Navíc, u mužů je obtížnější toto onemocnění správně identifikovat a diagnostikovat, protože se často spojuje s depresí a jí přidruženými symptomy, které odklánějí pozornost od mentální anorexie. Nezdravý životní styl, pracovní vytížení a stres můžou být právě takovou zástěrkou, za kterou se porucha příjmu potravy může hezky skrýt.

Některé typy zaměstnání či zálib dokonce přímo vyžadují jisté tělesné dispozice, kupříkladu umělecké profese, tanečníci, muži v modelingu, sportovci apod. Případy poruch příjmu potravy se u mužů vyskytují i v takových profesích jako je ošetřovatelství, práce s jídlem, např. v restauraci apod.

Zejména zmiňované umělecké profese v sobě riziko vzniku mentální anorexie nebo bulimie rafinovaně skrývají. Tanečník či herec třeba začne užívat tablety či různé přípravky na hubnutí s vědomím získání požadované role, která si vyžaduje štíhlost. Postupem času se však dostává do bludné nekonečnosti udržování si váhy a postavy, což už není pouhým účelem získání role, ale jeho hubnutí se stává problémem. Podle výzkumů v této oblasti se ukazuje, že určitý vliv, jakožto rizikový faktor rozvoje mentální anorexie nebo bulimie, je u mužů homosexualita příp. bisexualita.

O poruchách příjmu potravy, čili mentální anorexii a mentální bulimii u mužů se moc nemluví. Muži o těchto věcech spolu nehovoří, nesdílejí informace o zdravém životním stylu, hubnutí či anorexii tak, jak je tomu řekněme v časopisech, po kterých více sahají právě ženy. A když už jde o krásu, muži si z časopisů když tak vyberou časopis z oblasti kulturistiky, autoprůmyslu apod.

Mužský svět, sociálně definovaný jako maskulinní a silný způsobuje, že muži nehledají pomoc, radu právě z jakéhosi odporu, zdráhání se si problém připustit. Výzkumy však ukazují, že se zvyšuje procento mužů, kteří opakovaně v roce jsou na dietě, nebo nějakou dietu drží; taktéž procento těch, kteří jídlo dobrovolně zvracejí nebo se nárazovitě přejídají.

Americké průzkumy odhalují jisté podobnosti mezi poruchami příjmu potravy u mužů a žen, kde obě skupiny vykazují podobné symptomy. Tyto příznaky zahrnují – nízký sebeobraz o vlastním těle, snížení sexuálních funkcí, časté cvičení, deprese, rituály při jídle (např. přehnané krájení soust či přežvýkání apod.), perfekcionismus, izolace od druhých a vyhledávání samoty, nezdravé vlasy, snížení tělesné hmotnosti, kompulzivní chování a obsese, neschopnost jíst ve společnosti druhých, tělesná i psychická únava aj.

Komplikace, které specificky ovlivňují anorexii u mužů zahrnují fakt, že muž trpící mentální anorexii ztrácí především svalovou hmotu víc než je tomu u žen, u kterých nejdřív dochází ke ztrátě zásob tuku. To je zároveň významné nebezpečí jak u žen, tak i mužů, protože zásoby tuků a svalová hmota představují jedno ze základních podmínek zdravého fungování organismu a jeho funkcí.

Jako příčiny vzniku mentální anorexie jak u mužů tak i žen se považují jak genetické faktory a predispozice, tak osobností a povahové rysy, zejména perfekcionismus. Ten vede k touze být vždy dokonalý, perfektní, správný, akceptovaný, chválený, být na špici, mít všechno pod kontrolou. Další výzkumy ukazují, že jednou z dalších příčin anorexie jsou dopaminové receptory v mozku, které regulují pocity radosti, blaha či libosti. Nemocný trpící anorexií u jídla nepociťuje (stejné) pocity libosti, které jídlo a samotné jezení či konzumace přináší zdravému jedince. Dalším emocionálním faktorem, který může způsobovat anorexii je rodina resp. přítomnost rodinných vzorců chování. Někteří muži s mentální anorexii udávají přílišnou kontrolu, cítí se jakoby dušeni a utiskováni svou rodinou, nebo naopak vynechávaní či nepochopeni.

Ze společenských faktorů, které vedou ke zkreslenému sebeobrazu a potažmo ke vzniku anorexie jsou média a jejich prezentování „krásy“, která však neodpovídá normám fyzické konstituce u běžné populace.

Co se týká léčby, mentální anorexie ovlivňuje fyziologické funkce organismu a správné fungování orgánů, proto při jakýchkoli příznacích je nevyhnutné a dobré kontaktovat lékaře, který doporučí další postup podle povahy a stadia onemocnění. Kombinuje se léčba somatická s podpůrnou psychoterapii. Somatická léčba je zaměřena na zmírnění a odstranění negativních důsledků poruchy příjmu potravy pro organismus, psychoterapie se pak orientuje právě na odstranění negativního sebeobrazu či vzorců chování podporující myšlení, které je pro-anorekticky orientované.