Fendrych ve svém komentáři vzpomíná na rok 1990 a na projev tehdejší hlavy státu Václava Havla, jeho novoroční projev. Havel tehdy uvedl, že žijeme ve zkaženém mravním prostředí. „Dvacet osm let poté si myslíme: ten Havel byl ale moralista, takové věty dnes už politici neříkají. Jsme jinde, svobodná společnost, říkáme, co si myslíme, bezohledně, každému to natřeme, hlavně na internetu,“ poznamenal Fendrych.
Havel podle něj tehdy také uvedl, že jsme se naučili v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. „Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr a pro mnohé z nás znamenají jen jakési psychologické zvláštnosti, anebo se jeví jako zatoulané pozdravy z dávných časů…“ říkal tehdy Havel. A Fendrych se nyní ptá, v co tedy o skoro třicet let později věříme.
Původní text ZDE
„Jsme zemí, kde kvete láska, přátelství, soucit? Začínáme chápat: ona asi žádná ‚společnost pravdy a lásky‘ neexistuje nikde na světě. Silně však záleží na tom, koho má země v čele, jaké tváře, nebo spíš duše, má před sebou, komu naslouchá,“ zmínil s tím, že dál nejsme národem věřících.
„Možná dokonce budeme hlasovat, jestli odejdeme ze západního světa někam jinam, do jiného světa. Havel by zíral, jak jsme se změnili, nejenže velká síla lidu ničemu nevěří, ani sobě, vše má za relativní, ale oni si na tom zakládají, mnoho lidí to bere jako výhodu,“ podotkl také Fendrych.
A zamyslel se i nad nesnášenlivou ideologií, jež podle něj u nás zdomácněla. „Jsme viditelně, slyšitelně, čitelně rozdělená, roztržená, rozpadající se společnost. Naše vzory, špičkoví politici, na tom denně makají,“ dodal Fendrych.
Závěrem pak Fendrych uvedl, že proti lednu 1990 nám nic nechybí. „Naše země vzkvétá, dosáhli jsme (kromě západních platů) mnohého. Ztratili jsme však výhled, naději, tlučou nám do hlavy, že se na nás žene pohroma, že nám ‚oni‘ (muslimové, teroristi, sluníčkáři, Brusel, Američani, nebo taky Rusové, Čína, Okamura, Babiš) chtějí všecko vzít, předělat nás,“ řekl Fendrych se slovy, že nám chybí sebevědomí.
„Kdybyste v roce 1990, v té euforii naděje, lidem řekli, že za 28 let bude premiérem muž, který byl léta evidován jako aktivní spolupracovník StB, vysmáli by se vám. Kdyby vám řekli, že prezident bude vzhlížet k ruskému monarchovi a čínskému komoušovi číslo jedna, ťukali by si na čelo. Stalo se. Ale pořád platí i to, co Havel zdůraznil, že v české společnosti dřímá ‚velký obecně lidský, mravní a duchovní náboj‘ a ‚velká občanská kultura‘, jen je musíme každé ráno znovu probouzet a cvičit stejně, jako sportovec trénuje svaly. Jak na měsíc vysadí (natožpak na čtyři roky), sotva pak leze,“ uzavřel Fendrych.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
