Vadilo by vám, kdyby Matteo Salvini tajně přijal peníze od Rusů?Anketa
„Nyní, když Trump testuje íránský režim, tak i Evropa dostává nový impuls k odmítnutí krvavé islámské republiky a to je naše naděje. Írán se totiž často chová hůře než Daeš,“ prohlásil íránský Kurd Kawa Ahangari, který žije v belgickém městě Lovaň, a dodal: „Vy vůbec nevíte, co se v Íránu děje.“
Stalo se při nedávné vzpomínkové akci Kurdů v Bruselu, kousek od sídla Evropské komise. Konala se tam totiž tryzna za jednoho z jejich nejoblíbenějších předáků Abdurrahmána Kásemlú. Ten byl 13. července 1989, tedy přesně před třiceti lety, zastřelen Íránci u jednacího stolu ve Vídni. Rakousko z toho má stále mezinárodní ostudu.
Vraždy zametené pod koberec
„Chceme, aby se proces v Rakousku obnovil. Pan Kásemlú si zaslouží respekt,“ doplnil ještě ke svému spílání Ahangari. V Bruselu v Rue de la Loi stáli tohle úterý chlapci s transparenty „Terorismus je identita íránského režimu“ a „Dr. Kásemlú a Abdolláh Káderí byli zavražděni íránským režimem a tento státní terorismus je třeba zastavit“. Před hlavní tribunou se prostor úplně zaplnil, když za přísného dohledu své ochranky přišel Mustafa Hijri, současný předseda Demokratické strany íránského Kurdistánu (PDKI) a v projevu zavzpomínal na svého předchůdce. Někteří Kurdové při akci nepokrytě plakali. Zúčastnilo se jí přes tisíc lidí.
Fotogalerie: - Kurdská tryzna v Bruselu
„Autonomii pro Kurdistán, demokracii pro Írán.“ To hlásal Abdurrahmán Kásemlú. Postupně se stával stále váženějším členem PDKI a roku 1973 se dostal do jejího čela. Ostatně strana byla trnem v oku režimu šáha Muhammada Rezy Pahlavího a po revoluci i ájatolláha Rúholláha Chomejního. Právě když byl tento šíitský vůdce na smrtelné posteli, vstoupil Kásemlú se zástupci Íránu do tajných vídeňských jednání, což se mu ale vymstilo. Před třiceti lety byl se zástupcem PDKI pro Evropu Abdolláhem Káderím a profesorem Fádhilem Rasoulem nalezen v bytě, kde se jednání konala, zastřelen.
„Odstraněním svědků měl být dokonán téměř dokonalý zločin. Nikdo kromě účastníků neznal místo jejich setkání. Nebýt jeden z Íránců nedopatřením zraněn jedním ze svých kompliců, trvalo by hodiny, než by kdo objevil zločin, a komando zločinců by mělo čas opustit Rakousko bez povšimnutí. Zranění jednoho z vrahů však dokonalost zločinu popřelo – nebylo těžké krátce nato zrekonstruovat okolnosti zločinu, ukázat na jeho vykonavatele a konstatovat, bez jediné pochyby, že šlo o státní zločin,“ napsal později známý francouzský novinář Marc Kravetz. Rakouské úřady, jak pak vyplavalo na povrch, pachatelům dokonce pomohly – kvůli dobrým hospodářským vztahům s Teheránem – s odletem ze země. Soudy vyzněly naprázdno, vraždy byly zameteny pod koberec.
Vraždy nicméně pokračovaly
V roce 2005 znalec prostředí Středního východu a novinář Břetislav Tureček napsal, že za vraždou mohl stát bývalý íránský prezident Mahmúd Ahmadí Nežád. Člen íránské kurdské opozice Hosejn Jazdán Panáh mu totiž sdělil, že Ahmadí Nežád byl vysokým velitelem revolučních gard v západním Íránu a měl na starosti úderné operace v zahraničí. Prý i předával z íránské ambasády ve Vídni vražednému komandu zbraně. V článku Tureček připomněl i fakt, že Kásemlú řadu let žil v Československu, které mu jako levicovému aktivistovi poskytlo v padesátých letech útočiště. V Praze se i oženil s Helenou Krulichovou a dosáhl titulu docenta Vysoké školy ekonomické.
