„Jó, Ferentari, to je ostuda Bukurešti. Ale dost se to tam už zlepšilo. Před deseti lety bych tě tam samotnýho nepustil,“ sdělil mi tamní novinář. Název jedné z nejstarších industriálních čtvrtí rumunského hlavního města zní skoro jako zaklínadlo černé magie, jako synonymum pekla. Běžný občan tam ani nepáchne. A tak jsme se tam vydali.

Bída blízká šílenství

Od Ceaušescova honosného a na světě největšího parlamentního paláce stále na jih. Hlavní třída čtvrti se špatnou pověstí se také jmenuje Ferentari a nutno říct, že to na ní vyhlíží jako na běžném předměstí. Z ní však paprskovitě míří cesty do míst, kde to vypadá jako v nejhorších afrických slumech. Takže jsem dal „metelescu blesku, litrescu pivescu“ na kuráž a vyptal se v prázdném baru na místní nálady. „Hodně se to tady zklidnilo, ale večer bych se na ulici nevydal. Feťáky, bezďáky a psychopaty sem prostě nepouštím. A když se přesto něco semele, policajti jsou vždy nápomocní,“ řekl výčepák.

Následně zabočím na vedlejší cestu a hned vidím, že poldy tady naopak hodně lidí nemusí. Akronym A. C. A. B. se objevuje hlavně na místech, kam ruka zákona moc nezašátrá a policisté jsou bráni jako osiny v zadku. Znamená to All Cops Are Bastards, čili „všichni poldové jsou bastardi“. Vysokými ploty ohrazené sídliště trochu připomíná Berlín v pětačtyřicátém. A takových je tady víc.

Támle ženská vyhazuje z okna igelitku s bordelem, takže plácky před špinavými a očazenými bytovkami vypadají jako malá smetiště. Tuhle chlapík hledá v kontejneru skleněné a plastikové láhve nebo plechovky, protože jsou zálohované, takže pro chudáky nejjednodušší způsob, jak přijít alespoň k nějakým drobným. Jinde si romští pořízci přímo na ulici grilují šašlik, o původu a druhu masa raději nic nevědět. Občas zahlédnu hlodavce, kteří jsou v podobných poměrech jako doma.