Nejen v gastronomii, ale ve všech službách se podle Pohlreicha rozmohla touha si užívat. Ta sama o sobě není špatná, jenže „teď se to dostalo do stavu, kdy si představuju, že tak nějak to muselo být před pádem říše římské“.
„Všichni se chtějí bavit. Hromada lidí žije v dostatku a pohodě. A už jsme došli tak daleko, že je nám jedno, jestli nám náhodou někdo nechce ten přepych vzít.“ Podle Pohlreicha žijeme nejkvalitnější život, jaký kdy lidé v České republice žili, a to navzdory všemu, co je zde špatně. „Všichni řeší, jak vypadají a jak se cítí. Všichni drží nějakou dietu, snaží se být někým jiným, lepším. Chtějí žít a prací se moc nezdržovat,“ myslí si šéfkuchař.
Pohlreich upřímně přiznává, že jako restauratér se s těmito rozmary musel naučit žít a přizpůsobit se jim, což ale neznamená, že se mu líbí. Jako příklad v rozhovoru uvedl moderní posedlost alergeny a dalšími „nezdravými látkami“. Restaurace i další gastronomická zařízení jsou podle něj tlačena do toho, aby zákazníky co nejvíce upozorňovala na možná rizika konzumace. Dochází to podle něj do takových absurdit, že někteří zákazníky varují, že v chlebu je mouka.
Fotogalerie: - Dopis Angele Merkelové
Přitom osmdesát procent těch, kteří nějaké „nezdravé“ jídlo odmítají, podle Pohlreicha nemá zdravotní komplikace, jen se chtějí podobat někomu slavnému, kdo to doporučil. „Nedávno jsem byl v restauraci, kam přišli dva evidentně zblblí mladí lidé. Řešili, jestli je v limonádě cukr. Byl. Takže se to dlouho s obsluhou rozebíralo,“ popsal současný stav. Pointa je v tom, že když mladí lidé upokojili svou fobii z cukru, objednali si nezdravého utopence.
Podle šéfkuchaře se vytvořila atmosféra, že lidé mají právo na svůj blahobyt a už se neřeší, zda odvedli nějakou práci a zaslouží si ho. „Moje teorie je, že si tady někteří lidé čuchli ke kapitalismu, ale daleko pohodlnější je pro ně hra na nějaký sociální stát, za který se dá schovat úplně všechno,“ myslí si Pohlreich, který řadu let působil v cizině a může srovnávat.
Podle Pohlreicha jsou to „náznaky neomarxistického přístupu“ a šéfkuchaře děsí zejména to, že je vidí hlavně mezi mladými lidmi. Pro srovnání uvedl svého nejstaršího syna, který dostal jeho „školu“ drsného života a chování vrstevníků mu prý příliš nevyhovuje.
Jeho syn pracuje jako kuchař a Pohlreich si stále myslí, že na tom jednou bude lépe než současní „věční studenti“. „Žijeme v prostředí, kde spousta chytrolínů tvrdí, že lékem na všechno je vzdělání, nota bene vzdělání středoškoské. Já si to nemyslím,“ říká Pohlreich.
Podle něj „je úplně fuk, jestli je člověk číšník, nebo učitel. Že jde o to, aby svou práci dělal kvalitně“. A už vůbec prý nemá rád úvahy, že „některá sorta lidí je lepší než ostatní. To se tady v poslední době rozmáhá,“ uzavřel skepticky.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
