Lupták v úvodu zdůraznil iniciativu zaměstnavatele vytáhnout si zaměstnance z ciziny. „…vezme si je do svého lokálního kontextu. Zodpovědnost je v tom, že si uvědomuje, že se musí starat o sociální zabezpečení těch lidí, a nejen v kontextu té pracovní linky.“

Rumpík zůstal nohama na zemi: „To je ideální stav, ke kterému chceme směřovat. Ale současná situace je jiná. Dnes zaměstnavatelé nejsou zodpovědní. Tak tedy najděme jiného partnera, abychom mohli ty lidi poznávat a naučit je žít s námi a mezi námi.“

Zaměstnavatelé versus zaměstnanci?

Dotaz od mladého muže z auditoria zněl: „Má stát jiné daně ze zahraničního pracovníka než z místního člověka?“

„Realita v agenturním zaměstnávání cizinců je taková, že platí menší odvody než za kmenové zaměstnance, než ve velkých firmách, kde jsou lidé napřímo zaměstnáni,“ vysvětlil Rumpík. „Dochází k sepisování smluv na minimální mzdy, které jsou pak přiznávány, a z toho jsou odváděny daně.“

„Jestliže zaměstnavatel si sem přivede zahraniční zaměstnance, aby naplnili jeho ekonomickou potřebu, tak proč by měl veškeré břímě hodit na veřejnou správu?“ pokračoval tazatel. „Přece si nemůže říci, že když potřebuje rozšířit výrobu, že sem naveze tisíc cizinců a všechno hodí na stát. To mi přijde jako nedokonalost systému, že tak funguje realita.“