Udělal Zagorové neuvěřitelné „promo“
„Já jsem ho osobně neznal, tak nevím, co bych k tomu pánovi mohl říct,“ zamyslel se herec a bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák s tím, že 97 let, kterých se Miloš Jakeš dožil, je opravdu požehnaný věk.
K dnes již legendárnímu projevu, který Miloš Jakeš před více než 30 lety pronesl na Červeném Hrádku, říká. „Tak to už je provařené, to dnes znají opravdu všichni.“ A se smíchem dodal. „Vlastně je to člověk, který strašně moc tehdy proslavil Hanku Zagorovou. To je pravda, ten jí udělal neuvěřitelné promo.“ Jakeš ve svém snad nejznámějším projevu, který následoval poté, co někteří umělci podepsali „Několik vět“, tehdy mimo jiné uvedl: „No tak řekněme, paní Zagorová. Je to milá holka, všechno. Ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další! Ne 600, milion! Dva miliony berou! Jandové a jiní….“
Jandové a jiní…
Jedním z těch, které Miloš Jakeš ve svém legendárním proslovu hned po Haně Zagorové a „jejích statisících“ zmínil, byl i zpěvák Dalibor Janda. „Jandové a jiní každý rok...,“ vypočítával v souvislosti s příjmy umělců, které mu očividně připadaly příliš vysoké.
Psali jsme:
„Já jsem měl tehdy s těmito pohlaváry docela problém. Měl jsem úspěch, prodávaly se miliony mých desek, a tak jsem logicky vydělával na tu dobu pěkné peníze. Pravdou je, že nám to komunisti záviděli a někdy v roce 1988 jsem dostal dopis z ÚV, abych polovinu svých peněz, které jsem dostal z OSA, věnoval státu. Tak jsem se tomu v podstatě zasmál, najal jsem si právníka a státu jsem samozřejmě nic neposlal. Takže zaplať pánbůh, že pak přišel 89. rok a že už se nikdo o ničem takovém nezmiňoval,“ říká se smíchem populární zpěvák a vrací se k onomu „legendárnímu“ Jakešovu proslovu.
„On, jak mluvil, působil občas komicky. Některé věci se snažil příliš vysvětlovat. Ten zmiňovaný projev jsem ani nikdy neslyšel celý. Vím, že z toho někdo udělal nějakou humornou písničku, jak mluví o paní Zagorové, hodné holce, která ale vydělává miliony. Tehdy, jak zmínil, že i ‚ti Jandové‘, tak to byla vlastně dvojsečná zbraň. Lidi, kteří jsou závistiví, tak jim nahrál na to, aby říkali – tak vidíte, kolik ‚oni‘ vydělávají peněz! Na druhou stranu ale když si někdo vezme, že jsem v té době měl 400 korun za koncert… to by asi Michael Jackson za deset dolarů nikdy nezpíval. No a ta druhá strana byla, že lidi, kteří nám nezáviděli, tak říkali – oni vám to komunisti chtějí vzít! A byli při nás,“ vzpomíná legendární „Hurikán“ s tím, že na vlastní oči tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ nikdy neviděl. „Vždycky jen na televizní obrazovce. Mě politika nikdy moc nezajímala. Já jsem si zpíval ty romantické písničky a tam politika nepatří,“ uzavřel s úsměvem.
Jakeše rozzuřil dotaz redaktora Dikobrazu. A rohožka s Gottwaldem u Jakešova bratra na chalupě
„Když se otevírala v září 1989 nová budova vydavatelství Rudého práva na Florenci, která už tam nyní nestojí, dělal jsem v Zemědělských novinách, které pod to vydavatelství také spadaly. Jakeš tam přišel za námi a od jednoho redaktora z Dikobrazu dostal takový na tu dobu dost troufalý dotaz – jestli už by neměli uvolnit ti politici místo mladším. Jakeš se šíleně rozzuřil a řval tam, že každý je tak mladý, jak se cítí, a on se cítí mladý,“ vypráví Jan Bauer a zavzpomínal i na další věc, která tehdejšího komunistického pohlavára rozčílila.
„Tenkrát v srpnu vyšel v Technickém magazínu článek Miloše Zemana, kde psal o tom, že padáme, špatná ekonomika, jsme zaostalí, patříme mezi nejzaostalejší země… bylo to prostě silné. Zemana tehdy pozvali do televize, z čehož byl obrovský malér. A kupodivu tomu Jakešovi nevadila charta, nebo Havel, ale ležel mu v žaludku právě Zeman. O chartě, Havlovi se na tom setkání vůbec nezmínil, ale ten Zeman, co ten si to dovoluje?! Z toho se mohl ten Jakeš zbláznit,“ směje se Jan Bauer.
