Co zapadlo z Putinova projevu: Ostré šídlo Američanům, rozpad ruské bezpečnosti a něco, co mohlo připomenout Klause

05.12.2014 13:08

Každoroční projev či poselství prezidenta Ruské federace Federálnímu shromáždění byl letos ovlivněn důsledky ukrajinské krize a připojení Krymu k Rusku, kterým prezident Putin věnoval podstatnou část svého projevu. Pro ParlamentníListy.cz ho analyzuje politoložka Veronika Sušová Salminen.

Co zapadlo z Putinova projevu: Ostré šídlo Američanům, rozpad ruské bezpečnosti a něco, co mohlo připomenout Klause
Foto: kremlin.ru
Popisek: Vladimir Putin
reklama

Podobné projevy mají – nejenom v Rusku (viz projevy o stavu unie amerických prezidentů) – vícero funkcí: jednou z nich je samozřejmě představení určité národní a politické vize, připomenutí národních tradic, domácí interpretace určitých hodnot, vyrovnání se s konkrétními problémy společnosti. Tyto projevy nejsou analytické, nestojí na holých faktech a nejsou přesným odrazem reality. Naopak často mají velmi normativní (jak by to mělo být, jaké bychom to chtěli) charakter, kde se mísí rétorika, aspirace a ambice. Jde o určitý způsob (jednosměrné) politické komunikace a jako takový ho je třeba chápat.

Celkově by se dala geopolitická část jeho projevu shrnout do slov „neustoupíme, protože máme pravdu.“ V dalších částech se Putin tradičně věnoval sociální a ekonomické situaci země, hledání cest z ekonomické stagnace a strategie do budoucnosti, které ale byly zarámovány geopolitikou. V této části je „nejrevolučnější“ Putinův návrh na to uzavřít kapitolu offshorizace (tj. vývozu kapitálu do daňových rájů) země a návratu ruského kapitálu domů za podmínek celkové amnestie. Nicméně Putin překvapil všechny ty, kteří opakovaně mluví o vzniku státního kapitalismu v Rusku řadou velmi liberálních návrhů a prvků. Projev byl jasně zaměřen na nové akcentování konsolidace ruské společnosti snahou v jednom textu oslovit očekávání tak říkajíc „všech“ – tradicionalistů a konzervativců, nacionalistů i liberálů.

Krym je „ruská Chrámová hora“

Hned v úvodní části projevu mluvil ruský prezident o Krymu. Putin interpretoval připojení Krymu jako historickou událost a připomenul etnické a historické i kulturní vazby mezi Krymem a Ruskem. Zmínil nicméně i „strategický“ význam Sevastopole a Krymu, který ale očividně prezentoval jako civilizačně-náboženský. Krym přirovnal svým „civilizačním a sakrálním významem“ pro Rusko k významu Chrámové hory v Jeruzalémě pro islám. „Právě tak se k tomu budeme chovat ode dneška navždy,“ prohlásil Putin a naznačil, že význam Krymu pro Rusko je takový, že nelze počítat s jeho návratem. Historické vyprávění ruských dějin (christianizace Rusi) Putinovi posloužilo jako ospravedlňující motiv.

Rusko respektuje suverenitu Ukrajiny, ale proběhl tam násilný převrat

Na adresu dění na Ukrajině Putin zopakoval ruskou pozici, která tamější dění vidí jako násilný státní převrat a explicitně odmítl, že by Rusko nerespektovalo postsovětské uspořádání a suverenitu Ukrajiny: „Každý národ má nezadatelné, suverénní právo na vlastní cestu rozvoje, na volbu spojenců, formy politické organizace společnosti, budování ekonomiky a zabezpečení svojí bezpečnosti. Rusko to vždy respektovalo a bude respektovat. To se v plné míře týká také Ukrajiny.“ V tomto ohledu na jednu stranu připomenul roli Ruska při vzniku samostatné Ukrajiny a dalších republik SSSR v 90. letech a později také zdůraznil celkovou asistenci Ruska Ukrajině v hodnotě 32,5 až 33,5 miliard dolarů jenom v poslední době.

