byl začátek konce, který jsme viděli v roce 1989.

Můžou sami učitelé a studenti tento stav změnit? Měli by být aktivnější v protestech?

Mohli by být určitě aktivnější. Já jsem byl vždycky proti tomu, aby se studenti vylučovali z akademických senátů. A znovu se ozývají hlasy, proč by studenti měli volit rektora, proč by měli rozhodovat o rozpočtu ?Nic o tom nevědí, do senátu ani nechodí atd. Do senátu nechodí velmi často ani profesoři.Studenti by se neměli stát věčnými rebely a revolucionáři. To by promarnili čas, kdy se mohou nejvíce naučit jako mladí. Ale jak mají studenti důvěřovat univerzitě, když nedůvěřuje ona jim, jak uvedl jeden ze studentů na nedávných protestech v Olomouci? V tom je řečeno skoro vše.Univerzita je tu přece pro studenty a ne pro nás učitele.

Jaká země by pro nás měla být vzorem dobře fungujícího vysokého školství?

Možná Finsko. To se rozhodlo bojovat s chudobou a financováním školství naráz, kdežto například v USA říkají, nejdříve se zbavme chudoby a poté se zabývejme školstvím.Británie má stále velmi solidní vysoké školy. Británie, tak to cítí kolegové i Angličané, se možná až příliš zaměřila na to vyhodnocování kvality a údajně tomu podle některých věnovala příliš mnoho finančních prostředků. Ale je to tam velmi dobře připraveno a myslím, že bychom se z toho poučit mohli, alespoň na ten první krůček k diverzifikaci.

Prof. PhDr. Josef Jařab, CSc. je český anglista a amerikanista, literární historik a překladatel. Vystudoval anglistiku a rusistiku na Filozofické fakultě UP v Olomouci, přednášel na různých českých, slovenských a dalších zahraničních univerzitách. Podílel se na antologii moderní americké poezie Dítě na skleníku (1989), publikoval bohatě u nás i v zahraničí. V roce 1989 byl hostujícím profesorem na Harvardu. Byl porevolučním rektorem Univerzity Palackého v Olomouci, ve funkci sloužil do ledna 1997.V letech 1997-1999 pracoval jako rektor Středoevropské univerzity v Budapešti a Varšavě. V letech 1996-2006 byl jako nestraník opakovaně zvolen do Senátu na kandidátce ODA, nejdříve za okrsek Olomouc, pak za okrsek Opava. Pracoval jako předseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. V současné době přednáší na katedře anglistiky a amerikanistiky FF UP. Je vdovec, jeho syn Jan, bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva, pracoval v Bruselu jako asistent komisaře Vladimíra Špidly, v současnosti je evropským zmocněncem nejvyšší komisařky pro lidská práva v OSN. Druhý syn David pracuje jako umělecký ředitel a režisér v Divadle komedie v Praze.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.