"Jde především o případy, kdy si starší člověk potřebuje půjčit peníze na zdravotní péči, pečovatelskou službu nebo potřebuje úvěr i pro jiné účely a do zástavy vloží nemovitost. Posléze jej banka přiměje podepsat závěť, že v případě smrti odkazuje nemovitý majetek peněžnímu ústavu," popsal neetickou praxi Knötig.
Obcházení zákona v praxi
Banky mají podle Knötiga jiné možnosti, jak si zajistit splacení půjčených finančních prostředků. Proto vydalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu stanovisko, podle kterého "závěť sepsaná za účelem zajištění dluhu je neplatným právním úkonem, neboť svým účelem obchází zákon."
Sjednocující stanoviska vydává Nejvyšší soud proto, aby sladil rozhodovací činnost v nižších patrech justice. Jde zejména o případy, kdy různé soudy rozhodují podobnou právní otázku odlišným způsobem. Sjednocující stanoviska jsou pro obecné soudy závazná.
Nejvyšší soud se konkrétně zabýval úvěrem 2,5 milionu korun z roku 1992. Účelem úvěru byla rekonstrukce a modernizace penzionu v Jilemnici na Semilsku. Úvěr byl zajištěn zástavou lesních pozemků klientky v katastrálních územích Studenec a Zálesní Lhota na Semilsku. Z dodatku ke smlouvě vyplývá, že podmínka předložení úvěrového životního pojištění byla zrušena. Nahradila ji závěť zůstavitelky, jejímž prostřednictvím byl úvěr pro případ úmrtí zajištěn pozemky.
"Zřízení závěti ve prospěch věřitele za podmínek, kdy majetek uvedený v závěti mnohonásobně převyšuje výši poskytnutého úvěru, je nemravné," zdůraznil Knötig.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: čtk, mp