Ve vztahu k Západu, tedy USA a EU, zazněla tvrdá slova, která lze chápat na jednu stranu jako vyjádření (letité) ruské frustrace a ruského pohledu – Západ odmítá uznat ruské národní zájmy a vést o nich s Ruskem plnocenný dialog:

„A jak se od počátku vytvářel náš dialog s americkými i evropskými partnery na toto téma? Nezmínil jsem naše americké přátele náhodou, protože oni přímo nebo ze zákulisí vždy ovlivňují naše vztahy se sousedy. Někdy nevíš, s kým je lepší mluvit: s vládami některých států, nebo přímo s jejich americkými patrony a sponzory. V případě asociování Ukrajiny s EU nebyl vůbec žádný dialog, už jsem o tom mluvil. Bylo nám řečeno, že to prý není naše věc. Když to řeknu jednoduše a lidově, prostě nás poslali někam. Všechny argumenty o tom, že Ukrajina je členem svobodného trhu SNS, že máme historicky vzniklou hlubokou kooperaci v průmyslu a zemědělství, fakticky jednotnou infrastrukturu – tyto argumenty nikdo nechtěl přezkoumat, ale dokonce ani slyšet.“

Putin tu přiznal, že USA ovlivňují to, jakým způsobem se vyvíjejí ruské vztahy se sousedními zeměmi, tedy se zeměmi v postsovětském prostoru, které, jak naznačil, nemají plnou suverenitu. Bylo to neobvykle tvrdé, ale zřejmě dobře kalkulované prohlášení, které bude dobře rezonovat doma i v zahraničí (především v zemích, kterých se to týká, nebo si to myslí).

Na adresu vlastní ruské reakce, kterou prezident nijak blíže nespecifikoval, Putin potom přiznal jednosměrnost ruské reakce, která ale podle něj odpovídala neexistenci dialogu: „Tehdy jsme řekli: dobře, jestli si nepřejete s námi vést dialog, jsme nuceni bránit naše zákonné zájmy v jednosměrném pořádku a nebudeme platit za podle našeho názoru chybnou politiku.“

Rusko je suverénní země a suverenitu považuje za fundamentální podmínku svojí existence

Jedním ze základních poselství Putinova projevu bylo opětovné zdůraznění suverenity a autonomie Ruska jako velmoci. Suverenita je putinským tématem, jak v oblasti vnitřní, tak i zahraniční politiky od roku 2005 kontinuálně. Její zdůrazňování je na jednu stranu snahou o to ochránit domácí režim před západní kritikou – tj. prezentovat ruskou demokracii jako domácí, specifickou interpretaci demokracie a na druhé straně představuje výzvu autoritě Západu, globalizaci a „postmodernímu“ organizování mezinárodních vztahů.

„Jestli je pro řadu evropských zemí národní hrdost dávno zapomenutý pojem a suverenita trochu moc velký luxus, tak pro Rusko je reálná státní suverenita absolutně bezpodmínečná podmínka jeho existence.

Především to musí být očividné pro nás samotné. Chci zdůraznit: buď budeme suverénní, nebo se rozpustíme, ztratíme ve světě. A to samozřejmě musí pochopit i další velmoci.“

Sankce nejsou jenom nervózní reakce USA, je to politika zadržování

Podle Putina protiruské sankce nebyly jenom konkrétní reakcí USA a jejich spojenců na vzniklou situaci kolem Ukrajiny, ale součástí mnohem širší geopolitické strategie zadržování Ruska:

„Není to jenom nervózní reakce USA nebo jejich spojenců na naši pozici ve vztahu k událostem a státnímu převratu na Ukrajině, a dokonce ne ve vztahu s tak zvaným krymským jarem. Jsem si jist, že jestli by toto nebylo – chci to podtrhnout, vážení kolegové – jestli by se toto vše nestalo, tak by vymysleli nějaký jiný důvod pro to zdržet rostoucí možnosti Ruska, ovlivnit ho a co nejlépe využít pro své vlastní zájmy.“

„Politika zadržování nebyla vymyšlená včera. Provádí se ve vztahu k naší zemi po mnoho, mnoho let – vždycky, dá se říci, po desetiletí, jestli ne po století. Zkrátka, pokaždé když někdo je toho názoru, že Rusko je až moc silné, samostatné, tyto nástroje se okamžitě přijmou.

Nicméně mluvit s Ruskem z pozice síly nemá smysl. Dokonce i tehdy, když jsme se potýkali s vnitřními problémy, jako tomu bylo v 90. letech a na začátku 21. století.“

Dobře si pamatujeme

90. léta jsou obecně stěžejním argumentem Putinova prezidentství – Putin tradičně klade důraz na stabilitu, pořádek a samozřejmě také na udržení celistvosti Ruska a logicky dnešek kontrastuje se zkušeností 90. let. Činil tak více či méně v každém svém prezidentském poselství. Tentokrát tyto motivy zakomponoval do zahraničně politické agendy. Putin v textu neadresně hovořil o podpoře separatismu v Rusku v 90. letech, který měl zemi zavést podle jeho mínění na jugoslávskou cestu. Naznačil, že „někdo“ různými prostředky podporoval separatismus a vydával „teroristy“ za povstalce a bojovníky za lidská práva a demokracii.

