Přesto se centrum ještě docela plní. Mohou za to cizinci, především Němci, pak Ukrajinci a také zaměstnanci magistrátu, dalších úřadů, bank a institucí, které jsou na takzvané lepší adrese – tedy kolem centra.

Sen o levném jídle

„To si můžu nechat jen zdát,“ konstatuje důchodce Jaroslav a nasává vůni pečeného masa, která se line z jedněch dveří. Z jiných oken je zase cítit přepálený olej. „No to je tedy útok na žlučník,“ říká onen muž a vrtí hlavou nad cenou 180 korun i s přílohou. „Normální eidam, který tady napíší jako nevím co, přejmenují jej, ale je tahací jako to bylo dřív,“ konstatuje muž. Ne každá hospoda samozřejmě používá nejlevnější ingredience. Ale je to prý velké pokušení, shodují se lidé „od fochu“, co nám nenápadně naznačují.

„Pivo za 60 i 70 korun. Polévka za 70 korun a hlavní jídlo do dvou stovek. Takže polední oběd za více než tři stovky.

„Podívejte, ta nejobyčejnější polévka, tedy hovězí vývar, anebo česnečka, za 70 korun,“ děsí se paní. „Tu já doma udělám na litry,“ kasá se. „A mohu do toho dát brambory, opečenou housku nebo celý krajíc chleba a napucneme se docela bytelně. Stejně tak vývar. Nemusím zrovna vařit z kostky maggi, ovařím si nějakou kost, ať již hovězí nebo vepřovou, a je to opravdu silný vývar v nákladu jen pár korun…“ Vařit se dá opravdu levně. Ale zajít si do hospody, restaurace, to je také společenská záležitost. A určitý bonton…

Náhražky…

Čtvrtka kuřátka za dvě stovky, včetně zeleniny, ale bez přílohy. To je podle některých jen „olízat kostičky“. Francouzské brambory, dříve jídlo chudých, dnes přes 150 korun. Uzené nemusí být úplně nejjakostnější, pod tímto slovem se skryje klidně anglická slanina. Pár kuřecích křidýlek za dvě stovky. Opět cena k diskusi. „Křidýlka koupíte pořád ještě za slušně nízké peníze, takže do tohohle bych nešla,“ říká další paní, která pečlivě sleduje řádku za řádkou.

Bezmasá jídla jsou v lepších restauracích také do dvou stovek. Přitom se říká, že maso je právě nejdražší. Ale ingredience z ciziny také něco stojí.

Lidé jsou nejdražší

Podstatné pro kalkulaci cen jsou velké náklady. Hostinští se shodují, že elektřina je stále drahá, ale co je nejproblémovější, tak to jsou mzdy. Lidé prý nechtějí dělat za tisícovku denně, prý se „na place“ naběhají až až, těch pár stovek je podle nich málo. A tak se stále ještě někde vymýšlejí varianty a kombinace schwarz systému a platu. Konkurence je veliká, dobře vychovanou obsluhu hned přeberou do zahraničí, vždyť do Bavorska je z Plzně jen pár desítek kilometrů a tam je česká osluha všude, snad i v běžných cukrárnách, kavárny nevyjímaje.

Jak je relativně plno v centru, tak čím více jdete na „periferii“, tím hospody mizí a štamgasta byste pohledali. Pivo si lidé dají „v typáči“ a na venkově v „hasičárně“.

„A proč ne?“ říká muž ve středních letech. „Koupíme menší soudek, nějakou tu basičku a je to. Sežene se v akci i tvrdý alkohol, každý doma něco uklohní nebo se dá teď už i grilovat, takže i vesnice žijí,“ konstatuje optimisticky. Že jsou zavřené i sály, kde se konaly zábavy, to už je prý minulost a s tím se prý už nic nedá dělat…