Výstava představuje unikátní pohled na vltavské údolí a jeho přetváření především v období devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Návštěvníci tu však naleznou i mnohem starší rukopisné mapy, informace o historických povodních sahajících až do středověku, ale také se seznámí s hydrotechnickými stavbami z druhé poloviny dvacátého století nebo zaniklými obcemi. Naprostým unikátem jsou 3D modely oblastí přehradních nádrží Lipno, Orlík a Slapy zobrazující reliéf krajiny tak, jak vypadal před zatopením. Výstava, na níž se podíleli odborníci z Katedry geomatiky a Katedry hydrotechniky Fakulty stavební ČVUT a geografové z Přírodovědecké fakulty UK, probíhá v atriu Fakulty stavební ČVUT v Praze Dejvicích od 8. února do 7. dubna a je zdarma přístupná široké veřejnosti.

Projekt "Vltava – proměny historické krajiny v důsledku povodní, stavby přehrad a změn ve využití území s vazbami na kulturní a společenské aktivity v okolí řeky" se zaměřuje na podobu Vltavy zejména před vytvořením Vltavské kaskády. Jeho součástí je nejen právě probíhající výstava, ale do konce letošního roku se počítá i s vydáním exkluzivní monografie a vytvořením webového portálu, který zpřístupní širokou řadu archivních materiálů a bude zajímavou pomůckou pro turisty, milovníky historie i badatele.

„Naším cílem je přiblížit Vltavu z různých pohledů – ať z oblasti vodohospodářství, změn krajiny, rekreace, dopravy, historie i mnoha dalších. Zde na výstavě jsme vše doplnili popisem použitých metod tak, abychom návštěvníkům z řad široké veřejnosti ukázali, jak probíhá výzkum i zpracování dat. Vše je přitom popsáno přístupnou formou a návštěvník by si měl odnést především dojem velké šíře témat, která s Vltavou souvisejí,“ vysvětluje prof. Jiří Cajthaml z Katedry geomatiky Fakulty stavební ČVUT v Praze, který celý projekt vede.

V jeho rámci vědci například zpracovávají data ze starých topografických map, lokalizují staré fotografie, využívají i archivní filmové záznamy. Důležitá je také práce v terénu. Například v létě odborníci z ČVUT přímo na místě mapovali „Srdce Vltavy“, specifický meandr vltavského koryta u osady Pihlov nedaleko Horní Plané, jenž zmizel v roce 1958 pod hladinou Lipenské přehrady, a potvrdili, že jeho tvar v podobě srdce zůstal dobře zachovaný i čtyřiašedesát let po zatopení lokality.