„Dobře si pamatujeme, kdo a jak u nás v této době prakticky otevřeně podporoval separatismus, a dokonce i přímo teror, nazýval vrahy, u kterých byly ruce po lokty v krvi, ne jinak než povstalci, přijímal je na nejvyšší úrovni. Dnes se tito „povstalci“ zase objevují v Čečensku.“

„Ale řeknu to ještě jednou, pamatujeme si, na jak vysoké úrovni přijímali teroristy jako bojovníky za svobodu a demokracii. Už je jasné, že čím více ustupujeme a omlouváme se, tím drzejší jsou naši oponenti a chovají se víc cynicky a agresivně.“

PRO ohrožuje ruskou a světovou bezpečnost, nikomu se nepodaří mít vojenskou převahu nad Ruskem

Projev ukázal na další neuralgický bod rusko-amerických vztahů, kterým bylo americké jednostranné odstoupení od pokračování Smlouvy o protiraketové obraně, kterou Rusko považovalo a považuje za fundament globální bezpečnosti. Putin vrátil do hry otázku PRO v Evropě. Umístění tohoto systému Rusko vnímá jako ohrožení, protože systém by v podstatě zlikvidoval nebo značně oslabil ruskou vojenskou sílu – logicky se takovému scénáři Rusko brání.

Od roku 2002, kdy platnost smlouvy skončila a USA z další podle Putina odstoupily „pokračuje vytrvalá práce na vzniku globálního systému PRO USA, včetně v Evropě. To představuje nejenom ohrožení bezpečnosti Ruska, ale i pro celý svět směr k možnému narušení samotné strategické rovnováhy sil.“

V oblasti vojenské bezpečnosti Putin zopakoval, nejedná se o jeho první takové vyjádření, že se nikomu nepodaří získat vojenskou převahu nad Ruskem. „Naše armáda je moderní, bojeschopná. Jak nyní říkají, je zdvořilá, ale je hrozná. Na ochranu naší svobody máme dost sil i vůle i odvahy.“

Rusko se nebude izolovat a není samo

Další Putinovou tezí je odmítnutí izolacionismu, ale naopak připravenost Ruska spolupracovat s ostatními a neuzavírat se – a to ani před Amerikou, ani před Evropou. Rusko tak bude systematicky zvyšovat svoji přítomnost v regionech světa, kde probíhají integrační projekty, a to jak na Západě, tak na Východě, v Africe, na Blízkém Východě, v Jižní Americe. Cílem bude výměna technologii, obchod a kulturní spolupráce. Izolacionismus, xenofobie a hledání nepřátel je podle Putina naopak „projevem slabosti“. Rusko není samo, jak Putin nepřímo ujišťuje: „Lokomotivy globálního ekonomického rozvoje jsou známy. Mezi nimi je nemálo našich upřímných a strategických parterů.“

Náš rozvoj záleží hlavně na nás

Sociálně ekonomickou část svého proslovu věnoval Putin tématu rozvoje Ruska, hledání cest k blahobytu a stabilní společnosti, které z velké části staví na spíše liberálních principech. Putin mluvil o nutnosti svobody občanů, ve smyslu otevřeného prostoru pro ekonomiku, v oblasti sociální ale také v občansko-politické. Liberalizace ekonomiky byla jedním z jasných bodů jeho projevu, a opět se nejedná o žádný nový motiv, ale poměrně stabilní téma a v některých případech (korupce, usnadnění byrokracie, zlepšení podnikatelského klimatu atp.) i ruský prezidentský evergreen, který ukazuje na reálné těžkosti s tím prosadit aspirace do reality.

Konkrétně Putinův projev nejenom podtrhl význam občanské svobody a citoval slova ruského filosofa Ivana Iljina o tom, že ten, kdo miluje Rusko, musí si přát jeho svobodu, včetně svobody Rusů, ale navrhl celou řadu velmi liberálních kroků – například zdůraznil nutnost liberalizovat státní dohled nad ekonomikou a také zavedení konkurenčních vztahů do sociální a zdravotní sféry – tj. jejich větší otevřenost soukromé iniciativě:

„Je potřeba zrušit omezení byznysu, zbavit ho dotěrného dohledu a kontroly.“

„Konečně je nutné odmítnout samotný princip totální nekonečné kontroly. Sledovat situaci je nutné tam, kde jsou risky nebo příznaky narušení….Vláda musí v roce 2015 přijmout všechna nutná rozhodnutí k přechodu k takovému systému, systému omezení, co se týče prověrek.“

