Jen výjimečně se v přehledu mediálních zajímavostí dostane na umělecký kanál ČTart. „V pondělí jsem se díval na pořad, který se jmenuje Jasná řeč Josefa Chuchmy. Jde o diskusní pořad deníkového novináře, který prošel Mladou frontou, ještě za komunismu Mladým světem, později Lidovými novinami, a tento člověk si do pořadu vždy zve dva, tři hosty na nějaké konkrétní téma, které se týká vnímání kultury a kulturní tvorby. Tentokrát to bylo s Janem Vitvarem, což je novinář, který se věnuje výtvarnému umění, a Martinem Dostálem, kurátorem přes výtvarné umění. Tématem byla instalace čínského výtvarníka Aj Wej-weje ve Veletržním paláci v Praze. To by samo o sobě nestálo za žádnou zmínku, protože to je jedna z mnoha desítek, ba stovek kulturních událostí, které se v Praze dnes a denně dějí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Zajímavosti této akce však dodává autor tím, že je politicky nežádoucí osoba. „Proto je pro naše kulturní redaktory rázem atraktivnější a věnují mu mnohem víc pozornosti. Nejsem výtvarný kritik ani historik, a tudíž dílo tohoto čínského výtvarníka rozhodně nemíním hodnotit. Když se bavili o tom, jak dochází k tomu, že se z nějakého uměleckého gesta, ať už výtvarného, instalačního, vizuálního umění, stává společenský nebo politický čin, vzpomněli si na nechvalně známý vztyčený prostředníček českého výtvarníka Davida Černého uprostřed Vltavy. Ten se tam objevil tři čtvrtě roku po zvolení Miloše Zemana prezidentem a byl namířen na Hrad. A toto bylo v pořadu vydáváno za umělecký čin,“ podivuje se mediální odborník.
Umění už je jen to, co vyjadřuje politický postoj
Zastavit se musí u jednoho z výroků, které v pořadu pronesl jeden z hostů, kurátor a režisér Martin Dostál. „My přece všichni dobře víme, jaké jsou ty správné postoje,“ pronesl k tématům uprchlictví, genderu, čínského či tibetského problému a podobně. Přičemž moderátor Josef Chuchma ho v tu chvíli jen doplnil, že všichni určitě neví, jaký je ten správný postoj, „jinak by se o tom někde nepsalo tak ošklivě, jak se o tom píše“. „Tahle všechna slova a výrazy tam padaly a mně se z té věty udělalo poněkud nanic, protože jsem si uvědomil dvě věci. Jednak tu, že dnešní samozvaná elita kulturní publicistiky považuje za jediné možné a správné takové umění, které se vyjadřuje k nějakému politickému problému a vyjadřuje politický postoj. To si myslím, že je první omyl, protože umění samozřejmě nemusí být l'art pour l'art, umění pro umění, jak se říkávalo. Nevisí ve vzduchoprázdnu, vždy je vytvářeno v nějakém kontextu, umělec je plodem nějakých socio-historických, socio-kulturních, socio-ekonomických a dalších souvislostí. To všechno je pravda,“ přiznává Petr Žantovský.
Samozřejmě v nějaké konstelaci tvořil Henri de Toulouse-Lautrec a v jiné konstelaci tvořil Vincent van Gogh. „A rozhodně to nebyli státem podporovaní umělci jako David Černý, nedostávali na každé své ‚umělecké gesto‘ velké veřejné peníze. Přesto se domnívám, že díla Toulouse-Lautreka a Vincenta van Gogha už za těch sto let prokázala, že přežijí ještě mnoho dalších generací. Jestli byť třeba i jen pár týdnů přežije nějaké dílo pana Černého, to nevím. Abych si nebral na paškál jen Davida Černého, takových jich je víc, kteří se domnívají, že jediným smyslem uměleckého výrazu nebo nějakého kulturního projevu je vyjádření politického postoje, ale v tom pořadu hovořili o něm,“ vysvětluje mediální analytik a vrací se k uvedenému výroku.
