Momentálně nejznámější francouzský spisovatel Michel Houellebecq není zrovna oblíbencem mainstreamových médií. Je zároveň nejnenáviděnějším – francouzským romanopiscem. Jeho postavy vyjadřují politicky nekorektní a pobuřující myšlenky zejména na otázky imigrace.  Prodal miliony výtisků po celém světě. Jeho jméno a sním spojená obrovská popularita občas přinutí „velká“ média pokusit se pozvednout uvadající oblibu mezi čtenáři tím, že se mu dostane většího prostoru. Takovou výjimku udělal před časem britský Financial Times, když poslal svou reportérku polského původu do Paříže na oběd s Michelem Houellebecqem. Mělo jít spíše o méně vážné povídání o tom, jak žije, co jí a pije a na čem pracuje. Výsledný materiál se však nemohl vyhnout pohledům a názorů Michela Houellebecqa na dnešní svět. Ty jsou pro mnohé velmi šokující, ale zároveň také důkazem, že ne všichni intelektuálové na Západě podlehli progresivistickému blouznění. Proto není od věci udělat si malou exkurzi do spisovatelova světa.

Od domácí politiky je daleko, ale i blízko

Houellebecqův vztah k francouzské politické současnosti je velmi osobitý. Když hovořil o byl dotázán na bývalého eurokomisaře a pozdějšího francouzského premiéra Michela Barniera Houellebecq pobavený vlastní nevědomostí, říká, že o něm nikdy neslyšel. Na druhou stranu se přátelí s bývalým prezidentem Nicolasem Sarkozym a jeho manželkou Carlou Bruniovou, a trochu se také zná s Éricem Zemmourem.  Svůj nejnovější román Anéantir (Zničit) zalidnil postavami inspirovanými prezidentem Emmanuelem Macronem a  býcalým ministrem financí Brunem Le Mairem.

Za mimořádně znepokojující považuje blokování Národního sdružení Marine Le Penové ve volbách. To vede Huoellebecqa k úvahám o současných elitách, o nichž říká: „Přemýšlejí o lidech jako o hlupácích.“ V Americe je podle něj ekvivalentem tzv. hillbilly (ve smyslu zaostalého venkovana). „Mám je rád“ říká, ale dodává, že mezi nimi nemá žádné přátele. „Jsem věrný své třídě“, konstatuje suše.  

Elity opovrhují lidmi