Některá zahraniční média, jako například švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung (NZZ), tuto masovou migraci nazývají jako „vytěsněnou evropskou revoluci“, píše server Respekt.cz. Od roku 1989 se z východní a středovýchodní Evropy na Západ přestěhovalo dvanáct až patnáct milionů lidí. Z toho 700 tisíc Poláků odešlo například do Německa, 800 tisíc do Británie.
Západní Evropa je pro lidi z Východu daleko lákavější, a to především z ekonomického hlediska. Pro srovnání, mediánový hodinový příjem v Dánsku je přes 25 eur, zato v Bulharsku nižší než dvě eura, uvádí studie Vienna Institute of Demography.
https://www.nzz.ch/international/osteuropas-bevoelkerung-schrumpft-in-rekordzeit-ld.1392288
Z logiky věci vyplývá, že tato migrace má na svědomí i dramatické demografické důsledky. Počet obyvatel v západoevropských zemích proto od roku 1990 stoupá. V Rakousku vzrostl o 15 procent, ve Švýcarsku o celou čtvrtinu. Naopak na Balkáně a v bývalých sovětských satelitech obyvatelstvo rychle ubývá. Výjimkou jsou Česko, Slovensko a Slovinsko. Populace v Rumunsku se od roku 1990 snížila ze 23 na 19,5 milionu, populace Bulharska klesla o 19 procent z 8,7 na 7,1 milionu, Lotyšů ubylo dokonce o 27 procent. I zde je hlavní příčinou emigrace mladých lidí, až za ní následuje nízká porodnost.
Pro státy východní a středovýchodní Evropy znamená odchod mladých lidí obrovskou ztrátu a spory o uprchlíky ve východní Evropě odvracejí pozornost od hlavního problému, a sice od stěhování mladých do západní Evropy, upozorňuje Ivo Mijnssen ve svém textu v Neue Zürcher Zeitung. „Odcházejí především kreativní, mladí, vzdělaní, dochází tedy k masivnímu odlivu mozků. Ve výsledku se proto také narodí méně dětí, protože jsou potenciální mladí rodiče v zahraničí,“ dodal Mijnssen s tím, že venkovské oblasti vymírají nebo jsou beznadějně přestárlé.
Fotogalerie: - Rozhýbejme Zlín
Ve venkovských oblastech, ale i v některých postkomunistických státech panuje strach z vymírání národa.
V západní Evropě příchod ambiciózních a pracovitých lidí z Východu zase posílil obavy ze ztráty identity, z konkurence na pracovním trhu, z úbytku blahobytu. Nejistoty jsou pak znatelné i v politické sféře. Na východě Evropy jsou v kurzu tzv. silní muži, kteří profitují z pesimismu venkovských voličů. Na Západě pak obavy z Východoevropanů a odmítání migrace z postkomunistické Evropy zásadně přispěly k Brexitu a patří k dlouhodobým tématům euroskeptiků a nacionalistů, například rakouských Svobodných nebo italské Ligy Severu.
„V posledních letech jsme svědky fenoménu, který média nazývají ‚uprchlická krize‘. Osobně jsem zastáncem názvu ‚migrační vlna‘,“ píše komentátor Petr Mareš na blogu serveru Respekt.cz a zároveň připomíná, že cílovou destinací pro tyto neevropské migranty, většinou původem z Blízkého východu, Asie, subsaharské Afriky či jižního Balkánu, zpravidla bývají země západní a severní Evropy jako Německo, země Beneluxu, Norsko, Švédsko, Rakousko nebo Francie a Velká Británie.
Podle Marešových slov se tak děje za pomoci důmyslné propagandy převaděčů uprchlíků, kteří na migrační vlně zdárně profitují. „Živí v migrujících jedincích nereálné představy či naděje na bezstarostný život v ‚dokonalém novém světě‘. O to bývá hlubší zklamání, když se po strastiplné (často ilegální) cestě na korbách nákladních kamionů nebo přeplněných lodí ‚vysněný‘ cíl nenaplní a uprchlíci jsou zařazeni do zdlouhavého migračního řízení s možností vrácení zpět,“ dodal.
Migrační vlna tak rozdmýchává nacionální nálady v zemích, kde se občané bojí (částečně oprávněně) přívalu uprchlíků z „jiných“ zemí s „neznámou“ kulturou, kteří jim mohou ubírat životní prostor, práci, ale i podíl na veřejném blahobytu, připomněl Mareš. „Paradoxně k největším xenofobním státům, kterých se uprchlická vlna zatím ani moc nedotýká, patří státy východní Evropy jako Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko nebo Srbsko, které jsou spíše zeměmi tranzitními nebo leží mimo hlavní migrační proudy,“ upřesnil s tím, že jde o iracionální xenofobii, která spíš souvisí se strachem z příchodu migrantů z islámských zemí, jenž se v posledních letech rozbujel i v Evropě a všech médiích.
