Absolutní bezpečnost nezajistíte nikdy, zní od hledačů místa pro sklad jaderného odpadu. Mezi lid posílají sociology

Přesto je to něco, čeho se zdejší obyvatelé, kteří v referendu o hlubinném úložišti řekli NE, velmi obávají. Zvláště poté, co se před pár dny vyjádřil ministr průmyslu a obchodu v demisi Tomáš Hüner: „Nedovedu si představit, že by se to silové řešení mělo použít jako první. Pokud ale budete, páni starostové, zatvrzele proti, tak osm z vás bude mít štěstí, že jste si nevybrali toho černého Petra. Ale ti, kteří ho budou mít, tak se pak také může stát, že ten stát to udělá bez kompenzací.“

Proč se právě teď řeší ukládání vyhořelého jaderného paliva? O jaké množství jde a jak dlouho a kde se dosud hromadilo?

Tento problém se neřeší „právě teď“, ale již více než dvacet let. Strategie nakládání s vyhořelým jaderným palivem je podrobně popsána v „Koncepci nakládání s radioaktivními materiály a vyhořelým jaderným palivem“. Aktualizaci tohoto oficiálního materiálu schválila vláda ČR v závěru loňského roku a je dostupný na internetu, kde můžete nalézt detailní informace.

V ČR je klíčovým problémem vyhořelé jaderné palivo z provozu jaderných elektráren Dukovany a Temelín. Jeho objem se odhaduje za celou dobu provozu na více než 9 000 tun (toto číslo počítá s dostavbou dalších tří bloků JE na území ČR, samozřejmě může být i nižší).

Nebylo by efektivnější ještě pár let počkat, než budou zkušenosti z jiných zemí nebo než se najde způsob dalšího zpracování těchto odpadů? Aby se pak toto ničení krajiny a poškozování života tamních občanů neukázalo jako zbytečné...

Právě kvůli potenciálnímu technologickému pokroku se hlubinné úložiště začne stavět až v roce 2050 a v provozu bude od roku 2065. Je zde tedy dostatečná časová rezerva. Chceme být zodpovědní a být připraveni s předstihem. Proto hledání nejvhodnější lokality běží již nyní.

Již v současné době existuje technologie přepracování vyhořelého paliva. Ale toto řešení je velmi drahé. Navíc i po přepracování zůstane nutnost část radioaktivního odpadu, který je nutné uložit, oddělit od životního prostředí. Takže ani přepracování problém neřeší. Objem nebezpečného materiálu se pouze zmenší.

Úvahy o ukládání pod mořské dno narazily na Londýnskou konvenci, která to zakazuje, protože by se obtížně prokazovalo, že nemůže dojít ke kontaminaci mořské vody a vodních organismů, vystřelování odpadů do mimozemského prostoru je prý neetické a nebezpečné. Není ukládání pod zem poblíž lidských sídel také nebezpečné a neetické?

Sama jistě cítíte, že ukládání do moře nebo vystřelování do vesmíru zavání mimořádným hazardem. Hlubinné úložiště je všeobecně považováno za dlouhodobě nejbezpečnější variantu oddělení radioaktivních látek od životního prostředí nejen člověka, ale i ostatních živých organismů.

Ministr životního prostředí Richard Brabec si podle svých slov neumí představit, že by úložiště bylo v lokalitě, kde budou masivní protesty místních obyvatel. Které lokality by tak zůstávaly ve hře?

V současné době je stále ve hře devět lokalit. Zhruba do konce letošního roku je úkolem správy zúžit na základě analýz seznam na čtyři lokality. S prohlášením pana ministra se ztotožňujeme. Ostatně právě kvůli vyššímu zapojení obcí do rozhodovacího procesu připravuje meziresortní expertní skupina speciální zákon.

Co bude přesně řešit?

Jde o zvláštní zákon o zapojení obcí do výběru lokality pro hlubinné úložiště. Návrh věcného záměru zákona o zapojení obcí do výběru lokality hlubinného úložiště vysokoaktivních radioaktivních odpadů najdete pod č. j. 1397/16 – zasedání vlády ČR.

(Celé znění návrhu najdete zde. O jeho účelu stručně píšeme pod čarou* na konci tohoto rozhovoru. Pozn. red.)