Zavzpomínal i na Jakešova bratra, se kterým se osobně znal.
„Byl ředitelem Závodu elektrotepelných zařízení v Praze, velice chytrý, průbojný chlap. Zaměstnával skvělé odborníky, byť třeba politicky na tom nebyli nejlépe. K Milošovi byl velmi kritický. A tu kritiku prý říkal i jemu do očí. A když jsem se ho ptal, co Miloš na to, tak jeho bratr se smál a říkal – cuká se,“ vypráví Bauer a přidává vzpomínku ze setkání v jednom JZD. „Potkali jsme se jednou v JZD, kde měl předseda družstva srolovanou tapiserii s podobiznou textilního Gottwalda, kterou dostali za nějaké výsledky v obilovinách. On to ale vystavit nechtěl. A ten Jakešův bratr to rozbalil a říkal – jo, to znám, to mám doma na chalupě. Jako rohožku před dveřmi. A když jsem se ho ptal, jestli to Miloš viděl, tak prý ano. Prý se na to nenávistně díval, že tam leží Gottwald jako rohožka. Tak mu řekl – hele, když ti to vadí, tak si to obrať,“ usmívá se ještě dnes při té vzpomínce spisovatel.
Ohledně politického působení Miloše Jakeše pak říká. „Byl typickým představitelem normalizace. Udělal se na těch prověrkách. To bylo asi jeho největší dílo. A že nastoupil místo Husáka, to byl tragický omyl nebo nějaký výsledek válek v tehdejším politbyru. Všichni čekali někoho jiného, tolerantnějšího, více nakloněného reformám. A bohužel se tam ocitl Jakeš,“ krčí rameny spisovatel a dodává. „On byl nepřijatelný v té době i pro Rusy. To už se zrušila Brežněvova doktrína a Gorbačov odmítal zasahovat do vnitřních záležitostí ostatních socialistických východoevropských zemí. Jakeš byl ale silně zkostnatělý. Třeba když byl začátkem 50. let předním funkcionářem svazu mládeže na tehdejším Gotwaldovsku, jak sám vzpomínal, naháněl starého Čubu, otce Františka Čuby (známý předseda JZD Slušovice), někde po půdách, aby ho přesvědčil o vstupu do JZD, což on tehdy za žádnou cenu nechtěl. Prostě Jakeš ustrnul někde v těch padesátých letech. Řada komunistů to pochopila, že ta doba je jinde, ale on to nepochopil nikdy,“ uzavírá Jan Bauer.
Psali jsme:
Jakešův výrok o zvonění klíči a zklamání
„Zemřel Miloš Jakeš. Mnoho k tomu říct nemůžu. Před rokem 1989 patřil k té staré gardě komunistických pohlavárů. Možná kdyby to tito soudruzi přepustili mladším a pružnějším dřív, mohli jsme se mnohých zklamání po roce 1989 vyvarovat,“ zamýšlí se i herec Ivan Vyskočil a dodává. „Ale neznal jsem tehdejší složení jejich kádrů, jen pamatuji, že se o některých mluvilo lépe. Snad bych zakončil právě páně Jakešovým výrokem: ‚Lidé v 89. na nás zvonili klíči, myslím, že kdyby věděli, co přijde, tak by ty klíče hodně rychle schovali do kapsy!‘ A dnes vidím, že bohužel měl pravdu...,“ říká zklamaně herec.
Jakeš nás držel v područí Moskvy, a dnešní politici usilují o područí Bruselu
„Tak nám umřel ‚kůl v plotě,‘ soudruh Miloš Jakeš…,“ začíná svou úvahu publicista Pavel Černocký a dodává.
„Nu vot. Ani ďábel, ani ďábel. Prostě jen produkt své doby, své strany, svého přesvědčení. Takových tu ale přece dnes máme celé spousty, že ano? Nadšenců pro nějakou pochybnou myšlenku, uvědomělých straníků, pevně přesvědčených o správnosti své myšlenky a s velkou touhou po moci. Takže klidně nechám Miloše v pokoji odpočívat a spíš se zamyslím nad tím, co nám to říká o dnešku,“ pokyvuje publicista a pokračuje.
„Ten, kdo se podívá na Facebook, nemůže přehlédnout, že na Jakeše vzpomíná s nostalgií spousta uživatelů. Co z toho vyplývá? Samí bývalí komouši? Nemyslím si. Spíše lidé, kteří porovnávají svůj život dnes a tehdy za ‚socíku‘. Bylo tehdy lépe? Ani omylem. Problém je ale jinde…,“ míní publicista a vysvětluje.
