Publicista Alexandr Mitrofanov v rozhovoru s Čestmírem Strakatým rozvádí svou úvahu o srážce dvou evolučních větví, která podle něj prostupuje i českou společností. „To prostupuje celým světem. Prostupuje to i Českem. Teď se podívejte na ten Václavák. To je jiná evoluční větev. To nejsme my,“ říká Mitrofanov s odkazem na protivládní demonstrace a jejich aktéry.

Dále rozvádí, co podle něj tvoří hranici mezi „evolučními větvemi“ a co odlišuje jednu skupinu lidí od druhé. „Jestli je tu schopnost dopřát druhým svobodu, jestli je to schopnost být hodný člověk vůči ostatním, jestli je to schopnost dokázat se vyrovnat se životem tak, že něco se mi nepovedlo, něco se mi povedlo, ale nebudu házet vinu za to, že mám ten život s odpuštěním podělaný,“ pokračuje publicista.

K jednoduché definici těchto „evolučních větví“ se Mitrofanov staví zdrženlivě. Připouští, že přesné ohraničení není jednoduché. „Dalo by se o tom mluvit různě, ale nemám jakousi takovou fantasticky pevnou definici, jak to určit,“ řekl.

Na otázku, zda tím rozdělením myslí konkrétně například rozdíl mezi lidmi, kteří jsou, či nejsou na demonstracích na zmíněném Václavském náměstí, Mitrofanov popisuje, z jakého klíče vychází jeho kategorizace: „Mluvíme o třech druzích občanů a podotýkám, že jim žádná občanská práva vůbec neupírám. Moje pracovní řazení a pracovní kvalifikace – to jsou tři skupiny. To jsou chcimíři, dezoláti a mloci,“ pravil Mitrofanov.