Pokud nájemní smlouva obsahuje ustanovení, které nájemci zakazuje vodit si do bytu návštěvy, je takové ustanovení neplatné. „Nájemce nemusí zákaz návštěv daný smlouvou nebo požadovaný pronajímatelem třeba i jen ústně dodržovat, stejně tak není povinen pronajímateli návštěvy hlásit,“ uvádí Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest.

V praxi může být problém odlišit, zda se jedná o návštěvu, nebo již o osobu, která s nájemcem v bytě trvale žije, jinak řečeno je členem jeho domácnosti. V takovém případě je totiž již souhlas pronajímatele nutný. Výjimkou je situace, kdy se jedná o takzvanou osobu blízkou, tedy typicky manžela či manželku, rodiče nájemce či dítě. Pak není souhlas zapotřebí. Ovšem bez ohledu na jejich vztah k nájemci nemůže v bytě bydlet takový počet osob, který by byl neúnosný z hlediska požadavků hygieny i komfortu. Jaký počet osob je ještě únosný, nelze určit jen podle výměry bytu, ale i podle jeho dispozice, tedy počtu pokojů či koupelen. Roli může hrát i výška stropu. Vždy je tedy třeba individuálně posoudit konkrétní případ.