„Svrhnout bolševika nebylo zase až tak obtížné. (Poté, co padl všude kolem nás.) Nastoupil Havel, který nepochybně přispěl k pádu režimu velkou měrou, ale… jako politik a ekonom se projevil jako absolutní diletant. Vypustil kriminálníky a zničil náš zbrojní průmysl. Takové pitomosti a škody Jakeš určitě nenapáchal – a lidé si to uvědomují. Jakeš nás držel v područí Moskvy, a dnešní politici usilují o područí Bruselu, zaplaveného legálními, vraždícími, přistěhovalci. Je to opravdu výhra? To by určitě bylo na větší úvahu,“ krčí rameny Pavel Černocký.
„Jakeš určitě nebyl žádný andělský charakter, ale nekradl a dělal jen to, co mu UV a Brežněv poručili. Tak prosím neřešme, co bylo před čtvrtstoletím, a přemýšlejme o tom, co se děje kolem nás.“
„Já vím… co by kdyby. Ale musím se ptát, co by se stalo, kdyby se v čele státu ocitl někdo jiný. Kdybychom tehdy věděli to, co víme dnes, a nejenom my, ale i lidé v Polsku a Maďarsku. Teď už tedy máme, co jsme chtěli… a jsou všichni kolem nás tak nadšení?“ pokládá na závěr otázku.
Soudruzi vystrčili do svého čela nějakého troubu…
Komik roku 1989. A noví jakešovci!
„Miloš Jakeš je pro mne především absolutním vítězem ceny Komik roku 1989, samozřejmě díky jeho vystoupení z Červeného Hrádku. A vůbec to nemyslím špatně – o mrtvých jen dobře,“ upozorňuje herec Michal Gulyáš a vysvětluje. „Málokterý profesionální komik pobaví formou, obsahem a interpretací publikum jako Jakeš v tom projevu. Ta přesvědčivost, opravdovost, ta niterná zažranost... byl to jeho mistrovský ‚majstrštyk‘ v kombinaci se záměnou významu slov, a stojí na roveň mým nejoblíbenějším komikům z Monty Pythonů, z Jistě pane ministře a z Malé velké Británie!“ říká herec a pokračuje.
„Samozřejmě jsem zhlédl ten dokument, který o něm natočili, a musím říci, že bylo hodně zvláštní poslouchat ho, stále přesvědčeného a vrytého do minulosti, jak obhajuje myšlenku, která dnes v trochu nové a mnohem bizarnější a svým způsobem i zrůdnější formě drasticky, jako rakovina, napadá západní společnost. Všichni EUsoudruzi, všichni liberální retardoportunisti, všichni zastydlí demosvazáci a veškerá ta skupinka oslavující dnešní Západ, to jsou vlastně paradoxně jeho následovníci. Jsou to noví jakešovci!“ upozorňuje herec a podotýká. „Paradoxně, ti chovající k němu despekt a nenávist k tomu, co představoval, oni svým myšlením a konáním jsou jeho kovaní následovníci, aniž si to uvědomují. A v tom je velká ohavnost a ironie dnešních časů. Na rozdíl od něho však tihle jakešovci nepůsobí jako roztomilí, hodní dědové, ale jako zlé, vzteklé krysy, osnující plány, jak se vypořádat s těmi, kdož mají jiný názor,“ kroutí hlavou Michal Gulyáš a dodává.
„O mrtvých jen dobře. Tak tedy Miloš Jakeš byl pro mne i nadějí, že ten socialistický nesmysl končí, když byl jmenován prvním tajemníkem KSČ. Byl pro mne hvězdou zániku debility, přičemž jsem si však vůbec nedokázal představit, do jaké absurd-debility budeme uvedeni následně, a hlavně v jak monstrózní blázinec se to promění. Ani slavní žblebtalové z MCHPD a jim podobní však nepřekonají Jakešův výkon. Oni jsou trapní, on byl gigant stand up comedy – sice jednou – ale na vždy! – To jsme to dopracovali... no nic, odpočívej v pokoji, soudruhu Jakeši, snad se ti někdo z těch tisíců EU soudruhů jednoho dne vyrovná svým komediálním výkonem a stane se pro mne stejnou nadějí v zánik pitomosti tohoto světa! – Jen aby zase nebylo ještě hůř... ,“ zamýšlí se herec.
Jeho život mi za komentář nestojí… Milošovi ani vteřinu svého života.
Velmi stručně, ale jasně se pak pro ParlametníListy.cz vyjádřili hudebník Ladislav Faktor a moderátor Slávek Boura.
„Smrt pana Jakeše odmítám komentovat z úcty k zemřelým, jeho život mi za komentář nestojí, nezlobte se,“ sdělil hudebník, senátor a podnikatel Faktor.
„… pro vás cokoli, ale Miloše nikoli, nemíním mu věnovat byť vteřinu svého života.,“ uvedl moderátor Boura.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: David Hora