Co lidem nabízíte jako kompenzaci? Jaké například typy pracovních míst budou nabízeny a na jak dlouho?

Příprava, výstavba a samotný provoz úložiště přinesou do regionu významnou poptávku po pracovních silách, a přispějí tak ke snížení nezaměstnanosti. A to v řádu minimálně desítek let.

Půjde jen o odborné a manuální práce, nebo zde najdou uplatnění i jiné skupiny obyvatelstva, které v regionu hledají práci hůře: ženy s dětmi a podobně?

Potřeba pracovních sil se bude odvíjet od životního cyklu úložiště. Lze očekávat postupné zvyšování počtu pracovních míst od průzkumné fáze, budování podzemní laboratoře přes výstavbu úložiště až po maximum v době zhruba 90 let plného provozu úložiště. V počátečních fázích se počítá s využitím lokálních pracovníků zhruba na úrovni dvaceti procent, ale po zahájení provozu úložiště to může být až osmdesát procent. To znamená, že by úložiště v dané lokalitě mohlo v průběhu výstavby poskytnout zaměstnání až 200 místním lidem, a při plném provozu by dokonce mohlo zaměstnat až 300 lidí z okolí.

Kromě primární zaměstnanosti přímo na úložišti (hornická činnost, obsluha a údržba provozovaných zařízení, technické a administrativní činnosti, ostraha objektu a podobně) přitom bude podpořena i takzvaná sekundární zaměstnanost, například v segmentech stravovacích a ubytovacích služeb, školství či v oblasti výstavby nových bytů.

Je to myšleno tak, že se počítá, že by se za prací na úložišti stěhovali do okolí lokality natrvalo lidé odjinud? „Zaměstnanost ve školství“ – například by se vybudovala mateřská škola?

Předpokládáme, že výstavba hlubinného úložiště může obecně přinést pozitivní ekonomické efekty pro lokalitu – zaměstnanost, rozvoj služeb, investice, infrastrukturu. Samotná výstavba se však začne realizovat pravděpodobně až v roce 2050, nelze tedy být více konkrétní v roce 2018.

Proč by měli místní akceptovat či tolerovat, že budou žít u úložiště atomového odpadu? Příspěvky obcím se již dnes jeví jako nedostačující – lidé samotní to příliš nepociťují, o využití obecních peněz rozhoduje velmi omezený počet lidí, ale například hodnota pozemků a rodinných domů, pokud by klesla, se dotkne bohužel právě konkrétních lidí, rodin, které přijdou o domov... Kde mají zaručené nějaké kompenzace?

Model finančních příspěvků do obecních rozpočtů nám připadá jako spravedlivý a efektivní. Může být samozřejmě realizován různými cestami – přímé dotace, daně a podobně.

Jakákoli individualizace kompenzací by byla nepochybně velmi administrativně náročná.

Na svých stránkách píšete, že další umístění odpadů „nesmí negativně ovlivňovat člověka a životní prostředí“. Jak se tedy na seznam mohla dostat například Čertovka u Lubence v Ústeckém kraji, který je mimo jiné zasažený na severu již dost psychologicky, socioekonomicky i devastací kvůli těžbě uhlí?

Všechny lokality byly na seznam zařazeny zejména kvůli jejich geologickým charakteristikám.

Mluvíte o diskusi s lidmi. Víte, jak dopadlo referendum v Lubenci v roce 2012? Jednoznačná většina byla proti. Jak se stavíte k takto vyjádřené vůli lidí?

Ano, víme, jak dopadla referenda nejen v Lubenci, ale i v dalších lokalitách. Názory a postoje obyvatel v lokalitách jsou jedním z mnoha faktorů, které při hledání umístění hlubinného úložiště sledujeme. V nejbližší době uskutečníme v jednotlivých oblastech dotazníková šetření týkající se právě postojů místních.

(Výzkum veřejného mínění se podle zjištění redakce má uskutečnit vždy na vzorku 300 osob z dané lokality, uskuteční jej Centrum výzkumu veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd a zahrne více než 50 obcí. První vlna 12. a 13. května – Čihadlo, Magdaléna, Hrádek, druhá vlna 26. a 27. května – Čertovka, EDU-západ, ETE-jih, třetí vlna 9. a 10. června – Kraví hora, Horka, Březový potok.)

