„Možná osvícená diktatura, možná jakási konstituční monarchie, možná dobrý Al Capone, proč ne? Legalizuje nám možnosti tuhle něco švihnout, támhle se zapojit, což se všechno děje, jenže protizákonně. Bude se to nějak jmenovat a bude to beztrestné, namísto aby to sice bylo trestné, ale stejně se to netrestalo. To už není jízlivost, to myslím vážně. Bude to totiž právnější stát než ten, který tu zatím máme,“ řekl alkoholem trochu posilněný Karel Kryl na začátku roku 1994. Za tři týdny poté zemřel. Jde o rozhovor, který s ním uspořádal Roman Lipčík pro časopis Mladý svět. A tady jsou další jeho myšlenky...

Nesmířil se s rozpadem Československa

Rozhovor Lipčíka s Krylem vyšel zhruba rok po rozpadu Československa. Následně se dostal i do Lipčíkovy knihy Já nerad... Rozhovory z let 1981-1995, z níž jsme v ParlamentníchListech.cz citovali už z jeho interview s Karlem Gottem. Hodně Kryla tehdy zánik společného státu Čechů a Slováků štval: „Čtyři roky mě to trápí. A vlastně ještě déle: od roku 1973, kdy jsem prvně přijel do Kanady a zažil tam lidi z pravého křídla Světového kongresu Slováků. Onen fašistoidní odpad, který pro jeho fašistickou minulost nepustili ani do Spojených států, začal už tam rozbíjet vztahy mezi Čechy a Slováky.“

A v kritice rozpadu ještě pokračoval: „Pro mě byla vždycky jen masarykovská republika – ne už ta okleštěná, ale včetně Podkarpatské Rusi, která tak prožila největší demokratický zážitek ve své historii. Neznal jsem většího Čechoslováka, než byl Orestek Černek, který ve Svobodné Evropě měl ještě prvních pět let za mého působení rusínské vysílání. Zbavili jsme se jedné části, teď druhé. Já su Moravák, třeba se zbavíme jednou i jí. Předcházet by mohlo Slezsko, následovat severní Čechy, ty dáme Němcům, západní Čechy také, a uděláme nakonec stát pražský?“