„Není nutné starat se o to, kde občan dostává sociální služby – ve státní, městské, soukromé organizaci. Jeho právo je obrátit se k těm, kdo budou pracovat profesionálně, s duší a plně. Všechno ostatní včetně rozhodnutí technických, organizačních, právních otázek ohledně sociálních služeb je povinnost státu…“

„Konkurence je rozhodující faktor v navýšení kvality služeb sociální sféry.“

Plná amnestie ruského kapitálu

Ve snaze bojovat proti offshorizaci, která z Ruska odvedla a odvádí do daňových rájů obrovské finanční obnosy, Putin vyhlásil plnou amnestii pro všechny, kdo svůj kapitál převedou zpátky do Ruska. Ten, kdo legalizuje svoje zdroje v Rusku, dostane podle Putinova návrhu „tvrdé zákonné garance“ ohledně amnestie. Putin zaujal k věci velmi liberální postoj, který jde až tak daleko, že ho nezajímá původ peněz (tento výrok připomíná klausovské „nejsou čisté a špinavé peníze“):

„Všichni chápeme, že původ peněz je různý, byly vydělány a získány různě. Ale jsem si jist, že je nutné s konečnou platností uzavřít tuto offshorovou stránku v dějinách naší ekonomiky a naší země. Je to velmi důležité a nutné.“

Hodnocení

Putinův včerejší projev byl svým obsahem konzistentní a pracoval s motivy, které je možné u Putina sledovat od roku 2000 v různé míře a samozřejmě s různým, proměnlivým důrazem, který má v jistém smyslu roli „kremelského barometru“. Jako vždy byl snahou o centristickou pozici, která spojovala dohromady konzervativní témata, geopolitické ambice a liberální názory do jedné putinské rétorické „fresky“.

Geopolitika byla letos stěžejním tématem celého projevu, protože i ekonomická a sociální část směřovaly ke strategii zvýšení geopolitické a další prestiže Ruska v dnešním světě.

Připomenu, že v ruském politickém prostředí jsou právě otázky geopolitiky a zahraniční politiky nejméně polarizovaným tématem a mají tím pádem velký společensko-konsolidační potenciál a politický kapitál. Stejně tak je téma Ukrajiny z ruského hlediska chápáno velmi emocionálně s celou řadou kulturních a historických asociací a zkratek. Zásadní poselství, které projev obsahoval, jsou:

Rusko přehodnotilo ukrajinskou krizi a její důsledky, včetně sankcí jako politiku zadržování Ruska. Putin to vyjádřil explicitně a připomenul, že tato politika není ničím novým a že jde o obvyklou konkurenční reakci na jeho vzestup a že Ukrajina je jenom jejím konkrétním ad hoc nástrojem.

Rusko a Západ nejsou schopné vést dialog a z ruského hlediska je hlavní příčinou to, že Západ odmítá přiznat Rusku právo na jeho národní zájmy. Jinak řečeno, Rusko se odmítá přizpůsobovat se pravidlům hry, které určují jiní, ale chce na ně mít odpovídající vliv.

Pro Rusko je fundamentální otázka jeho suverenity, tj. autonomie své vnitřní a vnější politiky a vůbec práva výběru na určení vlastních podmínek pro rozvoj.

Rusko považuje některé svoje sousední země za země pod americkým „patronátem a sponzoringem“ a vidí USA jako hráče, který ovlivňuje jeho vztahy k sousedním zemím.

Rusko se bude snažit zvyšovat svůj globální vliv, konsolidovat svoji ekonomickou a sociální politiku tak, aby vnitřně odpovídalo svojí globální roli a historickému významu.

Rusko odmítá americký program PRO (i mimo ní) v Evropě a považuje ho za ohrožení vlastní i globální bezpečnosti a zásadní narušení rovnováhy sil ve prospěch jedné země (USA).

Rusko se nebude uzavírat před světem, naopak bude aktivně kooperovat se všemi regiony světa.

Rusko bude v řadě oblastí dál liberalizovat svojí ekonomiku.

Rusko má zájem o návrat ruského kapitálu domů a utvoří mu proto vhodné podmínky celkové amnestie, která nebude zkoumat původ peněz.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: vss
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Drahoš je lhář a křivák, řekl Xaver. Dal výzvu jeho peněžence

12:12 Drahoš je lhář a křivák, řekl Xaver. Dal výzvu jeho peněžence

Současná Rada ČT je obviňována, že neprávem odvolala dozorčí komisi. To a nejen to vysvětloval ve St…