Když se bavíme o Čertovce – ta leží v chráněném území, v přírodním parku Horní Střela a nachází se na něm také chráněná přírodní rezervace Blatenský svah a řada dalších cenných území z hlediska ochrany přírody, nadregionální biocentra, velmi cenná vegetace (ohrožené druhy rostlin) se dochovala na izolovaných čedičových kupách a podobně. Žije zde velmi ohrožený mlok skvrnitý, mnoho druhů sov a podobně, nehledě na ochranu lesů se zachovanými původními listnatými dřevinami, s 200 a více let starými stromy... Oblast je mimo jiné turisticky hojně navštěvována, v přírodním parku se nacházejí významné chráněné kulturní a historické památky, ke kterým patří například nedaleký zámek v Rabštejně nad Střelou. Jsou to důležité a nezanedbatelné informace, které budou mít na výběr či vyloučení lokality vliv?

Každá potenciální lokalita je hodnocena podle desítek kritérií. I vámi jmenované aspekty bereme v úvahu.

V některých částech republiky se třeba „jen“ kvůli křečkovi polnímu na spoustu let zbrzdí výstavba dálnice, kterou si přitom obyvatelé přejí kvůli odklonu dopravy z obcí. Je vůbec reálné prosadit stavbu na území s chráněnými parky?

Projekt hlubinného úložiště, bez ohledu na to, ve které lokalitě se nakonec realizuje, projde stejným hodnocením jako kterákoli jiná významná stavba. To znamená, že mimo jiné bude muset získat stavební povolení a stejně tak projde hodnocením z hlediska vlivu na životní prostředí. Pokud příslušná zákonná povolení nezíská, pak nebude možné jej zahájit.

Nucený prodej nemovitosti (rodinného domu) či, řekněme přímo vyvlastnění, je považován vždy za krajní způsob řešení. V případě pokračování těžby uhlí se od tohoto necitlivého způsobu ustoupilo – uvádělo se, že vyvlastňovací paragrafy jsou totalitní a možná je pouze dobrovolná dohoda. Pokud by zákon neobsahoval možnost „vyvlastnění“ nebo by tento způsob neprošel, jak by se dál postupovalo?

Tato otázka nemá v současné době žádnou souvislost s hledáním lokality pro hlubinné úložiště.

Je tedy i vyvlastnění ve hře? Čím by se ve vyvlastňovacím řízení prokazoval veřejný zájem, který musí převažovat nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného? Ani uhlí – určené pro teplo domovů lidí – nebylo shledáno takovým veřejným zájmem, aby si stát ponechal možnost vyvlastnění, která již v zákoně byla zakotvena...

Tato otázka nemá v současné době žádnou souvislost s hledáním lokality pro hlubinné úložiště.

Až k výběru lokality dojde, kdy konkrétně začne jednání s vlastníky pozemků a nemovitostí odškodnění? Jsou již představy, jak by jednání o odškodnění probíhalo?

Jsme organizací pověřenou vyhledáním a analýzou lokalit. O konkrétním výběru rozhodne vláda ČR, a to až v roce 2025.

Jak je možné, že se dnes nikdo nebaví s lidmi z vesnice, které jsou reálně v okruhu zhruba do čtyř kilometrů, jen samosprávně spadají pod jiné vzdálenější obce? Jako příklad třeba Stebno u Petrohradu – cca 2 km od hraniční čáry lokality Čertovka.

Naším cílem je diskutovat se všemi obcemi, do jejichž katastru zasahuje uvažované průzkumné území.

(Katastrálně, jak zaznělo už v otázce, dotčená vesnice do území nezapadá. Na doplňující otázku nebyla jiná reakce, zřejmě je tedy myšlena v tomto případě odpověď NE. Pozn. red.)

Ale v jakém okruhu od lokality by bylo ochranné pásmo, respektive zóna havarijního plánování?

To závisí na konkrétním projektu, který zatím logicky neexistuje.

Co by čekalo obyvatele, kteří by v okolí vybrané lokality žili – nacvičovaly by se postupy, co dělat při vzniku havárie a podobně? Měli by nárok na nějaké dotace na protiradonová opatření ve svých domech?

Žádná zvláštní „protiradonová“ ani jiná opatření nebudou potřeba. Úložiště je přece projektováno tak, aby z něj radioaktivita neunikala!