Totalitární tendence prorůstají už i do kulturní publicistiky
Považuje ho totiž za strašlivý projev velké pýchy, samolibosti, arogance a totalitárního myšlení. „Dává ale také na vědomí, jak moc služný, loajální, poslušný a jak moc pokorný či dokonce servilní ten umělec dnes umí být vůči moci, vůči mocenským politickým strukturám, jak dokáže sloužit, jak dokáže poklonkovat, nosit tašku silnějším. To je něco tak šíleného, protože ony ‚správné postoje‘, o nichž to přece ‚všichni dobře víme‘, jsou odvozeny od oficiálně stanovených správných postojů. Mně to silně připomíná agitační kulturu padesátých let, budovatelské kantáty chudáka pozdějšího sebevraha Radima Drejsla a jiné nesmysly, které v té době vznikaly. Ti lidé také byli zřejmě přesvědčeni o tom, že ve svých dílech vyjadřují a zastávají ty správné postoje. Nu jaké ty postoje byly, to se v kontextu historického vývoje ukázalo, stejně jako se to ukáže o těchto tzv. správných postojích,“ nepochybuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Nejvíce ho na tom všem děsí, že Česká televize jako etalon publicistické plurality, což je i uzákoněno, dává slovo skupinám lidí, kteří říkají, že oni jediní znají ty správné postoje. „To je v naprostém protikladu k veškerému smyslu pluralismu v demokracii i v zákonu o České televizi. Vyjadřovat názor, že určitá úzká vymezená skupina je držitelem těch správných postojů, totiž stejně tak znamená, že ta druhá skupina, byť je stonásobně větší, je držitelem špatných postojů. A od tohoto onálepkování, od té stigmatizace, je velice blízko k nějaké ostrakizaci, k nějakému trestání, k nějakému vylučování ze společnosti a podobně. Já se samozřejmě těchto totalitárních tendencí bojím, a když prorůstají už i do kulturní publicistiky, tak to znamená, že jsme na tom opravdu špatně,“ míní mediální odborník.
Sorosova univerzita je po novele vysokoškolského zákona v potížích
Ve druhém tématu se věnuje nyní tolik medializované Středoevropské univerzitě, která sídlí v centru Budapešti, na adrese Nádor utca 9, blízko hlavní budovy Maďarské akademie věd. „Hodně se o ní mluví a píše, protože po novele vysokoškolského zákona bude mít tato škola pana Sorose problémy se svým působením v Maďarsku, pokud nedojde k uzavření nějaké dohody o jejím působení na maďarském území. Nás se tato záležitost dotýká jakoby druhořadě, protože nás ‚nějaké Maďarsko‘ vlastně nemusí zajímat. Ale mělo by, a to nejenom v kontextu se Sorosem, ale i v kontextu Boloňské úmluvy, jejímiž signatáři jsou nejen členské země Evropské unie, ale třeba také Turecko, Rusko, Ukrajina, Kazachstán, Gruzie a nějaké další postsovětské země, celkem jedenačtyřicet zemí,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský úmluvu z konce devadesátých let.
Jejími účastníky nejsou účastny země anglo-amerického prostoru, protože tamní tradice vysokoškolského vzdělávání je formálně i obsahově úplně jiná než tradice zemí západní, střední a východní Evropy. „Boloňská dohoda stanovuje, že členské země se společně domlouvají o určitých společných standardech vysokoškolského vzdělávání. A to je, že je trojstupňové, bakalář, magistr, doktor, že jsou tam určité základní akreditativy, které zaručují prostupnost studijních programů, možnou mobilitu pedagogů i studentů a podobně. Je to velmi užitečná dohoda, která by ve svém optimistickém vyjádření mohla přinést značný pokrok pro vysokoškolské vzdělávání v celé Evropě,“ poznamenává mediální analytik s tím, že právě Středoevropská univerzita Georga Sorose je ve zvláštním postavení.
Neexistuje dohoda o uznávání titulů z USA v rámci boloňského prostoru
Její oficiální sídlo je ve Spojených státech a spadá do kompetence Mid-Atlantic Region Commission on Higher Education, Středoatlantické regionální komise pro vyšší vzdělávání, která má pravomoc udělovat institucím akreditace pro určité typy vyššího vzdělávání. „Zatímco evropská tradice, která je vyjádřena Boloňskou úmluvou, spočívá v trojstupňovém vzdělávání, tak ve Spojených státech ani ve Velké Británii to takhle jednoduše kompatibilní není. Zejména Spojené státy jsou na to specifické, vysokoškolský systém je tam hodně odlišný. Je tam nižší stupeň College, pak vyšší stupeň University. Zahrnuje stejně tak prestižní univerzity typu Harvardu, jakož i malé městské vysoké školy, které mají v podstatě zanedbatelnou prestiž, nebo Colleges, což jsou v podstatě ‚bakalářské programy‘,“ přibližuje Petr Žantovský vysokoškolský systém v USA.
