Elektrizační zákon přijatý 22. července 1919 položil základ pro elektrifikaci Československa. Vytvořil „všeužitečné podniky“ s účastí státu, jejichž cílem bylo připojit všechny obyvatele, což znamenalo mohutné budováním nových zdrojů i sítí. Přístup k elektřině měla v roce 1918 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jen zhruba třetina obyvatel, na Slovensku pak pouze 2 % obcí. Domácnost s přístupem k elektřině spotřebovala v roce 1918 ročně v průměru 100 kWh. To by dnes jedné české domácnosti nevystačilo ani na dva týdny. Přestože se elektrifikace českých zemí výrazně zpomalila během druhé světové války, v roce 1955 bylo již pokrytí kompletní. Zákon platil jen drobnými změnami až do roku 1957.