Poletování černých bodů, vláken, hádků před okem. Jsou zvláště dobře patrné při pohledu na světlou plochu. Skutečné zákaly vyvolávají nejen subjektivní obtíže, ale dají se i objektivně prokázat jako tečkovité, práškovité až membranózní útvary v homogenním záření od pozadí.

Útvary se pohybují i po zastavení oka. S rozsahem zákalků klesá také schopnost zrakové ostrosti vidění.

Léta se pozorují příčiny vzniku zákalků např. exudát, který vniká do sklivce při zánětech v blízkém okolí, při krvácivých stavech, po poranění oka, při cévním onemocnění (vysoký tlak krve, cukrovka, arterioskleróza, trombóza sítnicové žíly...). Po čase nabývají vzhledu šedobělavých závojů. Svůj vliv přináší destrukce fibril, vypadávání solí, krystalky cholesterolu, tyrosinu, uhličitanu nebo šťavelanu vápenatého. Cizí tělíska po úraze, paraziti, nádorové kolonie, jizevnatá tkáň.

Prognóza závisí na množství zákalů, době jejich trvání a charakteru. Čerstvé se mohou vstřebat beze zbytku, zákalky trvající dlouhou dobu zpravidla zůstávají.

Podle příčiny podporujeme vstřebávání aplikací tepla, vkapáváním jódových kapek, oční lékaři vtírají šedé masti, pokoušejí se o vyndání cizího tělíska - operačně či jinou technikou. Pokud jsou zákalky součástí celkové nemoci, je třeba řešit nemoc celkově. Degenerativní procesy jsou neléčitelné. Uvažuje se o transplantaci sklivce (silikonových roztoků).