V předešlé otázce jste odpověděla, že projekt ještě neexistuje... Odpůrci poukazují, že bezpečnost není absolutně zajištěna. Jednak může selhat lidský faktor, dále například kontejnery na ukládání odpadu údajně budou víceméně ze „železa“ a nikdo nemůže zaručit, že po nějaké době nezkorodují. Na to říkáte co?

Absolutní bezpečnost je pojem, který nelze zajistit prakticky u žádného zařízení nebo stavby. Hlubinné úložiště se jeví jako dlouhodobě nejbezpečnější řešení. Uvědomme si, že v současné době je vyhořelé palivo skladováno na povrchu v takzvaných meziskladech v areálech jaderných elektráren, a to v kontejnerech, jejichž životnost činí pouhých několik desítek let. Poté by bylo nutné palivo z kontejneru vyndat a přeložit do kontejnerů nových. Toto řešení vám připadá jako absolutně bezpečné?

Připravované ukládací kontejnery jsou vyrobeny ze speciálních ocelí s očekávanou životností delší než 10 000 let. Budou tedy schopné zadržet vyhořelé jaderné palivo na dobu dostatečnou na to, aby radioaktivita poklesla na nízkou úroveň. Navíc kontejner je jen jednou z bariér. Tu další tvoří silná bentonitová výplň, která zabraňuje kontaktu kontejneru s vodou.

A konečně třetí (tou nejdůležitější) bariérou bude horninový masiv, kam bude zhruba do hloubky 500 metrů palivo ukládáno. Tento masiv je vyhledáván tak, aby byl maximálně stabilní, kompaktní a s co nejmenším oběhem podzemní vody.

Geolog Svejkovský poukázal na to, že na některých mapách nebo ve zprávách není vyznačen významný nadregionální jáchymovský zlom, který navíc není homogenní a který prochází skrze lokalitu Čertovka. Lidé zde potvrzují zaznamenané otřesy půdy. Není to hazard?

V geologických mapách, geofyzikálních indikacích a ani v morfologickém projevu nejsou žádné zmínky o vnějším projevu jáchymovského hlubinného zlomu. „Jáchymovský zlom“ je považován za rozhraní založené v rámci kadomského geotektonického cyklu (před zhruba 750 až 530 miliony lety). Tato struktura mohla mít potenciálně význam při vmístění tiského plutonu do hornin proterozoika tepelsko-barrandienské jednotky. Podle datování je stáří tiského plutonu 504 milionů let (Venera, 2000). Vyřazení průzkumného území Čertovka z dalšího uvažování tak nemá vědecké opodstatnění. Jáchymovský zlom jako regionální struktura byl interpretován v rámci blokového členění českého masivu. V současné době je tato představa překonána.

(Tam, kde je výskyt zóny pohybově nebo seismicky aktivního zlomu – nebo jiného pohybu zemské kúry, který by mohl způsobit deformaci jaderného zařízení snižující nukleární bezpečnost, do vzdálenosti 5 km, nebo vznik doprovodného zlomu na pozemku, se zakazuje umístění jaderného zařízení – hlubinného úložiště – podle Vyhlášky 378/2016 o umístění jaderného zařízení. Pozn. red.)

Vyloučení lokalit, kam zasahují nadregionální zlomy, bylo údajně jedním ze dvou původních kritérií pro výběr: Může tu být porušená hornina, kolovat voda – na tektonické zlomy jsou vázány vodní toky... S jakými výsledky zde probíhá seizmické monitorování?

Seizmické monitorování je součástí geologických výzkumů, které proběhly ve všech lokalitách. Výsledky geologických výzkumů jsme také ve všech lokalitách veřejně prezentovali.

Většina čtenářů u toho nebyla – mohlo by to tedy zaznít v zestručněné formě alespoň k té Čertovce?

Znovu opakuji. Výsledky geologických výzkumů byly veřejně prezentovány, a to i v lokalitě Čertovka, kde prezentace proběhla 11. 4. Všichni zájemci se s nimi mohli seznámit.

Druhou podmínkou mělo být vyloučení oblastí v blízkosti hranic, aby problémy se stavbou a úložištěm nezpůsobily potíže ještě se sousedními státy. Tato kritéria už „neplatí“, respektive obavy z nelibosti ze strany Německa nejsou?

