Požáry bytů a bytových domů jsou a nadále budou a bohužel v nich budou umírat lidé. Prostá pravda, kterou si málokdo chce připustit. Odůvodnění bývá zpravidla totéž: „proč by se to mělo stát právě mně nebo mým blízkým? Vždyť přece vždy hořelo u někoho jiného…“

Pohled hasiče je však trochu jiný. Na požáry se díváme obdobně jako policista na dopravní nehody nebo kriminální činy. To, co je pro někoho tragédií, je pro nás zaměstnáním. Požáry hasíme, vyšetřujeme, dokumentujeme, evidujeme, vyhodnocujeme. Díváme se na ně s nadhledem podle navyklých měřítek, je to prostě naše práce.

Smrt člověka u požáru však vždy vede k otázkám: Dalo se tomu zabránit? Co by se stalo, kdyby v ten okamžik jednal někdo nějak jinak? Jaký podíl viny nesou jedni a jaký ti druzí? Lze vůbec při požáru bytového domu postupovat tak, aby to bylo správně?