Fotogalerie: - Tváře Krymu
„To, že většina z těchto spíše kulturních než náboženských muslimů právě před terorismem utíká, již mnohým starousedlíkům jaksi uniká. Strach často zatemňuje mysl,“ uvedl Mareš s tím, že z tohoto důvodu vzniká dnes mnoho nacionálně-populistických stran, které xenofobii obratně využívají ve svůj prospěch a tento strach a nenávist ještě přiživují.
Mezi uprchlíky samozřejmě může být podle komentátora i potenciální hrozba. Je pravda, že většina z uprchlíků už nemá co ztratit, a tak se mohou někteří z nich lehce stát „potravou“ pro různé „náboráře“ do rozličných džihádistických buněk v průběhu své cesty nebo po svém zklamání z nenaplnění svých představ. „Kolize s majoritou vznikají i na místech, kde je příliš velká koncentrace migrantů, žijících ‚nadivoko‘ svým vlastním způsobem života, kteří příliš nerespektují zákony hostitelské země,“ připomněl Mareš.
Je slušné doufat, že Miloš Zeman brzy umře?Anketa
Proto je podle jeho názoru pro hostitelskou zemi určitě výhodnější uprchlíky hned z počátku rozmístit rovnoměrně a snažit se je co nejdříve zapojit do společné komunity, nikoliv je separovat a držet je v izolaci, která vede ke vzniku ghett.
Migrační vlnu byl bylo možné řešit například cílenou antipropagandou. Informovat tyto lidi na útěku o pravdivé společenské situaci v cílových zemích, jejich možnostech na pracovním trhu či o možnosti získání občanství nebo sociálních dávek, ale i nedostatcích těchto zemí. „Bohužel mnoho uprchlíků podlehlo pocitu, že západní společnost může přijmout neomezené množství dalších občanů a udržovat je v komfortu a na sociálních dávkách,“ doplnil Mareš.
Mnoho z migrujících nemá žádné potřebné vzdělání a je těžké je zařadit ihned do pracovního procesu. Často pro ně zbývá jen nekvalifikovaná práce v továrnách a montážních halách, kam se pochopitelně, jakmile opadne největší nebezpečí války či hladu, nikdo moc nehrne. Důležité podle Mareše je vytvořit adekvátní místa a další vzdělávání jednotlivců, kteří mají dlouhodobější perspektivu. „Zásadní tak zůstává i otázka nepodmíněného příjmu pro všechny. Je těžké odhadnout, nakolik by však toto opatření mohlo zdvihnout další vlnu migrace.“
Další možností je pomáhat „uprchlickým zemím“ přímo na jejich území, je přesvědčen komentátor. A to nejen financemi, které se často k potřebným ani nedostanou a uvíznou v byrokratickém aparátu, ale spíš přímo konkrétními projekty jako výukou k samostatnému zemědělství či ekonomické soběstačnosti. Nabízí se i globální koncepce školství, kterou navrhuje Amin Maalouf, jež vychází z premisy, že ne pouze materiální statky dělají člověka člověkem, ale i ty duchovní, které nelze tak dobře kvantifikovat.
Jako poslední pak Mareš uvedl i postupné zalidňování zatím téměř neosídlených oblastí, jako jsou severní Kanada, Grónsko, Austrálie, Jižní Argentina nebo Sibiř. „Toto by však už bylo možná mnohými považováno za neetické sociální inženýrství a těžko realizovaný koncept,“ uzavřel Mareš s tím, že možnosti tu jsou, a společná strategie řešení je tedy nutností, ne pouhým utopickým přáním.
Jedním z posledních nejvýraznějších masových průniků na území EU byl ten, když z Maroka do severoafrické španělské enklávy Ceuta proniklo šest stovek migrantů. Enklávu odděluje od marockého území dvojitý, šest metrů vysoký plot zakončený ostnatým drátem, který má podobným průnikům zabránit, ten však překonali. Poté na policisty házeli fekálie a nehašené vápno, zápalné láhve či sprejové láhve s hořlavými látkami, které sloužily jako podomácku zhotovené plamenomety. Zraněno bylo dvaadvacet policistů a čtyři z nich byli hospitalizováni.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