Důležité ale je, že není zaručena prostupnost a vzájemná uznatelnost diplomů z amerických škol a škol boloňského prostoru. „Když si někdo udělá bakalářský diplom na nějaké městské College ve Spojených státech a přijde s ním do Prahy, tak má hodnotu maturanta. Nikdo mu to tady neuzná, protože neexistuje žádná univerzální dohoda o uznávání nebo nostrifikaci titulů tohoto typu ze Spojených států v Evropě. Je to bizarní, že třeba i absolvent Harvardu by měl problém s tím, kdyby chtěl úředně nostrifikovat titul v České republice. Jiná věc je, že každý rozumný člověk ví, že Harvard je vynikající škola, takže by žádnou nostrifikaci nikdo nepožadoval. Ovšem kdyby se takový člověk chtěl ucházet o místo ve státní správě, tak by měl smůlu a nostrifikaci by nedostal. Zatímco když je absolventem Lovaně, Varšavy, Moskvy nebo nějaké jiné univerzity, tak má nostrifikaci automaticky podle Boloňské úmluvy,“ podotýká mediální odborník.
Ze shromažďování studentů v Budapešti se kvůli Sorosovi dělá politikum
Teoreticky vzato by měla mít americká akreditace Středoevropské univerzity převoditelnost do té maďarské a eventuálně do dalších bolognských akreditačních systémů. „Ale v českém vysokoškolském zákonu v § 93a se píše: ‚Zahraniční vysokou školou se rozumí právnická osoba ustavená podle právních předpisů cizího státu, která je v cizím státě, podle jehož právních předpisů byla zřízena, (dále jen „domovský stát“) součástí vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu a která v domovském státě poskytuje vzdělávání, jehož absolvováním se v domovském státě podle jeho právních předpisů získává vysokoškolské vzdělání.‘ To všechno by bylo dobré až na to, že pokud mi je známo, tak ta Central European University ve Spojených státech žádné vzdělávání nikomu neposkytuje,“ upozorňuje Petr Žantovský pro ParlamentníListy.cz.
Ing. Miloš Zeman
„Je to tam pravděpodobně jenom adresa, poštovní schránka, bankovní účet, ale pokud vím, nemají tam žádný kampus, žádné studenty, žádné učitele, takže je tady velký otazník i nad tím, kdyby se náhodou chtěl Soros se svojí školou přestěhovat do České republiky. Asi by narazil na tenhle zákon a pravděpodobně by se jeho univerzita stala jen jakousi méně důležitou vzdělávací agenturou, jejíž diplomy by v českém prostředí neměly vůbec žádnou váhu, protože by nebyly nostrifikovatelné. To vše je třeba připomenout v souvislosti s tím, že se v Budapešti shromažďují studenti organizovaní vlastníky, direktory nebo pedagogy z té Sorosovy univerzity a dělá se z toho politikum. Pochopitelně, protože Soros ovlivňuje politické události, měl pod sebou celou kampaň Hillary Clintonové a má samozřejmě své zájmy ve střední a východní Evropě,“ připomíná mediální analytik.
Je dobré připomínat, jak andílek ke svým miliardám přišel
Přitom je přesvědčen, že o maďarském rodákovi a americkém multimiliardáři je třeba mluvit nejen v souvislosti se Středoevropskou univerzitou. „Až bude zase někdo vykřikovat, že Soros je v první řadě filantrop, tak bych rád připomněl, jakým způsobem se dostal k těm miliardám, které pak investuje do toho, čemu někdo říká filantropie a někdo tomu říká kupování si vlivu. On to přece získal finančními měnovými spekulacemi, které například roku 1992 donutily Bank of England k devalvaci britské libry. Byla to nejspíš možná v mezích zákona únosná, avšak očima slušného člověka nepříliš důstojná a nepříliš přijatelná finanční spekulace,“ dává Petr Žantovský za pravdu Sorosovým kritikům, kteří poukazují na zdroj jeho bohatství ze spekulačních obchodů, což je bráno jako neslučitelné s jeho filantropickým zaměřením.
„Takže o tom, že se v osobě George Sorose jedná o nějakého andílka, který nám přinesl všechno to dobro, bych asi velmi pochyboval. A dost mě udivuje, jak se naše média angažují v jeho prospěch. Ale je to dáno i tím, že jeho fondy financují rozmanité Evropské hodnoty, Ligu lidských práv a různé podobné spolky, spolek paní Slonkové Neovlivní.cz a tak podobně, tam jsou ty vazby jasné a zřetelné. Připomínám je však schválně proto, aby se na ně nezapomínalo a abychom ty věci vnímali v kontextu. Nejenom že ta škola jako taková by měla v České republice velký problém s existencí podle stávajícího zákona, pokud by ho ovšem účelově nezměnili, protože i to je možné, ale také, že tady opravdu nejde o filantropii, ale o politický boj,“ zdůrazňuje mediální odborník.