Nicméně vraždy odpůrců íránského režimu v zahraničí pokračovaly. V září 1992 byl v berlínské restauraci Mykonos spolu se třemi kolegy zastřelen jeho nástupce Sádek Šarafkandí. Pětileté vyšetřování bylo úspěšné a německá justice kromě uvěznění čtyř vykonavatelů atentátu nakonec vůbec poprvé v historii ukázala i na původce takzvaného státního terorismu: nejvyšší íránské vedení. O následných vraždách na hranicích Iráku a Íránu se toho v Evropě ale moc neví.
Kurdové z PDKI sepsali seznam, na němž jsou zaznamenáni jejich zranění či zastřelení druzi v letech 1980 až 2018, ale u některých není datum úmrtí vůbec známo. Je na něm tři sta čtyřicet jmen. Je tam také uveden Kalid Jahani. „Pro doktora Kásemlú jsem vybudoval v horách domek vlastníma rukama. Jeho smrt mě velmi zasáhla. A pak mě v roce 1994 v irácké Sulajmániji íránští teroristi také málem dostali. Zasáhlo mě devět kulek a přišel jsem o oko,“ vysvětlil nedávno muž, který dnes žije v Norsku. Ostatně na sídlo exilového vedení PDKI v iráckém Kurdistánu nedaleko města Shaglawa dopadlo několik raket před rokem.
Nesvorní Kurdové
„Všiml jsem si, že kouříš cigarety. A s roztříštěností Kurdů je to to samé. Kuřáci kouří a je jim jedno, že vyšlo tisíce článků a lékařských zpráv o tom, jak kouření škodí zdraví. A tak vnímám prohlubující se roztříštěnost Kurdů. Ve své zahleděnosti do vlastních problémů nevidí touhy jiných. Jde už o těžkou závislost. Chtějí s tím přestat, ale nejde to,“ řekl mi Khabat Khorbani v Bruselu. Až posléze však vysvětlil, že například převážně turecká Strana kurdských pracujících (PKK) se s PDKI moc nesnese a menších rozporů je mnohem více.
„PKK je zahleděna hlavně do svých problémů s Erdoganovým režimem a chtěla by, aby se jí všechny ostatní kurdské strany podřídily, což samozřejmě nepřichází v úvahu. Také bojuje proti světovému kapitálu a USA jsou pro ni Velkým satanem, přičemž neodmítá spojení se syrským, iráckým a íránským režimem. Turecko je stále bráno za spojence USA, vždyť je v NATO, takže dvojnásobný nepřítel. Tohle obviňování Západu ale my z PDKI nemůžeme vůbec přijmout. Myslím si, že většina Kurdů vyznává západní hodnoty, byť někteří jsou levicovější,“ vysvětlil Khorbani, který jako dokumentarista nyní pendluje mezi Itálií a Francií.
Je s podivem, že tryzny za oběti atentátu ve Vídni se zúčastnili i významní představitelé PKK. Abdurrahmán Kásemlú, jak mi řeklo hned několik Kurdů, prý dokázal lidi spojovat. O životě s ním napsala knihu, jejíž název by se dal přeložit jako Láska proti soudnosti, jeho bývalá žena Helena Krulichová-Kásemlú, která dnes žije v Paříži. Kniha byla vydána v sedmi jazycích a měla by vyjít i česky. Ostatně o jejich trampotách v Iráku a Íránu vznikl i krátký dokumentární film a byl společně s fotografiemi z místa atentátu promítán na závěr bruselské tryzny. A někteří Kurdové opět nepokrytě plakali... a budou často plakat. Tragédie největšího národa bez vlastní země totiž vzbuzuje jen chmury.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