Správa úložišť radioaktivního odpadu je vědeckou, nikoli politickou organizací. Naše hodnocení se týká geologických parametrů, technické proveditelnosti, bezpečnosti a podobně.

Do Ústeckého kraje směřuje 15 ekomiliard na revitalizaci krajiny, která je nadměrně zdevastovaná. Díry po těžbě se zahlazují znovuobnovením fauny a flóry, zatápěním vodou pro vznik jezer, obnovou lesů, zemědělských pozemků, biokoridorů... O kus dál by se opět krajina ničila, devastovaly by se přírodní rezervace, nadregionální biokoridory, lesy, vzácné druhy rostlin a zvířat i zabydlená území... Nemohl by někdo poukázat na nehospodárnost veřejných prostředků? Nedocházelo by ke střetu zájmů, když jde i o rozpor s „Globálním plánem revitalizace severozápadních Čech“?

Správa úložišť radioaktivního odpadu hodnotí potenciální lokality podle desítek kritérií, nejdůležitější skupinou kritérií však jsou samozřejmě bezpečnost a technická proveditelnost.

Je rozumné rozšiřovat po republice lokality s možnou radiací? Neměl by odpad prioritně zůstat v blízkosti elektráren, v místech s již dnes prokázanou radiací? Mimochodem – v České republice je v průměru dvakrát větší výskyt radonu než v ostatních částech Evropy (zdroj).

Z hlubinného úložiště žádná radiace unikat nebude.

(Vyhláška 378/2016 o umístění jaderného zařízení nijak nevylučuje možnost radiační mimořádné události u hlubinných úložišť, operuje s pojmem velikosti území, ve kterém se provádějí ochranná opatření, a definuje mez, při níž je v případě hlubinného úložiště radiační ochrana považována za zajištěnou.)

Co bude přesně znamenat, když nějaká lokalita bude vybrána jako „záložní“?

V záložní lokalitě proběhnou po roce 2025 identické průzkumy a hodnocení jako v lokalitě „finální“. A na základě všech upřesnění pak bude rozhodnuto o výstavbě hlubinného úložiště od roku 2050.

Jaký dopad na vaši práci a výběr lokalit mají ukončené či stávající žaloby, kdy soud většinově zrušil rozhodnutí o průzkumných územích pro úložiště?

Ukončené či stávající žaloby naši činnost nijak zásadně neovlivnily. Správa úložišť radioaktivního odpadu nebyla žalovanou stranou. Chceme zdůraznit, že veškeré naše aktivity probíhají v souladu se současnými zákony a dalšími normami.

Zástupci SOS Lubenec uvedli, že na mezinárodní nukleární konferenci bylo českému SÚRAO v podstatě vyhrožováno či vytýkáno ze strany EU, že nesplňuje nějaké záležitosti. O co šlo?

O žádném vyhrožování nevíme, na to se musíte zeptat zástupců SOS Lubenec.

Nikol Novotná, Správa úložišť jaderného odpadu

* Návrh věcného záměru zákona o zapojení obcí do výběru lokality hlubinného úložiště vysokoaktivních radioaktivních odpadů:

Navrhovaný zákon by obsahoval ustanovení, podle něhož by ve fázi před zahájením řízení o stanovení chráněného území pro zvláštní zásah do zemské kůry k ukládání radioaktivních odpadů v podzemních prostorech Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) byla povinna vyžádat si stanovisko dotčených obcí k záměru pokračování procesů směřujících k umístění a výstavbě hlubinného úložiště v dané lokalitě. Vyžádání tohoto stanoviska by bylo samostatným procesem (nikoliv správním řízením), který by nebyl součástí žádného jiného správního řízení. Souhlasné stanovisko obcí by tedy bylo požadováno v době, kdy již bude vhodná lokalita detailněji identifikována (v této době by měly být na základě geologických průzkumů vytipovány dvě nejvhodnější lokality). Tato fáze by měla podle aktualizace Koncepce s nakládáním s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem (dále jen Koncepce), která byla vládou projednána a vzata na vědomí (usnesení vlády č. 1061/2014 ze dne 15. 12. 2014), nastat v roce v roce 2020 (aktualizace Koncepce bude ještě předmětem posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí – SEA, teprve poté může dojít ke konečnému schválení vládou). Povinnou náležitostí žádosti SÚRAO o stanovisko dotčených obcí by byl text návrhu na stanovení chráněného území pro zvláštní zásah do zemské kůry včetně zákresu jeho navrhovaných hranic, vypracovaný podle zvláštních předpisů.