Úspěšnou televizi pro masy může dělat jenom špičkový intelektuál
Na závěr si nechal ohlášený televizní návrat Vladimíra Železného. „Na naší mediální mapě mi chybí z více důvodu. Je to zkušený mediální eskamotér, to nemyslím ironicky a nevážně, dokázal udělat z TV Nova ve své době nejúspěšnější východoevropskou televizi a předmět monstrózní politické zlodějny v podání českého Parlamentu ve výši deset a půl miliardy korun, to je prostě unikátní záležitost. Železný dal té televizi tuhle cenu a čeští poslanci ji potom s těmi penězi věnovali panu Lauderovi a jeho společnosti, tu historku zná každý. Já jsem mu kdysi položil otázku, jak je možné, že tak vzdělaný člověk, intelektuál a sběratel umění jako on dělá tak pitomou televizi, jako je televize Nova, která vysílá nekonečné telenovely, sitkomy čtvrté kategorie, různé čundrcountryshow a všechny možné estrády toho či onoho, že to mi nejde dohromady,“ vzpomíná Petr Žantovský.
Od tehdejšího šéfa Novy se mu dostalo odpovědi, že úspěšnou televizi pro masy může dělat jenom špičkový intelektuál, že ji nemůže dělat příslušník té průměrné masy, protože to nedokáže domyslet. „Je to, pravda, trochu elitářské prohlášení, nicméně jsem zvědav, jak se ve jménu toho tehdejšího prohlášení popere pan Železný s úkolem, který si předsevzal v tomto okamžiku, že chce vytvořit takovou televizní obdobu Parlamentních listů, jestli jsem mu správně rozuměl, že má jít o rychlé, jednoduché a srozumitelné informování veřejnosti bez nějaké velké politické korektnosti. Jak znám Železného, určitě tam nebude nic moc intelektuálně přetěžkaného, určitě se bude snažit o nějakou vizuální a jinou atraktivitu, čili myslím, že to srovnání s ParlamentnímiListy.cz není až tak úplně od věci,“ domnívá se mediální analytik.
Mělo by jít o alternativu k propagandistickému působení České televize
Myslí si, že Vladimír Železný sleduje založením zpravodajské televize cíl podchytit segment neuspokojeného televizního publika, který se dnes nachází na internetu. „Například mezi čtenáři Parlamentních listů a dalších webů, jemuž chybí televizní program, alternativně postavený vůči zcenzurovanému a velmi rigidnímu propagandistickému působení České televize ve zpravodajském slova smyslu. Televize Prima se o to snaží velmi zdatně, ačkoli jí všichni okopávají kotníky, ale její hlavní úkol je poskytovat mainstreamovou zábavu. A u televize Nova jde o čistý bulvár. Myslím, že Železný přesně ví, co chce vyrábět za produkt a pro koho ho chce vyrábět. Má ale několik technologických překážek. Bude ho stát asi hodně peněz, než dostane televizi do terestrického vysílání, na multiplexy. Přes internet je to jednoduché, přes satelit je to také jednoduché, ale ne každý přijímá satelitně,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Nedá mu to, aby se nezastavil u toho, pod jakou hlavičkou bude nová televize vysílat. „Mně název televize Z24 evokuje poměrně dávný projekt pánů z J&T, který na Slovensku funguje jako TA3 a u nás chviličku fungoval jako Z1. Ovšem to byla ekonomická televize, tohle je hrozně nenápadný a nezábavný název. Já jsem si u Železného zvykl na mnohem větší smysl pro humor. Třeba když vymýšlel název televize Joj, která původně vznikla jako jakási slovenská pobočka Novy ještě za Železného. Tak o tom tehdy byla velká debata, jak ji nazvat, aby to nebyla Nova a aby to bylo Slovákům blíž. Tak tehdy říkal, že se nejvíce hodí ono citoslovce, které vyjadřuje to, když je dámě při intimním styku opravdu dobře, tak udělá ‚joj‘. Takže byla televize pojmenována Joj,“ směje se mediální odborník.
Z24 je strašná nuda, TV Haf by signalizovala, že není politicky korektní
To mu přišlo velice vtipné, televize se na Slovensku uchytila a dodnes je to jedna ze dvou nejúspěšnějších tamních televizí, a i když už dávno nepatří Železnému ani skupině kolem Novy, tak je „Jojka“ stále na světě. „A proto mě Vladimír Železný trošku zklamal tím Z24. To je strašná nuda. Už i proto, že Pál Milkovics, s nímž televizi připravuje, provozuje takové ty legrační kanály jako TV Mňam, TV Mňau a podobně. Tak jsem si říkal a dávám to panu Železnému takto formou otevřeného sdělení jako návrh, že by se ta jeho televize, když má být tedy poctivá žurnalistická, pravdivá, bez politické korektnosti, mohla jmenovat TV Haf a vyjadřovat tím, že je vlastně hlídacím psem demokracie. Radši bych se díval na TV Haf než na Z24, i když i na tu jsem zvědav,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
