Vávra nejdříve zdůvodnil, proč se vyjadřuje: „Dneska mi malá dcera oznámila, že zemřel Karel Gott, že jim to říkala v první třídě paní učitelka, a že měl malé děti a ty teď nemají tatínka. Je to možná trochu zvláštní, ale leccos to vypovídá o statusu člověka, když má učitelka potřebu tu zprávu sdělit i malým dětem.
Zároveň jsem si přečetl statusy některých lidí, které mám jinak rád, kterak byl Gott vlastně komunistický kolaborant a může za ten marast, co se tu děl. A začalo se řešit, proč by měl někdo takovej mít státní pohřeb a bla bla bla...“
Přitom prý vůbec nic psát nechtěl. „Karel mi byl zcela u prdele. Já posluchám Black Metal a to má ke Goťákovi fakt docela daleko. Vlastně mě většinu života docela sral. Nemám rád jeho hlas. Už jako malé dítě jsem ty jeho cajdáky o lásce pro starý báby nesnášel. A že babička měla jeho desek plnou skříň. Vlastně nechápu, proč někdo s tak otřesně tuctovým repertoárem je tak populární,“ zhodnotil Gottův umělecký projev.
Nicméně dodal: „Ale byl. Je to fakt. Prostě byl. Teda vlastně je. I v době trapu a hipsterů hrajících si na metal je pořád populární. A jako někdo takovej je součástí nás všech, protože všichni jsme ho znali, všechny nás nějak ovlivnil, všichni jsme na něj měli názor.“ Vývojář také dodává, že normálně se vymezuje proti „stádnímu názoru“. Ale ne v tomto případě. „Když jsem dneska viděl zprávu, že Karel už není, ani na sekundu jsem nedostal chuť začít psát slinty, co začínají: ‚No konečně, komouš jeden...‘ Napadlo mě, že má malý děti a ty přišly o tátu. A řek jsem v kanclu nějakej černej vtip.“
A Gottovo působení za komunismu? „Taky mě napadlo, že Karel nebyl vlastně vůbec žádná píča. A to, že si tenhle národ vybral, co si vybral, a odebral se do sraček, rozhodně nebyla jeho chyba. Že v tom musel žít stejně jako my všichni ostatní. To, že proplouval, aby mohl dělat to, co uměl nejlíp, a nemusel do kotelny, mu můžu vyčítat asi tak stejně jako komukoliv jinýmu, kdo taky držel hubu a krok, chodil na akce Z, na prvního máje mával a chtěl mít nohy v teple a klid. Což bylo asi tak 10 000 000 lidí.
Karel se do politiky nesral, nikomu neškodil, zpíval písničky o lásce pro starý báby a (skoro) všichni ho měli rádi. A jako takovýho ho komouši zneužili, když potřebovali. Třeba když chtěli nějaký eso, který odrecituje na Antichartě projev.
Karel měl tehdá volbu držet hubu a krok, nebo skončit a jít lepit pytlíky s Kubišovou. Což by bylo zcela jistě velké gesto, ale bylo by úplně k ničemu. Zkurvil by si život a v téhle zemi by se nezměnilo zcela nic. Tady totiž v roce 1977 žádná poptávka po revoluci nebyla. Hubu a krok drželi v zásadě všichni. Vlasně nechápu, kdo má právo chtít po zpěvákovi milostných písní, aby se stal morálním majákem a zničil si život jenom proto, že umí něco nejlíp. A ještě navíc, aniž by to mělo jakýkoliv důsledek na cokoliv.“
Fotogalerie: - Medaile Senátu
Dodal: „I když je pravda, že Karel, který by vzal kulomet a prostřílel se po vzoru Mašínů do západního Německa, by zrovna mně imponoval masivně. Akorát mám pocit, že ti, co mu nadávají do kolaborantů, zároveň často nadávají Mašínům do vrahů.“
„Bojovat se má, když to má smysl,“ míní Vávra. „Jsem sám překvapen, že to říkám, ale Gott mi přijde spíš jako oběť, která na sebe tehdy v tom sále vzala kříž všech těch, kdo tenkrát seděli v publiku a drželi hubu a krok a měli kliku, že nebyli tak slavní jako Goťák a nikdo po nich nechtěl projevy před národem, že je všecko cajk,“ popsal Gottovu úlohu za režimu, spolu s jeho odvahou: „Jenže Karel nebyl píča. A tak ještě ten rok nahrál píseň o Palachovi a vydal ji na desce a zazpíval ji v Lucerně. Kdo z vás by na to měl koule? Možná to bylo odvážnější, než kdyby je poslal do prdele s tím projevem. Lidi šli od válu i za míň. O tom už se ale tolik nemluví. A ta píseň je docela dojemná a hraje mu k ní na piáno rodák z Rychnova a brácha mýho učitele z hudebky Ruda Rokl. A Gott se u toho tváří jako sňatkovej podvodník z Itálie, jako vždycky.“
Fotogalerie: - Soud s Hřibem
Karla Gotta má prý zafixovaného z písní z filmu Limonádový Joe. Také jako konspiračního teoretika, „kterej vykládal o zednářích a NWO, ještě než to bylo cool“. „Jako sympatickýho týpka, kterýmu každej lezl do prdele, a on si přesto neustále udržoval image někoho, kdo se nikdy nemračí a není nasranej, což je asi důvod, proč ho měli všichni rádi. A taky docela hezky zpíval. A paní v kadeřnictví, co stříhaly Karla i moji ženu, říkaly, že byl fajn, ale asi velkej kurevník, že jim občas něco vyprávěl. Pravda je, že si Karla při pohlavním styku vlastně ani nechci představovat.“
Nakonec se Daniel Vávra dopracoval i k tématu, které řeší i nejvyšší politické špičky země, tedy k myšlence, zda by Karel Gott měl mít státní pohřeb. „Jestli si zaslouží státní funus? Někdo, koho zná i dneska každý pětiletý dítě, někdo, kdo tady lidem 80 let zvedal náladu svejma cajdákama. Někdo, kdo začal ve fabrice a prodal pár desítek milionů desek a u toho se pořád usmíval jak sňatkovej podvodník, si to podle mě vlastně zaslouží,“ míní Vávra.
„Tak Kadle, Ave Maria!“ rozloučil se, spolu s písní Kam tenkrát šel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
