I když se vědci pokoušeli vytvořit metodu, která by zachraňovala lidské životy ohrožené chronickým selháním ledvin nebo ztrátou ledvin po úraze, trvalo velmi dlouho, než se v padesátých letech minulého století podařilo uvést do života první dialyzační střediska. Jejich kapacita byla ovšem omezená a provoz vysoce nákladný, takže ne každý pacient se do dialyzačního programu dostal. Přesto tak nemocným lidem svitla nová naděje, že jejich postupný rozvoj umožní zachránit životy ohrožených pacientů. A tato naděje se vyplnila.
Oproti dřívější velmi složité a nepříjemné proceduře, která měla řadu vedlejších účinků jsou dnešní dialyzační metody nesrovnatelné. Pacient už nemusí být nepřetržitě v izolaci a může vést poměrně kvalitní život. Vrcholem technické dokonalosti je dnes on-line monitorování pacienta, kdy počítač sleduje pacienta přímo při dialýze a vyhodnocuje a koordinuje všechny jeho tělesné funkce.
Pacienti s tzv. peritoneální dialýzou například nemusí pravidelně docházet na léčbu, ale pomocí zavedeného katetru si sami doma provedou potřebný úkon. Pokud postup dobře zvládnou, je to pro ně mnohem pohodlnější a účelnější.
Dialýza ovšem zdaleka není úkon, který by byl jednoduchý. Dialyzační střediska jsou vysoce specializovaná pracoviště s těmi nejzkušenějšími odborníky. Každé z nich má dokonalé zázemí, které se pacientovi intenzivně věnuje. K zařazení pacienta do dilayzačního programu se totiž vyžaduje komplexní léčba a průběžná sledovanost pacientova zdravotního stavu. Příčiny selhání ledvin jsou různé a každá choroba vyžaduje individuální přístup.
Pacientům s nemocnými ledvinami dává dialýza novou šanci. Přesto bychom se měli zamyslet nad svým životním stylem a přístupem k vlastnímu zdraví a rizika, která nás ohrožují se snažit vyloučit a elimonovat. Dialýza je léčebný postup náročný na odbornost, čas i finance a to je třeba mít, i přes technický pokrok, stále na paměti.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Redakce