Předseda strany Libor Vondráček a kulturní producent Jiří Svoboda Randula ve streamovém pořadu Facka zprava oznámili, že právě nyní startuje i papírová verze. Ta má být hlavním nástrojem nátlaku na politiky a vstupenkou do veřejné debaty, která se týká nejen samotné existence České televize, ale především principu: Má být občan nucen financovat médium, které sám třeba nesleduje a jehož názorovou jednostrannost vnímá jako urážlivou?

„Už více než pětadvacet tisíc lidí nám podepsalo elektronickou verzi této petice, a proto jsme se rozhodli, že ji převrátíme i do papírové verze,“ vysvětlil hned v úvodu pořadu předseda Svobodných Libor Vondráček. S hostem Jiřím Svobodou Randulou rozvinuli debatu, která přesáhla kritiku České televize a dotkla se i hlubších témat – od nespravedlivého systému dotací přes vládní přerozdělování peněz až po otázku, jestli by umělec měl mít status „chráněného druhu“.

Zatímco on-line podpisy ukazují šíři veřejného nesouhlasu, papírová verze petice je tím, co může zákonodárce reálně přimět ke konkrétnímu kroku. „Je třeba s tím vyrazit do ulic, a to co nejdřív. Elektronické podpisy mají váhu morální, ale papírové jsou to, co skutečně hraje roli,“ zdůraznil Randula s tím, že už se připravují petiční stánky na trzích, festivalech i diskusích.

Randula se zároveň přiznal, že sám má s Českou televizí osobní zkušenost – na začátku kariéry v ní pracoval. „Bylo to sice krátce a je to už přes dvacet let, ale ten dojem byl velmi silný. Viděl jsem, jak systém funguje zevnitř. A obávám se, že spíš než k lepšímu se věci od té doby zhoršily,“ uvedl bez vytáček.

Poplatky jako symbol nespravedlnosti

„Platíte něco, co ani nechcete, a přesto jste povinní,“ shrnul Vondráček postoj Svobodných. Text petice je přímý a bez zbytečných kudrlinek: „My níže podepsaní občané České republiky prostřednictvím této petice vyjadřujeme nesouhlas se zákonem uloženou povinností platit rozhlasové a televizní poplatky a žádáme, aby byla tato povinnost zrušena.“

Randula dodává, že vládní tlak na zvyšování poplatků z této otázky udělal volební téma. „Je to jejich chyba – tím, jak nešikovně a násilně tlačí na pilu, vzbudili odpor, který bude slyšet nejen v peticích, ale i ve volbách,“ podotkl.

Rozhovor se však nezastavil jen u poplatků. Jiří Svoboda Randula jako kulturní podnikatel odhalil i absurditu systému státní podpory kultury. „Je to nespravedlivý a klientelistický systém. Kdo má známé, dostane peníze. Kdo se snaží fungovat na trhu, nedostane nic,“ konstatoval. Za zvlášť nebezpečný označil tzv. status umělce, který podle něj připomíná návrat do dob, kdy stát určoval, kdo je „správný“ umělec.

„Obávám se, že až přijde další krize, stát pomůže jen těm, kteří budou mít ten správný papír. Ostatní ať klidně chcípnou,“ řekl doslova a poukázal tak na selektivní logiku vládní pomoci během covidu.

Privatizace ČT? Nejen legitimní téma, ale i nutnost

V debatě se neztratilo ani téma možného zúžení nebo privatizace České televize. Oba hosté se shodli, že současná podoba ČT je neudržitelná. „Pokud má vůbec existovat veřejnoprávní televize, pak jako štíhlý, faktický infokanál. Ale i to je k diskusi,“ řekl Randula. Upozornil také, že povinnost poskytovat „vyvážené informace“ mají ze zákona i soukromé televize, takže jedinečnost ČT v tomto ohledu je iluzí.

Pořad Facka zprava se tentokrát proměnil ve velmi otevřenou a systematickou obžalobu systému, který si na svobodu jen hraje, zatímco ji ve skutečnosti okrajuje ze všech stran – od přerozdělování peněz, přes nucené koncesionářské poplatky až po státem přidělené statusy umělců.

Svobodní slibují, že petici neodloží do šuplíku a půjdou s ní mezi lidi – a hlavně, že ji využijí jako klíčovou zbraň ve volebním roce 2025. Pokud se vám tedy zdá, že ČT už dávno není vaším médiem – a přesto vám každý měsíc strhávají peníze – teď máte možnost říct dost. Adresa? www.stopct.cz – a brzy i u vás na náměstí.