Na spadnutí je schválení zákona o vyrovnání státu s církvemi, který čeká ve sněmovně závěrečné hlasování. V úvodníku týdeníku Euro se jeho šéfredaktor Pavel Páral zamýšlí nad tím, zda církvi opravdu stojí to, co získá, za to, co ztratí. „Nebylo by pro ni lepší, aby byla vůči svým ovečkám poněkud velkorysejším pastýřem a přistoupila na mírnější odškodnění v rozsahu odpovídajícím již před dvaceti lety realizovanému odškodnění vyvlastněných domácích pánů či kulaků?“ ptá se Páral.

Poukazuje i na to, že nad církevním majetkem krouží jak supi velké finanční skupiny, developeři i firmy, jejichž důvěryhodnost je nadmíru nízká. Jednak důsledně utajují své skutečné vlastníky, ale jejich statutární orgány mají až podezřele blízko k lidem z církevní administrativy, která proces restitucí připravovala a vyjednávala o něm se státem.

Seznamy jsou tajné, aby nebyla církev ošizena

S kým se zástupci církve domlouvají na budoucích obchodech nebo různých formách spolupráce, úzkostlivě tají. Stejně jako seznamy majetku, o němž se domnívají, že jim má být vrácen. Česká biskupská konference to odůvodňuje pokusy majetek před restitucí schovat, nebo vytěžit lesy v případech, je-li takový seznam známý.