Vávra nejdříve zdůvodnil, proč se vyjadřuje: „Dneska mi malá dcera oznámila, že zemřel Karel Gott, že jim to říkala v první třídě paní učitelka, a že měl malé děti a ty teď nemají tatínka. Je to možná trochu zvláštní, ale leccos to vypovídá o statusu člověka, když má učitelka potřebu tu zprávu sdělit i malým dětem.

Zároveň jsem si přečetl statusy některých lidí, které mám jinak rád, kterak byl Gott vlastně komunistický kolaborant a může za ten marast, co se tu děl. A začalo se řešit, proč by měl někdo takovej mít státní pohřeb a bla bla bla...“

Přitom prý vůbec nic psát nechtěl. „Karel mi byl zcela u prdele. Já posluchám Black Metal a to má ke Goťákovi fakt docela daleko. Vlastně mě většinu života docela sral. Nemám rád jeho hlas. Už jako malé dítě jsem ty jeho cajdáky o lásce pro starý báby nesnášel. A že babička měla jeho desek plnou skříň. Vlastně nechápu, proč někdo s tak otřesně tuctovým repertoárem je tak populární,“ zhodnotil Gottův umělecký projev.

Nicméně dodal: „Ale byl. Je to fakt. Prostě byl. Teda vlastně je. I v době trapu a hipsterů hrajících si na metal je pořád populární. A jako někdo takovej je součástí nás všech, protože všichni jsme ho znali, všechny nás nějak ovlivnil, všichni jsme na něj měli názor.“ Vývojář také dodává, že normálně se vymezuje proti „stádnímu názoru“. Ale ne v tomto případě. „Když jsem dneska viděl zprávu, že Karel už není, ani na sekundu jsem nedostal chuť začít psát slinty, co začínají: ‚No konečně, komouš jeden...‘ Napadlo mě, že má malý děti a ty přišly o tátu. A řek jsem v kanclu nějakej černej vtip.“