Za dotčenou obec by měla být považována ta obec, na jejímž katastrálním území by mělo být stanoveno chráněné území pro zvláštní zásah do zemské kůry k ukládání radioaktivních odpadů v podzemních prostorech. Obec vydá své stanovisko nejdříve do šesti měsíců od doručení žádosti SÚRAO. Stanovisko obce je rozhodováním v samostatné působnosti ve smyslu § 35 a násl. zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, resp. § 9 a 13 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu. Pokud bude v této lhůtě podán přípravným výborem řádný návrh na konání místního referenda podle zvláštních právních předpisů nebo pokud obec ve stejné lhůtě usnesením zastupitelstva rozhodne o konání místního referenda, jehož předmětem bude otázka, zda má zastupitelstvo obce požadované souhlasné stanovisko udělit, obec své stanovisko nevydá dříve, než budou vyhlášeny výsledky hlasování v místním referendu.

Povinnost vyčkat výsledků místního referenda bude splněna i v případě, kdy budou vyhlášeny výsledky neplatného místního referenda z důvodu nedostatečného počtu hlasujících oprávněných osob. V takovém případě obec rozhodne o vydání stanoviska bez ohledu na výsledky neplatného místního referenda. Nezíská-li SÚRAO souhlasné stanovisko všech dotčených obcí z dané lokality nejpozději do jednoho roku od doručení výzvy ke sdělení stanoviska poslední z dotčených obcí v dané lokalitě, MPO (jako zřizovatel SÚRAO) si vyžádá stanovisko vlády k záměru pokračování procesů směřujících k umístění a výstavbě hlubinného úložiště v dané lokalitě. Následně by zákon stanovil odlišný postup v závislosti na tom, zda se souhlasné stanovisko obcí podaří získat, anebo nikoliv. Ve všech případech (tedy získání i nezískání souhlasného stanoviska všech obcí) se navrhuje zapojení vlády jako nejvyššího orgánu výkonné moci, přičemž v případě nesouhlasného stanoviska se navrhuje rovněž zapojení Senátu (kromě vlády). Konečné slovo by tedy v celém procesu získávání souhlasu měla vláda, ovšem souhlas se záměrem pokračování procesů směřujících k umístění a výstavbě hlubinného úložiště v dané lokalitě by vláda nemohla vydat bez předchozího usnesení Senátu. Nicméně vláda by měla i poté, co bude vydáno souhlasné usnesení Senátu, možnost vydat souhlasné či nesouhlasné stanovisko (v tomto směru by tedy vláda nebyla usnesením Senátu vázána, nicméně možnost vydat své stanovisko by bylo pro vládu podmíněno předchozím usnesením Senátu). Senát by rozhodoval usnesením podle § 70 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „jednací řád Senátu“) na své veřejné schůzi. Formulace souhlasu dotčených obcí, eventuálně vlády a Senátu, by měla znít tak, že se jedná o souhlas se záměrem pokračování procesů směřujících k umístění a výstavbě hlubinného úložiště vysokoaktivních radioaktivních odpadů v podzemních prostorech v dané lokalitě, přičemž by však tento souhlas byl udělován v okamžiku, kdy dosud nebude definitivně rozhodnuto o umístění úložiště, neboť nelze vyloučit, že na základě dalších geologických prací bude lokalita vyhodnocena jako nevhodná, tudíž nelze tento souhlas označit jako konečný souhlas s umístěním úložiště. V případě, že se tímto procesem nepodaří získat souhlas vlády v návaznosti na souhlasné usnesení Senátu, může se celý proces opakovat, avšak ne dříve než po uplynutí šesti let od vydání nesouhlasného stanoviska dotčené obce.

Získá-li SÚRAO souhlasné stanovisko všech dotčených obcí z dané lokality nejpozději do jednoho roku od doručení výzvy ke sdělení stanoviska poslední z dotčených obcí v dané lokalitě, MPO (jako zřizovatel SÚRAO) si i pro tento případ vyžádá stanovisko vlády k záměru budoucího umístění hlubinného úložiště v dané lokalitě. V takovém případě by vláda nebyla povinna žádat Senát o stanovisko.