Do pozice parlamentní zpravodajky pro Českou televizi se Daniela Drtinová dostala ve svých třiadvaceti letech, jen pár dní po tom, co úspěšně ukončila práva. „Ztratila jsem přehnaný ostych a přehnané pocity autority vůči tehdejším vysokým představitelům České republiky, k čemuž přispělo i to, že jsem sedávala nahoře v Poslanecké sněmovně v novinářské galerii a pod sebou jsem jako v akváriu měla všechny ty politiky, jak si četli a dělali různé věci, které by člověk ani neřekl, že může politik ve vrcholné funkci dělat,“ kroutila hlavou Drtinová. Řada politiků prý čte propagandistické weby.

Přímo jí prý politici nikdy nevyhrožovali, ale zkoušeli tehdy mladé redaktory ovlivnit. Jednomu se skutečně podařilo Drtinovou obelhat. „Pouze jednou se mi stalo, že za mnou přišel nejmenovaný politik a v podstatě mi řekl obsah zprávy, který jsem již nebyla schopna ověřit, protože jsem za pět minut šla do přímého vstupu. A tak se dostalo ven něco, co bylo v zájmu onoho politika, ačkoliv to nebyla pravda. Oni totiž v Parlamentu měli přesně vysledováno, v kolik hodin máme přímé vstupy, a věděli, že je pro nás těžké dostat se k informacím z uzavřených jednání. To se mi stalo jednou jedinkrát, pak jsem už samozřejmě vždy i za cenu toho, že zprávu nebudu mít jako první anebo ji nebudu mít do přímého vstupu, nikdy nic nepustila dříve, než jsem si to ověřila z více zdrojů – ze stenozáznamů anebo z nějakého jednání. Chybami se člověk učí,“ přiznala.

Celý text najdete zde